Žena z kavárny

Seděla v křesle u okna a sledovala kapky deště jak padají na parapet.V hlavě měla zmatek “proboha, byl to včera jen sen?“ Stále dokola se jí promítalo včerejší setkání s tou zvláštní ženou.Věděla, že se dějí podivné věci, ale netušila, že to potká právě jí.

Katka byla obyčejná žena středního věku, už spoustu let vdaná a s Mirkem měli dvě dcery Lenku a Moniku.Největší štěstím v jejich skromném životě byl zrovna vnouček Adámek, který se narodil Monice před dvěma lety. Dalo by se říct, že byl Moničin hřích ze studií, ale to už teď, když je štěstíčkem celé rodiny nikdo ani nevzpomene. Ani se nikdo nikdy nezmínil o Adámkově otci, který je už dávno v zapomnění.

Další kapky vesele poskakují po parapetu, ale Katka ten tanec kapiček sotva vnímá.Stále se vrací v myšlenkách k včerejšímu večeru a k událostem, které pak následovali.

Jako každý čtvrtek, šla s kolegyní z práce si zacvičit do zdejšího sportovního areálu. Už takto s Blankou chodí spoustu let.Už ani tak neudržuje postavu, ale tohle cvičení jí dává hodně spíš psychicky.

Seděly s Blankou u „svého“ stolku v kavárně Luna a popíjely 2 deci červeného vínka. Katka měla tyhle sezení s Blankou moc ráda. Byly kamarádky už od dětství a stále si měly co povídat.Dnešní večer byl, ale něčím zvláštní, byl jiný než ostatní. Katka cítila, že není vše tak jako obvykle. Nemohla si pomoci, ale oči jí mezi rozhovorem stále utíkali do kouta kavárny, kde u stolku seděla žena. Nebyla ničím zvláštní, ale Katku něčím přitahovala a stále si neuměla vysvětlit proč a čím. Náhle se jejich oči na okamžik setkali a ta žena se tajemně usmála. Katce bylo trapně.“ Sakra, zírám tady na cizí ženskou, co si asi o mě bude myslet?“

„Katko! Posloucháš mě? Slyšíš…půjdeme tedy příští sobotu do té ZOO s Adámkem?“ Blanka šťouchla do Katky“Tak posloucháš?? Kam to pořád koukáš?“

Katka se vzpamatovala“Jistě, že půjdeme, už jsem to broučkovi slíbila, moc se těší“

Blance se rozezvonil v kabelce telefon. „prosím……ano jistě…tak tam počkej..jsem tam asi za 15 minut.“

Blanka svraštila čelo a Katka poznala, že je s posezením s kamarádkou pro dnešek konec.Blanky manžel pracuje jako vedoucí v jedné prosperující firmě a nemá moc času, no a když už ho má, tak se Blanka snaží být se svým mužem.

„Katuš, je mi to moc líto…dnes jsme moc neposeděly co? Jarda mi volal..jdeme ještě nakoupit a..no však ty víš..“ Blanka se s provinilým pohledem omlouvala.

„Prosím tě nic mi neříkej a utíkej“ smála se Katka. Měla pro kamarádku pochopení a bylo jí kamarádky vlastně i trochu líto. Blanka s Jardou nikdy neměli děti, a žili vlastně úplně jiný život než ona se svou rodinou.

„A ty tu zůstaneš? Nechceš..pojď hodíme tě domů autem“ měla starosti Blanka.

„Ne Blani, utíkej..já si tu dopiji to vínko a projdu se, to je v pořádku“ Katce se z kavárny tak rychle utíkat nechtělo.Znovu se opatrně podívala směrem, kde seděla ta tajemná žena. Opět se potkaly očima a usmály se na sebe, teď už vzájemně a Katce už tak trapně nebylo.

„Tak Pá Katuš…zítra v práci“ Blanka zmizela do podvečerního shonu ulice.

Blanka se opět chtěla podívat směrem k té ženě, ale jak zvedla oči, tak leknutím málem až vykřikla. Ta žena stála u jejího stolku a usmívala se.

„Dobrý večer, smím si k Vám přisednout?“ Katka jen přikývla, protože ještě nemohla z překvapení a leknutí ani promluvit. Žena se posadila na Blančino místo. Stále se tak příjemně usmívala a jak na ní Katka teď z blízka koukala, měla pocit jako by jí znala. Ale odkud?? Je si jistá,že tu ženu vidí poprvé v životě..nebo se snad mýlí?

