čtvrt na jedenáct smrti

Domu jsem přišel kolem čtvrtý a jediný na co jsem se zmohl bylo jidlo a touha po spánku. Hlad jsem ukojil a chystal se jít spát. Zazvonil zvonek. A mně se chtělo zavřít oči a nechat si něco zdát. Přišla nějaká paní a něco mlela. Asi jí to hodně bavilo,nebo za to byla dobře placená (to spíš), protože to vydržela tlachat dobrou hodinu a půl. Ale já ji neposlouchal. Fakt jsem toužil bejt v posteli a chrnět. Dokonce jsem si dvakrát zívnul, abych ji ukázal že to s tim spánkem myslim vážně. Co je to za lidi? Přijdou,tlachaj,tlachaj a nenechaj nikoho usnout. Jsme přece demokratická země, každej máme právo žrát, srát a SPÁT kdy se nám zachce. Ale, demokracije je stejně v prdeli. Venku je socialistický počasí který se maskuje demokracií. Po hodině a třičtvrtě se mě ta komoušská mluvka na něco zeptala, já kejvnul hlavou na souhlas a byl konec. Paní se zvedla, vzala si kabát a klobouk, dveře se zabouchly a já šel naprosto svobodně srát pivní. Pak ze záchoda do postele. Svoboda spánku. Vysvobození.

Vzbudil jsem se ve čtvrt na jedenáct. Teda spíš, probudil mě mobil-přišla sms. Sednul jsem si na postel a rozespale koukal po pokoji zaplńěném tmou. Mobil byl na takovym sametovym nočnim tolku. Hltal elektřinu skrz nabíječku a bylo mu fajn. Málel jsem zapoměl na tu sms. A možná by to bylo lepší - zapomenout. Byla od Lindy a mě bylo fajn když jsem to zjistil. Myslel jsem že píše jak pojede na chatu a at jedu taky a že uvisim Krystýnku. Neuvidim.

Linda je taková kámoška z dětství. Naši rodiče se nevzájem znaj a my vlastně taky. Trávil jsem s ní asi tři tejdny o prázdninách. Je trošku rozmazlená (táta je ředitel nějaký fabriky a máma jeho sekretářka-takže si žijou dost ve vatě),   neumí moc chlastat, dobře líbá a má ten nejkrásnější zadek ...v Mostě. O prázdninách mě seznámila s Krystýnkou. Všichni jsme se opili (jediná Linda zvracela), Týna hrála na kytaru...a bylo fajn. A když prázka končily, domluvil jsem se s Krystýnou že někdy dáme spácha v Praze na Újezdě a zachlastáme spolu. Vzal jsem si její číslo  (a chěl ji začít líbat), přijel vlak a ona odjela. V Praze Jsme se párkrát sešli, popíjeli, leželi na Petříně...byla to nádhera. Byla to extrovetrní optimistka a bylo s tí KRÁSNĚ

"Miku, nevim jestli mám správný číslo. Krystýna dnesla vypadla z okna a zabila se"

Tohle bylo asi to nejtvrdší probuzení v životě. Myslel jsem že to je nějakej blbej vtip, tak jsem Lindě zavolal. Brečela, skoro nemohla mluvit. Došlo mi že to žádnej vtip nebyl, že je to pravda a že najednou nemám co říct. Pak jsem zavěsil. A najednou ten pokoj byl ještě víc zaplněnej tmou. Najednou byl strašně velkej a já byl prťavej...patnácti centimetrovej.

Někdy tak přemýšlím jak funguje ten život..smrt...to podělaný štěstí. A někdy mi je z celýho světa do breku a na zvracení. Z celý Smrti. Podělaná zmrmluvka mluví dál a Krytýnka spí. 

Teď už nevim co víc bych napsal. Snad jen: NEVĚŘTE V bOHA A DRŽTE SE DÁL OD OKEN!