Vražda na perónu v Bedfordu č.2

   „To je případ, co? Ty bys po tom hned skočil, jak tě znám.“

   „Zatím nás nikdo neoslovil, Flóro.“

   Pan Fox odešel do své kanceláře, kde se věnoval nekonečnému papírování, ale ta vražda mu stále vězela v myšlenkách. Je zvědav, kterak si policie povede. Jeho žena se zatím pustila do žehlení, a že jí to tak hezky šlo, stihla svému muži ještě koupit večerník.

   „Vítej doma, Charlie.“

   „Flórinko, víš něco nového o nebohém panu Simpsonovi?“

   „Jo, psali cosi v novinách. Že prej byl otráven, ale neví se čím. Ten případ se doslova zasekl na mrtvým bodě a čeká jen a jen na tebe, miláčku.“

   „Zajdem si do kavárny, co říkáš, lásko?“

   „Hmm, ráda. Počkej – někdo zvoní – telefon!“

   „Už tam letím. Haló, tady Charlie Fox. Kdo volá?“

   „Kriminálka Bedford. Poručík Jones. Pane Foxi, jistě jste slyšel o tom smutném neštěstí na peróně. Jedná se o věc pracovního charakteru. Mohl byste se u nás zítra ráno zastavit?“

   „Ovšem, poručíku Jonesi.“

   „Volali z kriminálky. Ráno se k nim mám zastavit.“

   „Tak vidíš, už tě potřebují, sami si neví rady. Snad nejsi ale podezřelý?“

   „Ach ty srandystko, kdy tě to přejde.“

   Hned po ránu vydal se nám pan Fox na náměstí Jindřicha IV., do budovy policie. Odkašlal si a zaklepal na dveře. „Volno. Á, to jste Vy, no pojďte dál, posaďte se. Již Vás netrpělivě očekáváme. Já jsem nadstrážmistr Brown a byl jsem pověřen poručíkem Jonesem dojednat, zdali byste byl ochoten spolupracovat s námi na případu pana Simpsona. Máme na Vás totiž znamenité reference.“

   „Jsem poněkud zaskočen takovou nabídkou, ale ta se neodmítá.“

   „To rád slyším, pane. Šéf bude mít radost.“

   „A k čemu jste již dospěli, smím- li se zeptat?“

   „Není pochyb o tom, že oběť byla otrávena pomocí tohoto hrotového vrchníku. Neznáme však, k čemu patří, proto je naše pátrání ztížené. Zde jsou materiály, které si můžete prostudovat. Kdybyste cokoliv potřeboval, dejte vědět. Nyní mne prosím omluvte.“

   Hrotový vrchník, jak podivné. Jistě něco objevím v těch papírech. Nařízená soudní pitva objevila nepatrnou ranku v boku oběti, kudy byl patrně vpraven jed do těla. Účinek byl okamžitý, takřka do minuty bylo po všem. Rychlá smrt. Potenciální pachatelé z nejbližšího okolí Thomase Simpsona včetně rodinných příslušníků vyloučeni, jak vyplývá z výslechů. Dejme tomu. Počkat! Vzpomínám si, v novinách přeci se objevila zajímavá informace. Mr Simpson byl na ženský! Je třeba neprodleně prověřit zhrzené milenky, případně jejich ctitele. Tudy povede mé vyšetřování. Neztrácejme čas! Učiním spravedlnosti zadost, ať je vrahem kdokoli.

   Od blízkých spolupracovníků Thomase Simpsona jsem se dověděl, že je nutno vyhledat tyto dvě ženy: Maggie B. a Ellen S. Vzhůru do ulic! Po delším hledání našel jsem lokál, kde pobývá Maggie B. „Good day, slečno, kde bych  našel Maggie?“

   „Já jsem Maggie!“

   „Prosím za prominutí. Znala jste důvěrně pana Simpsona?“

   „Jestli jsem ho znala? Já ho milovala. Je to chudák, už si neužije, ale dobře mu tak! Všecko si zavinil tím, že si začal s tou courou. A uvažte, dovedl ji až před oltář! No, dlouho ta jejich láska netrvala.“

   „A vaše alibi, slečno?“

   „To máte marný, pane detektiv. Byla jsem u klienta, který mi to rád dosvědčí. Tu rozkoš, jakou se mnou zažil, do smrti nezapomene.“

   „To stačí, nemusíme zacházet do podrobností. A ještě jednou děkuju za informace.“

