Rouhačka

zůstat dýl
už by nešlo vrátit
ani zítra
natož nás
a přece se tak dobře
vymlouvá na osud

ten jak zkysaný mok
v sudu
odsunem
někam k ledu
ať si dál v hnisu
zahnívá a tlí

a bezstarostní kněží
budou dál
zasouvat svou pýchu
chlapcům
pod kabátce
bělostně nevinní
neviditelní
nevlídní

s línou pravdou
se těžko lživí dohání
a doznání za cenu zlata
nikdo nevymění
a že rok má
třistašedesát pět dní ?

tomu se směje
první i poslední
jeho díl