Žena se napila čaje z krásného květovaného hrnku , který si s sebou přinesla.

„Katuško, vidím, že jsem Vás polekala, prosím Vás omluvte moje drzé chování, ale já tady vlastně na Vás čekám…néé prosím nelekejte se..nechte mě prosím teď mluvit, musím Vám říct co mám na srdci a slibuji budu se snažit být co nestručnější .Ano?? Souhlasíte?“

Katce bylo divně..měla strach…jak to , že zná moje jméno? Jak to, že tu na mě čeká??Bála se toho co jí chce ta žena, ale zas na druhou stranu byla zvědavá a cosi jí na té ženě opravdu přitahovalo. Seděla tedy mlčky..jen opět přikývla a poslouchala.

„Teď Vám Katuško možná budu připadat jako blázen, ale víte já jsem moc ráda, že jste tady zůstala se mnou sedět, Nemohu Vám říct kdo jsem a proč tu jsem, ale to, že tu jsem s Vámi má své důvody.Vše pochopíte jak půjde čas.Vím jaký jste člověk a jaké máte srdíčko a taky , že jste velice výjimečná.Máte ve svém životě mnoho štěstí, protože si jej zasloužíte.Andělé nad Vámi drží stráž…ano věřte mi. A teď mě prosím omluvte, musím si odskočit“.

Žena vstala a pomalu odcházela k toaletám. Katka seděla a stále jí nedocházelo co jí ta žena vlastně povídala.

„Budete si ještě něco přát?“ Z přemýšlení jí probral hlas číšníka, který poklízel stolek vedle. Katka zvedla oči a zjistila, že je v kavárně už z hostů sama. Kde jsou všichni?? A kde je ta žena????

„ Ne děkuji, zaplatím…..a prosím Vás ta paní co tu se mnou seděla, ta už odešla?“ Číšník se po Katce tak malinko pátravě podíval „myslíte Vaší přítelkyni co tu s ní sedáváte vždy ve čtvrtek? Ano ta už odešla, ale to už budou tak dvě hodiny….není Vám špatně? Nechcete sklenku vody?“

„ Já nemyslím Blanku..myslím tu ženu co tu se mnou seděla potom, pila čaj z květovaného hrnku“ Katce se opravdu malinko motala hlava, proč ten číšník na ní tak zírá?

„Promiňte madam, ale seděla jste tu pak už celou dobu sama, byla jste zasněná, myslel jsem si , že chcete být sama, že vás něco trápí. Nechal bych Vás sedět, ale nezlobte se , už je po osmé hodině a já zavírám“.

Katka nemohla ani promluvit, mechanicky zaplatila, oblékla si kabát a vyšla do sychravého večera. Točila se jí malinko hlava, ale čerstvý vzduch jí udělal dobře.

Co to ten číšník říkal?? Vždyť tam přeci seděla s tou ženou….

Mirek seděl u televize a popíjel pivo.“Ahoj Katuš, tak jaký byl babinec?“ Katce vůbec nebylo do řeči. Co se to děje?? Kdo byla ta žena?

„Promiň miláčku, není mi dnes nějak dobře, asi mi nesedlo to víno, půjdu si lehnout“

Nechtělo se jí tu historku teď vyprávět manželovi, ještě by si myslel, že se zbláznila. Půjde si lehnout a zaspí tu divnou příhodu.Bála se , že neusne, ale usnula snad dříve než dolehla.

Ráno když se probudila,měla dobrou náladu. Sice stále přemýšlela nad tou tajemnou ženou, ale spánek odehnal všechny můry a chmury. Opravdu měla nezvykle dobrou náladu. Usmívala se na sebe v koupelně do zrcadla. Jistě..však je dnes pátek, venku to vypadá na hezký den…no to je přeci důvod k dobré náladě. A v neposlední řadě se bude celý víkend věnovat Adámkovi, protože Monika, jeho maminka jede na školení.

Cestou do práce si plánovala co budou s Adámkem a dědou dělat a co si uvaří dobrého k jídlu.Šla kolem květinářství a napadlo jí,že by mohla koupit sobě i Blance na stůl do kanceláře kytičku. Však už brzy bude jaro..je už začátek března, tak ať mají i ony kousek jara na stole. Koupila dvě krásné Primulky v květináči jasně žluté barvy.

S úsměvem na tváři vešla do kanceláře, ale ani nestačila říct Blance o své náladě, když jí bledou viděla sedět v křesle.

