(Pseudo) Žalmy v moderní literatuře

Několik málo nutných poznámek k psaní nebiblických žalmů, hymnů a podobných záležitostí.

    Hned na úvod je potřeba sdělit co slovo žalm vlastně znamená. Do češtiny se dostalo s řeckého ψαλμός Psalmos, tedy zpěv. Žalmy jsou tedy zpívanými modlitbami. Jejich geneze je velice dlouhá, důvody i motivy jejich napsání různorodé. Jedno mají společného - jsou koncipovány jako zpěv z nitra duše, nejhlubší modlitba vycházející ze samé podstaty člověka. Vzhledm k tomu jak žalmy z pravidla vnímáme jsou jim společné také určité jazykové, kulturní a geografické rysy. Vznikali na podobném místě, rukou jednoho národa, který měl společné náboženství a posvátné texty. Pokud hovoříme o Biblických žalmech, pak jich máme 150.
    Proto se nemůžeme divit, že se celá řada slovních spojení v jednotlivých žalmech opakuje. Je to přirozené, neboť tato slovní spojení jsou jazykem posvátných knih - proroků, tóry a podobně. Jejich jedinečnost tedy netkví v tom, že obsahují nové slovní obraty, ale v jejich duchu. V tom co žalmista říká, co cítí a jak se modlí. Ač mnohému nerozumíme vnímáme posvátnou bázeň, tradici a jakési těžko popsatelné posvátno, které je v nich přítomno. Snad proto že jsou nejčastěji pronášenými modlitbami spolu s Otčenášem a Zdrávasem? Nevím, ale to že se modlím stejně jako milióny lidí přede mnou, se mnou a po mě, je hluboký zážitek.

    Pokud jde o módu pseudožalmů, či deuterožalmů. jejich boom započal v polovině 20. století ve Francii a souvisel s II. Vatikánským koncilem a reformou breviáře. Prostí lidé i umělci a básníci si navykli tvořit nové žalmy. Důvod byl prostý - jedná se o krásný a prastarý způsob modlitby, během kterého není příliš velký problém s formulací myšlenek a slov. Vše je již před připraveno a stačí zahájit "kompilaci", přidat něco málo svého (aktualizovat tedy celý obsah pro mou situaci) a dát všemu rozměr vlastní osobní modlitby. Analogicky začali vznikat nové hymny do breviářů a apokryfní texty Písma v oblastech neprorockých a nehistorických.
    V Česku zatím podobný trend více méně chybí. Proto jsem se rozhodl představit malou kolekcí žalmů nesoucí označení podobné jako v Bibli. Začínám od čísla 151, čímž se přihlašuji k Biblické tradici, ale současně dávám zcela jasně najevo, že nemám v úmyslu aspirovat na tvorbu žalmů, které bych chtěl vydávat za kanonické či historicky soupodstatné. Cílem je jen otevřít prostor a naznačit cesty rozvoje tohoto druhu básnické literatury.

---