SEN

Nevím, sním, či bdím,
vidím Tě stát na břehu řeky.
Přicházím k Tobě, pomalu, je noc,
vidím jen Tvou siluetu,
řídím se smysly, už jsem blízko,
cítím Tvůj dech
a mé dotyky zkoumají
Tvoji tvář, Tvé vlasy,
rozepínám košili
a do klíční jamky
vkládám první polibky.

Známe se dávno,
souznění duší je dokonalé,
ale nikdy jsme se neviděli,
toužili jeden po druhém,
po společné chvíli........

až dnes máme schůzku,
v noci ,na břehu řeky,
pod stromy,které máš tak rád,
v lůně přírody
   ........přišli jsme se milovat.

Už čekáš, leháš si do trávy,
Tvé tmavé tělo skoro nevidím,
skláním se nad Tebou a Ty říkáš
" stříbrná vílo, ve svitu luny
jsi mne navštívila,"
těšíme se jeden druhým,
a ten hlad nutí nás
odhodit šat,který nás vězní.

Dlouze díváme se do očí,
zkoumáme zákoutí našich těl,
dotyky něžnými,
prodlužujeme tu chvíli,
laskáme se polibky-
 
- já světlá víla a Ty tmavý satyr,
ten obraz, o kterém jsem vždy snila,
zatímco Ty princeznu jsi chtěl,
co své lůno, v ústrety Ti otevírá.

To vše teď máme, milování něžné,
dlouhé,nádherné,
chvílemi Ty zmocňuješ se mne,
chvilemi já Tebe,
kroužím po Tvém těle
a v té chvíli něžnost mizí,
slavnost mají orgie.

Unaveni, padáme do trávy,
objímáme se,
jakoby to bylo naposledy,
hlad po našich tělech jsme utišili,
odpočíváme po tom krutém
a krásném boji,
šeptáme si slůvka lásky,
která ztratila se ve výkřicích vášně,
zbyly jen tiché vzdechy.

Šeptání stačí, říkat nemusíme nic,
oči ponořeny do sebe vše zradí,
začíná se smutek zračit v nich,
svítá a ta chvíle bouřlivá končí,
zpěv ptactva to připomíná,
rosa chladí, nutí obléci si šat,
poházený kolem nás.

Zrcadlení v očích,
spojeni navždy chvílí prožitou,
něžnost i krutost v mysli naší,
navždy zůstanou,
 
protože konečně, v bouřlivé touze,
ve svých snech
               jsme se našli .............