Víla

Nevim co na to.... takova mala fantasy :-)

Den za dnem líně plyne v jedné řece
Pomalu, bez otázek, ale přece!
Skoro zapomenut, nečekán,
přichází a chce být znovu milován.

„A kdo to je?“ šumí mořské řasy,
„to je ON“ odpovídají říční hlasy.
Miloval ji, byl však proklet aby zapomněl cestu,
teď ji našel, tedy prošel v testu.

Voda cáká, naráží na  kameny,
řeka se bouří, vzpomíná na prameny,
srdce buší, chce jen pro něj žít,
ON všechno bere, ale nechce pro ni žít.

Raněna tím, že mu dala celý svět,
chce aby láska proměnila se v hněv.
Srdce křičí!
„Ať však neví že se mu to vrátí
kohokoliv pozná, hned ho ztratí!“
Tečou slzy víle po tváři…

Najednou.
Znenadání. Vše se uklidní.
To strašné čekání v co se víla promění.
Žádné třesky plesky, jenom jasný svit
a na Zemi je nová řeka co nemá jména ani klid…

---