Tuláci po hvězdách

Tuláci po hvězdách

(Gavinovi)

Vyhýbání pohledů za maskami tváří...

ostré světlo lampiček, co znamenají svět.

Zálety myšlenek si v hloubku duše září

a řeší si dilema vidět - nevidět.

Tichá touha po dešti, jenž na betonu tančí,

po krocích ztracených za kočičími hlavami.

...vzpomínky na příděl?... jedna sotva stačí

probudit sentiment, co zůstal za námi.

Dlaždice mají svou vlastní hitparádu

rozlitou po chodbách našedlým odstínem.

A šlágr pro zítřek: neztrácet hlavu.

A doufat, že zas přežijem.

Počkáme na sebe na druhé straně světa,

na hraně mince, co oni nevidí.

Zelená písmenka - roztroušená věta.

Pozvánka do zemí, kde vládnou motýli.

Na cestu po hvězdách, kde už není zpátky.

Do srdce vryjí se střípky Arkádie.

Víš... neznám pohádku se zadními vrátky.

Pro sny se umírá. A ve snech taky žije.