Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Chodím Po Špičkách

02. 03. 2008

999

Autor

Matt Frideman

Báseň je věnovaná lidem, kteří si zakrývají uši před pravdou, která je pro ně krutá a nedokážou se s ní zmířit. Přesně řečeno: Věnováno mému otci, který si neuvědomuje, jak se chová.

Duše plná temna
Hlava ukrytá v polštáři
Hlásí se nový den
Chodím po špičkách,
abych nevzbudil tvé vědomí
Spí hluboce v tvé duši
Neprobudí se
Nikdy neotevře oči
Nezmění se
Zůstaneš pořád stejný

Když udělám krok,
zavřeš dveře
Když se přiblížím,
zakryješ si uši
Nic tě nevzbudí
Tma provází tvůj bídný život
Zůstaneš opuštěn
Už tě nebude mít kdo budit
Vyhasne i poslední svíčka tvého života
Tvá duše pořád spí
Když se vzbudí,
bude už pozdě
Spí hluboce v tvé duši
Nikdy se neprobudí
Měsíc střídá slunce,
a slunce měsíc
Již několikrát
Nic nemusí mít smysl

Jsi jako šípková Růženka
Spíš již dlouhou dobu
Bojíš se polibku pravdy
Neboj se!
Já tě budit nebudu
Ať tvé svědomí je tam, kde být má
Princ na koni nikdy nedorazí
Všichni kolem budou chodit po špičkách
Budeš vzduch
Bude už pozdě
Tvá záchrana skončí
za zavřenými dveřmi,
v hlubinách polštáře

Nic nebude jako předtím
Štěstí bez činů
je jako moře bez vody
Když nevidíš, co neslyšíš…

Neboj se!
Nechám tě na pokoji
Budu číst noviny
Jak si přeješ
Už nás neuvidíš

Zůstaň pod polštářem
Chodím po špičkách
Myslí si své:
Zmrdi!

9 názorů

Natasha_

02. 03. 2008

Dát tip

Vidím, že Tě to hodně trápí - tak vypisuj, vypisuj, ale je možná otázka, jestli je nutné to všechno zveřejňovat. Protože literárně je to doslova neštěstí.