Továrna na děti

            Továrna na děti

Ženo, co říká tvé svědomí,

když večer jdeš opilá životem spát,

maličký pláče, tebe to nebolí –

neschopná chodit, neschopná lát.

Když ráno ulice zpívá píseň práce,

ženo,

ty už rozmyšleno máš

 - nesváděj to na osud, on není tvůj rádce-

s podivnou radostí rakvičku vybíráš.

S prázdným pohledem

S bezelstným úsměvem

Bez slzy na tváři,

dusíš ho polštáři.

V posledním nádechu dětského života,

ženo,

tvůj ďábelský ryk se ztratí,

za všechno mohla ložnice chtíče, tvá nahota,

teď vůně igelitu tě vábí …

No tak mistře kronikáři,

přepište dějiny století!

Už ne porodnice, to koše na odpadky