Sny

Když zabrousím až do nejzazšího koutu své paměti, jako první větší sen mi na mysli vytane hračka tanku na baterky, o něco později to byla plastová puška, jako měl kamarád David. První z těchto snů mi rodiče vyplnili, druhý ne, protože se jim moc nelíbila moje touha neustále po někom střílet a nechtěli mne v tom až tolik podporovat. Byl jsem smutný, nešťastný. Asi hodně, protože jsem nakonec zbraň dostal, dokonce o mnoho lepší, než byla ta Davidova- mohl jsem z ní střílet plastové střely s přísavkou! Ještě po létech, když jsme se s Davidem sešli v hospodě a zavzpomínali, tak mi prozradil, že mi jí hrozně záviděl. Byl jsem Někdo, kluk s nejlepší zbraní. Pak však kamarádu Kájovi přivezli rodiče z Jugoslávie kapslíkovku a má pohádka skončila.

Dalším snem, to už na základní škole, byla čtyřbarevná propiska (4 náplně). Opět to byla pouze machrovina, k čemu by mi byla čtyřbarevka, když jsme měli povoleno psát stejně jenom modře. I tento sen mi byl po nějakém čase splněn, tenkrát mě hrozně vykolejilo, když jsem zjistil, jak se s mým snem špatně píše. Putovala do šuplete a tam už zůstala. A jednoho dne přišel náš učitel fyziky do třídy s hodinkama s kalkulačkou. Taková snobárna! Chtěl jsem je moc, bylo to něco nádherného, mít takové hodinky, to by ze mne udělalo daleko lepšího člověka, moudřejšího, krásnějšího, přitažlivějšího. Tento sen se mi ale nesplnil…

Ještě na konci základní školy jsem se platonicky zamiloval do o rok starší spolužačky. Byla mým novým snem, x-kráte jsem jí chtěl oslovit, ale nikdy jsem to neudělal, styděl jsem se a ani dnes vlastně nevím, co bych jí řekl. V současné době si už ani nevybavím její obličej, vzpomínka na ní = veliká prsa a moje postávání opodál , sledování co dělá a jestli si mne také všimne. Nestalo se.

Pak nastalo poměrně dlouhé období beze snů. Všechno mě štvalo, všechno jsem uměl a znal a vlastně asi jediné, co se dá nazvat alespoň přibližně snem bylo, aby se mi nedělaly pupínky.

Člověk stárne, možná moudří, možná naopak blbne, každopádně se mění fyzicky i duševně, mé další sny nebyly už vůbec materiálního charakteru, vlastně šlo po dlouhé roky jen o jediný a obsáhlejší sen, hodná, moudrá  a věrná partnerka/manželka a posléze spokojená a zdravá rodina. Nic víc, nic míň. Když však nad tímto přemýšlím, asi bude snazší vydělat v dohledné době milión, protože tento sen je ten z nejhůře splnitelných. Každopádně se ho nevzdám nikdy.

A nevzdám se ještě jednoho snu, napsal jsem Ježíškovi o hodinky s kalkulačkou…

---