Prodavači sněženek

Prodavači sněženek

„Kupte slečince! Kupte paničce!“

vyvolává třaslavým hlasem babka

shýbá se jako přívětivý ras

nad hromádkou svazků smutných mrtvol

na papundeklovém katafalku

V rubáši voskového papíru

přepásaného červenou gumičkou

leží klenoty zbytečnosti a marnosti

každý z nich může být ledovým střípkem

dýkou, z níž pramení nekonečná krvavá řeka

Slečinka se za rohem do očí vysměje

kavalírovi, jehož srdce zmrzne

panička sdělí se strohou věcností

že vždycky nenáviděla hluboce

chotě svého, jenž uplete si oprátku

Nezajímá to roztřesenou babku

co nad svazečky sněženek se shýbá

za rohem zmizely všechny problémy

jakmile další nešťastníci z haldy odešli

a do krabičky od čaje padl Jidášův peníz

Křižovat událostmi, bolestí i štěstím

snadné je trhat nitky dalších realit

nevidět, že uzlík loutce zlomí vaz

je jen teď a tady, jen náš pohled a čas

než někdo další i nám pošle malý uzlík

Protože všichni jsme vlastně prodavači sněženek