Písmák Rispetti o smrtí těhotném (aneb prostata chce žít)
Doktor se podrbal
řek vy nemáte šanci
cosi ještě zabrblal
a měl jsem po romanci
Princezna Alya
Povidám, povidám pohádku jenom hodným dětem.
Jakoupak chcete. Tu z té hluboké kapsy. Inu dobrá.
Rispetti o smaragdovém kameni
V své krásné ručce máš
zářícísmaragdový kámen
komu ho jendáš
až bude s tebou amen
Vinnetou - naděje rudého lidu
Pohleď, čí kůň to právě přijíždí. Jistě ho poznáš. V sedle není nikdo jiný nez muž, jehož jméno kolovalo u všech táborových ohňů. Vinnetou, slavný náčelník kmene Mescalerů.
Konec světa
Poslední šálek čaje. Poslední jazzový kousek. Tím to končí. Za pár vteřin se letadlo zřítí a vybuchne, to je věc jistá.
Sem volný jako pták a tak si zpívám
Hrad je v mlze
sem volný jako pták
a tak si zpívám
Já poletím
Muž popíjející tuareg v oáze
Muž popíjející tuareg voáze
Než odpověděl na další otázku muž popíjející tuareg nalil horkou vodu do elegantního šálku zmodrého porculánu . Po chvilce do něj obrátil vrchovatou lžíci suchých čajových lístků, které se krásně rozvinuly. Lehce přivoněl a spožitkem spokojeně usrkl. Vtom vyšlo slunce.
Vražda na perónu v Bedfordu - vyvrcholení
Na druhý den odpoledne jsem se vypravil za panem Desmoulinsem. „Haló, jste doma. “
„To víte, že jsem. Neslyšel jsem Vás skrz tu hudbu.
Vražda na perónu v Bedfordu č.2
„To je případ, co. Ty bys po tom hned skočil, jak tě znám. “
„Zatím nás nikdo neoslovil, Flóro. “
Pan Fox odešel do své kanceláře, kde se věnoval nekonečnému papírování, ale ta vražda mu stále vězela vmyšlenkách.
Vražda na perónu v Bedfordu
Nacházíme se na omšelém vlakovém nádraží vBedfordu, vnepříliš velkém městu vAnglii. Již pár minut zde netrpělivě přešlapuju a čekám, kdy přijede londýnský rychlík. Konečně je tady, už přijíždí, co se to však děje. Za ohromného skřípotu brzd se muž včerném klobouku stojící napravo ode mne hroutí kzemi.
Jezevec v díře
Bylo již po žních a nastával podzim, kdy zasloužilý otec šesti dětí, chalupník František Nyč, dlouze pobafával ze své dýmky, kterou kdysi dávno dostal od svého tchána a přemýšlel, kterak by oněch šest hladových krků lépe uživil. I přikoupil deset korců polí a zadlužil se. Co měl jiného dělat. Doufal, že příštího roku vše splatí.
Cesty pana z Veleslávína aneb jak má růže skončila u Cikána
Z Přerova vyrážíme s pěti minutovým zpožděním. Mašinka si hvízdá vesele na cestu, avšak ouha - brzdy skřípají - nebohé tělo nešťastného chodce (ženy středního věku) jsme vláčeli takřka padesát metrů. Byla na maděru. Všude je plno krve, i na lokomotivě.
Náramek iluze
Náramek iluze
pohladil mnicha
Velkého ochránce
a Krále tajemství
Já ztrácím smysly rád
Já ztrácím smysly rád
když je se mnou rytíř Semerád
To do veřejných lázní zajdem
a nehorázně se tam ožerem
Rozplynul se v sen
Rozplynul se v sen
moudrý tibetský král
sedě v lotosu
naposledy objal vůz
Banánový král část 2.
Vodpoledních hodinách loď připlouvá do přístavu, nebe se nemračí, naše hrdinka tu však nikoho nezná. Kde hlavu dnes večer složí a čeho se nají, napadá ji. Však ono se to nějak už vyřeší. Dívka Paulita klade otisky svých nožek do prašné cesty, která spojuje přístav snáměstím svatého Bartoloměje.
Příběh o mé malé neteři
Víte, rád bych vám dnes vyprávěl o mé malé neteři, která dlí daleko na východě. Jmenuje se Soňa a má jednoho neposedného kamaráda, Sergeje. Jen mimochodem, jsou to ještě malé děti, Soňa má sedm a Sergej šest let. Již brzy půjdou do první třídy.
Jak se rozhodne Helenka?
Jak se rozhodne Helenka.
Již se stmívá a vločky padají na chodník, brzy všechno přikryjí a nikdo se nic nedoví. Vánoční světlá svítí, my se však vydejme na cestu, již je čas zasáhnout do Helenčina osudu. Vejděte do krásné a útulné kavárničky Na zápraží, tak jako já.
