Asi jsem blázen

Občas se člověk aniž by chtěl zamotá do života :(

Širokej úsměv a krásný hnědý oči. Koukám na tebe a je mi podivně. Vždycky jsem myslívala na to jaké by to bylo, kdyby jsi se na mně usmál (protože když se směješ, krásně ti jiskří světýlka v očích) a pak by jsi mě políbil. Na to jsem vždycky myslela.. jenže.. bylo to trošku jinak.
Obejmul jsi mě svejma velkýma rukama, usmál ses na mně a pak jsi mě políbil.. a pak sis dál se mnou hrál a já hladila tvoje dlaně a konečně jsem se mohla dotknout tvojí tváře, pohladit tě a vpít se do tvých očí.
Máma mně vždcky varovala, že krásní chlapi nejsou pro život a já to přece už sama vím, ale ty jsi krásnej. Spíš se to říká o holkách to vím, jenže.. je to stejné jako když jsem nikdy netoužila po někom, kdo by měl nějaké ty svaly (a prázdno v hlavě), ale musím přiznat, že dotknout se tebe to pro mně bylo něco jako výbuch, kterej člověka přišpendlí k zemi, že se nemůže zvednout ani kdyby stokrát chtěl.
Smála jsem se a bylo mi přísahám krásně.. než ses mně zeptal proč jsem najednou tak smutná. Víš to mi jen došlo že ráno se vrátíš zase k ní.. a když jsem řekla, že žárlím, myslela jsem to vážně...

---