   Uff, konečně jsem venku na čerstvým vzduchu. To bylo nehorázný, kolik smradu tam z těch voňavek měla. Už nikdy lehkej lokál, pomyslel jsem si. Teď mi zbývá zajít za tou druhou – ona bude jistě příjemnější individuum. Beru za kliku čajovny U zlatého lva, tady si odpočinu u šálku čaje. „Jednoho Gunpowdera prosím. Ellen, na slovíčko!“

   „S čím Vám mohu pomoci, pane?“

   „Tiše, nekřičte tolik, anonymity je zapotřebí. Vy jste znala toho pána, co se sklátil na perónu.“

   „Ó, ano, dokonce mne i miloval.“

   „Vážně? Neříkejte. A nezůstala u Vás náhodou nějaká zášť vůči němu?“

   „To prosím pěkně ne. Po tom, co ode mne odešel, ještě dlouho mi posílal peníze na přilepšenou. Byla jsem mu vděčná. Já bych neublížila ani mouše.“

   „Kde jste se zdržovala v době vraždy?

   „Přece v krámě, já dělám odpoledne a Elizabeth večer.“

   „Nó, budu k Vám chodit častěji, čaj máte přímo pohádkový. Škoda, musím už jít.“

   To bychom měli, avšak stopa žádná. Ty holky jsou čisté jak lilie, alespoň co se pana Simpsona týče. Uvidíme, jestli už Flórinka přišla. Dneska měla zase to čtení. Dělá mi to starosti, když je tam sama s cizím chlapem. Nachystám jí topinky s rajčaty, paprikou a sýrem, ty ona ráda. A přitom se dostanu věci na kloub. Přemýšlej se mnou, milý čtenáři. Kdo mohl mít zájem na té smrti? Zrekapitulujme si to. Milenky ani příbuzní to nebyli. V úvahu připadají konkurenti na burze a snad i - kdyby již vše selhalo - jeho soci v lásce. Pokud měl tolik žen, musel u nich mít pochopitelně i své předchůdce a není nic horšího než zhrzený milenec. Ten je schopen bodnout i zezadu, to mi věřte.

   Co dál – někdo zvoní. To bude můj skřivánek, nemůžu se dočkat jejich polibků. Topinky jsou hotové, čaj vyluhovaný. Jdeme ke stolu. Ona usedá a pokládá na zem svou tašku s koženým lemováním. Zdá se, že je ustaraná. Však já se dozvím, co ji trápí. „Flóro, co se ti stalo?“

   „Víš, Charlie, byla jsem na tom čtení a dostala jsem strach. Kdybys tak věděl, co se tam dělo. Ani ti to nechci vykládat, ale vidím, že budu muset. Svou zvědavost bys neovládl, můj milý.“

   „Vskutku dobře mě znáš. Jako nikdo jiný. Vezmi si topinky, ještě jsou teplé.“

   „Jsi tak hodný, že jsi mi přichystal večeři. Za to ti mé tajemství prozradím. Hezky poslouchej, ne abys u toho usnul. Já sama se zdaleka necítím unavená.“

   „Mám radost, že ti chutná.“

   „To bylo tak. Přišla jsem tam, pozval mě dál a nabídl mi čaj, jen mimochodem dosud jsem nepila lepší. Četla jsem jako obvykle knížku v oranžové vazbě, Eugena  Pickeringa od Jamese juniora. Tu najednou upravovala jsem si vlasy a měla jsem pocit, jako by se díval na můj kotník, ačkoliv je přece slepý, že. Nevěnovala jsem tomu dále pozornost. Ale pak, já nevím proč, můj pohled sklouzl dolů. A s hrůzou jsem zjistila, on je vzrušený! Úplně to bylo poznat, i když se to snažil zakrýt. To mě vytočilo, chápeš? Vždyť třeba i vidí! To bych přece nešla k cizímu mužskýmu jen tak do bytu. Co kdyby mě znásilnil?“

   „Taky je možný, že ho vzrušil tvůj medově sladký hlas.“

   „Dej pokoj, ty myslíš, že by to šlo?“

   „Těžko říct. Ženská společnost mu očividně schází. Víš co? Ty se mu omluvíš a příští den za tebe udělám náhradu já. A poznám, jedná –li se o podvodníka.“

   „Zapomněli jsme na tvůj případ, jak jsi pokročil, Charlie ?“

   „Není se čeho chytit. Typy, na který jsem sázel, jsou čistý. Holt tenhle případ možná zůstane nedořešen. Další kapitola do sbírky naší soukromé detektivní kanceláře.“