Příchod démonů - Krok 3.

Chodba, z které schodiště stoupalo do bezpečí mého pokoje. Přesně tak, chci si lehnout a spát. Prostě nic nedělat, nechci bojovat, ani se koukat do zrcadla. Jsem znuděný, i abych se šel najíst, nebo dívat na televizi, nebo umlátit tu hlavu. Spát. Před schodištěm se vznášel houf sršňů. Byli k prasknutí nacucaní, kouleli očima, s vystrčených žihadel jim odkapával jed. Klasika. Já... nesnáším sršně! Vyletěli na mě. Ztuhl jsem, ochablé nohy mi nechtěly fungovat, třásly se tak, až jsem popobíhal jako retardovaný maratónec. Otočil jsem se a napřímil fén. Cvak. Byl od Fagor a byl to pořádný fukar. Jak se sršeň přiblížil, vítr jej chňapl a majzl s ním o stěnu. Takhle jsem jich odmrštil dobrých dvacet. Ale ostatní se stáhli a bylo jich tam stále moc. Jestli jim to dojde v těch sršních kebulkách a rozletí se na mě všichni... Upjatým soustředěným krokem jsem se ubíral ke kuchyni. V koupelně to mnohonásobně funělo a čenichalo. Pak něco žuchlo o dlaždičky. Ale to už jsem byl v bezpečí kuchyně.

Tedy byl bych, kdyby na kuchyňské lince neležel ten vykuchaný skopec. Přední i zadní běhy roztažené, jakoby zdeformovanou lidsky ovčí tvář svěšenou přes okraj. Z břicha se mu k zemi plazila střeva, vlna se rudě nacucala. Skvěl se tam vystavený jako velikonoční cukrovina – místo čokožkou politá masným protlakem, nad čumáček neměl vpíchnuté korálky, nýbrž utrhané hlavičky karásků. V kuchyni se nic nehýbalo, jen hodiny na mikrovlnce poblikávaly a sršni naráželi do dveří. Pak jsem šlápl na křupku, kterou jsem tam minulého večera nechal ležet. Skopec prudce zaklonil hlavu a depresivně zamečel ke stropu. Běhy komíhal po lince a rozmazával vlastní krev, i střeva na zemi se chvěla a obtáčela se kolem noh kuchyňského stolu. Mimo to začalo cosi rejdit v ledničce. Ta se vzápětí otevřela za třeskotu hrnců a lahváčů piva. Ven vypadla velikánská langusta. Padla na záda a cvakala klepety. Nevzpomínal jsem si, že bych tam měl  langustu. Nanejvýše rybí prsty. Langusta se otočila a pelášila zpět do ledničky, pramálo si mě všímala, spíš se oddávala nestřídmému hodování, cpala si všechno do vaginálních úst, až se to zdálo nemožné.

„Kchchcitě....“ kvičením na sebe upozornil beránek. Chapadlovitými střevy už obmotalo stůl a teď se sunul z linky dolů. Přiklekl jsem a namířil fén. Cvakl jsem vypínačem na nejvyšší výkon. Beránkovy se zježily kudrliny na čele. „Těěěě... kcicitětě.... kchchchchci......“ mečel a mečel, a to už byl z linky dole. S absurdností sobě vlastní se snažil postavit na zadní zpola odkuchané běhy. Zprudka jsem rozrazil dveře až třískly o stěnu a zamáčkly několik sršňů. Zbytek roje jsem rozehnal fénem. Třetinu mého domova okupovala hlava ze zrcadla, třetinu chtivý beránek a nenažraná langusta. Nedalo se svítit, musel jsem se uchýlit na zahrádku.