Banánový král - Mračna se stahují
Slunce prosvětluje tento kraj, Bohem požehnaný, zlásky stvořený, ach ty krásné Španělsko, tuze zle se máš. Padre Alvaréz vysedává na nízké stoličce a listuje si ve svatých textech, hledá odpověď, avšak rád by zapomněl. Prokletá ideologie zNěmé země právě dorazila na pyrenejský poloostrov.
Brány podniku na výrobu cukrovinek se pro dnešek zavírají, dívka Paulita se vrací domů, úsměv na jejích rtech už takřka přestává hrát, občas nahlédne do výloh, ženu vsobě nezapře.
Právo volby
Jeden zamyšlený kluk právě vstoupil do moskevského metra. Zdánlivě se vůbec nic neděje. Jmenuje se Vasilij Goluškin, ale to je vlastně jedno. Kdo ví, kde a kdy vyjde zpodzemní dráhy.
Modlitba žáka 3.A
Ach, Bože, Bože,
Povstali jsme na ty lože
Chraň nás ruka Páně
Kdo je trestaný, patří mu to
Mohu vám položit otázku / Jean Faviere na scéně
Řekněte mi, po čem vaše srdce nejvíce touží. Na čem nejvíce lpíte. Jaký obraz vám vytane na mysli, když usínáte. Chcete být šťastní.
Kongthul rinpočhe pozvedá lid z úpadku civilizace aneb tam na kopci je stúpa
„Tam, tam na vrcholu kopce ležíchatrč a vní přebývá tibetský lama. Pečlivě nás hlídá svým moudrým okem, jsme jeho žáci. “ Pár metrů od poustevny stojí stúpa, symbol osvícení, místo, kde se plní všechna přání. Nebyla tu ale vždy…
Fouká studený vítr, ulice jsou plné odpadků, lidé na sebe nevraživě hledí, ani se nepozdraví, park je plný divokých psů a koček.
Torzo
Zvoní, sedím si vlavici a přemýšlím, jaká bude příští hodina. Právě máme biologii, Simona sMonikou přinesly do třídy to krásné torzo. Učitelka vchází do dveří. Hodina začala, učíme se o dýchací soustavě, příslušná místa a trubičky nám jsou patřičně ukazovány.
Mám rád tyhlety setkání se smrtí
Mám rád tyhlety večeřní procházky
ať s tebou či bez tebe
vzhlížím na nebe
dostal jsem odpověď na všechny otázky
Čajová snítka
Voda a šálek ,lžička
míchá čajová snítka
ty stékají do krku.
Absolutní prožitek
24. 3. 2006
Přijíždí vlak,holky si zacpávají uši,ten pískot jim dělá jednoduše zle. Petra G.
Anne, kterou jsem maloval s kapičkami vody na těle
Byla chladná noc. Nemohl jsem spát ani psát. Měsíc byl v úplňku a obloha byla poseta hvězdami. Rád bych něco podniknul.
Bábi, Anička a Perun
Tenkrát bylo už po žních a seno bylo usušené, lid se chystal na Velesovy slavnosti v den svatého Vlasije. Na jeho počest se dodržuje zvyk zavázati do uzlu hrst posledních klasů, čemuž se říká „zavinovati Velesovy bradu“. Konečně vesničané si už potřebovali odpočinout a Anička s Haničkou byli příliš hezké dívky nato, aby se jen dřely na poli. Aničce se na slavnost nechtělo, a tak se rozhodla, že navštíví svou prabábi.
Princezna z Kaunasu
Jednou v listopadu
jel jsem rychlíkem
kamsi až do Petrohradu
Ve voze jídelním
Šaman z kmene Tagish
Šaman zkmene Tagish -
Za časů, kdy ještě moudré ženy a dívky toužily nalézt pravdu,žil jeden starý indián zkmene zkmene Tagish. Jmenoval se Ummogatsu,Milující Pohled. Své jméno získal vmládí poté,co se ocitl tváří vtvář velké mědvědici,jeho život visel na vlásku,ale on zachoval klid a vyslal kní svůj milující pohled,ten ho zachránil. Medvědice si překvapením sedla a poklonila se mu.
To ti chci říct...
Až spatříš myriádu hvězd
a uslyšíš mou melodii
odhodíš serenádu gest
pak rozehraješ trilogii
Prorok
Lásko,doneslo se mi že .
tvé rtíky sladké jako med
líbat chtěl by Mohammed
Ho však pošli pryč
Richard Lví srdce
Dal jsem povel k ústupu
Rytíři se už vrací z boje
neb já chráním přední voje
Nemrač se na mě můj zpovědníku
Přiznání
Má ústa mluví tiše
k vašim očím má paní
a ač je to k nevíře
já se od vás učím
Odjíždím
Hned zvečera s prvními hvězdami
osedlám vraníka koňskými potahy
vydám se na cestu
hledat si nevěstu
To jen tak
Vyšel měsíc
Přišla ona
Byla nadosah
já nebyl sebevrah