„Proboha Blani co se ti stalo? Jsi úplně bledá…není ti dobře??““Podívej koupila jsem nám každé kousek jara“ Katka položila květináč s žlutou krásou před kamarádku.

„Je krásná Katuš, děkuji…prosím tě sedni si, já ti musím něco říct.“Blanka se tvářila ustaraně až Katka dostala strach.“Taky ti musím něco vyprávět, tomu neuvěříš co se mi včera…..“

„Katkooo!!!! Teď ne sedni si a poslouchej!!!!“ přerušila Blanka kamarádčinu větu.

Katka se s úlekem posadila na své křeslo a udiveně sledovala kamarádku. Tak vyděšenou jí ještě snad ani neviděla.

„Včera jak jsem odešla z té kavárny“ začala pomalu vyprávět Blanka a třásl se jí hlas „tak víš, říkala jsem ti přeci, že ať jedeš s námi, že tě hodíme domů autem. Katko, ještě, že jsi se mnou nešla..“ Blanka začala vzlykavě plakat. Katka byla vyděšená „Blanko, co se stalo?? Proč brečíš???“ Blanka se vysmrkala a pokračovala „ jsem moc ráda, že tě mám víš? A že jsi v pořádku…ještě, že si nejela..vyčítala bych si to celý život….no možná bych s tím ani žít nemohla“ vzlykala Blanka. Katka byla stále víc vyděšená..“ Proboha Blanko, co to říkáš?? Co se stalo??“

Blanka se nadechla…“ Katuško, kdybys bývala jela se mnou..nežila bys..“ a vzlykavě se rozplakala. „ Jeli jsme s Jardou autem kolem parku…víš tam kousek od vás a najednou rána, na zadní část auta spadl strom…nelekej se nám se nic nestalo, ale zadek auta  je úplně rozmačkaný….no já když si představím, že jsi tam mohla sedět…….“ Dál už nemohla mluvit  jak se rozplakala.

Katka seděla jako opařená najednou slyšela v hlavě věty té ženy z kavárny“ jsem moc ráda, že jste tu zůstala sedět se mnou“ „ Andělé nad Vámi drží stráž“

Z přemýšlení probralo Katku zvonění telefonu. „Prosím…..dobrý den..pane vedoucí..to je dobře, že voláte..chtěla jsem Vás dnes o něco poprosit…myslíte, že by šlo abychom si s Blankou dnes vzaly volno??...Ano..nepůjde proud?? Aha..Tak to se tedy hodí?? Dobře..tak děkuji a nashledanou v pondělí.“

Katka s Blankou se oblékly a vyšly z budovy soukromé firmy SVIT,kde obě dělaly u účtárně.

Bylo opravdu krásné dopoledne „Víš co Blani, už neplač…jsem tu..asi mám nad sebou strážného anděla…a jen je mi líto vašeho auta“.

„Auto neřeš.“ Vzlykla Blanka „ To je nepodstatné..hlavně , že ty žiješ a jsi v pořádku“ a usmála se na svou kamarádku.

„Tak co podnikneme?“ cvrnkla Katka Blanku do ubrečeného nosu „hele co si udělat hezký den? Když už máme to volno .“ a spiklenecky na Blanku mrkla.

Blanka si utřela nos a usmála se „ To , ale vůbec není špatný nápad…tak kde začneme?? Co nějakou dobrou snídani..a pak sauna, bazén… pak dobrý oběd a nakonec kadeřník a kosmetiku??“ „Tak jdeme“ souhlasila Katka a vyrazily.

Domů se vrátila Katka až se setměním. Jen tak tak to stihla, než začalo pršet, Bylo by škoda, kdyby jí zmokl nový účes. Moc si s Blankou ten den užily. Ani jednou si nevzpomněly na ty zlé události co se staly.

Koncert kapek na parapetu utichl. Přestalo pršet. Katka se dívala přes sklo oka ven do tmy.Ano dějí se na světě zvláštní věci. Možná ta žena z kavárny byla „můj anděl“, možná mě zachránila před rozmačkáním v autě…možná……

Katka se usmála.Není potřeba přeci všemu na světě rozumět.Vše má své důvody a tohle byl můj důvod…moje tajemná „žena z kavárny“ Zvedla se z křesla a šla do kuchyně.

„ Mirku,pomůžeš mi upečeme koláčky, vždyť zítra ráno nám přijede ten náš Adámek“