Útěk z reality

Necesér zbalen

versta je delší

do černa cit zhalen

smutek je větší

První sáh

na dosah

slzy oči mlží

jak nenávidím lži

Utíkám odsud pryč

krajinou měsíční

v ruce se blyští kříž

potupa v hlavě ční

Druhý sáh

na dosah

rty naříkájí

hlasy v hrdle zanikají

Volná jsem jako pták

létám si krajinou

tóny jdou přes zobák

se smutnou tóninou

Třetí sáh

na dosah

srdce v tichosti bolí

výkřik se vznesl do okolí

Na prudké stráni

kmen se naklání

povídá o konci

s větvemi na zvoncích

Čtvrtý sáh

na dosah

tělo v rokli leží

už nikdy nikam nepoběží