nahahahahae!

jsou to okna do jejích

myšlenek a do její duše,

nebo jsou to jen zrcadla,

ve kterých se odráží

to co chci aby se

v nich odráželo?

ať už to jsou okna

nebo zrcadla, jsou

vsazeny do nádherných rámů

které jim dodávají neodolatelný

vzhled.

nepopsatelný pohled,

síla, která vás v tu chvíli

zcela ovládá.

udělali byste cokoli.

jste loutka, jste v hypnóze.

je to mánie a vy uděláte

vše co ji uvidíte na očích.

doslova.

můžete toho litovat, ale

v té chvíli jde všechno

stranou.

nevím, co dělat

utéct?! tomu pohledu? těm očím?

té síle?

je to absolutní nevinnost,

touha a oddanost, co

mě poutá.

utéct nejde. ale přece jen!

už.., ještě kousek..! jenže

v tu chvíli

mě něco popadlo za srdce

proč ale zrovna za srdce?

jsem spoután ze všech

stran, všechny části mého těla

jsou spoutány.

a teď poutáš mi i jazyk.

mé tělo má snahu se roztrhat

a rozletět se do všech

stran.

myšlenky na kolotoči se mění

na dlouhé pestrobarevné šmouhy

rozlévající mnou pocit štěstí

ze kterých létají dělobuchy

se snahou mě roztrhat.

v mozku černá nechce být černá

bílá nechce být bílá

..a šedá neví

jsi krásná, jsi krásná

a tvé oči mě stále ovládají

slyším, jak na severu

ledy tají

slyším na jihu růst

trávu

slyším nesmírný hluk, který

se bije s hluchotou

tanky soupeří s pěchotou

tvé oči.

uvidím je ještě někdy?

bojím se, že ano

jsou krásné a já je

nechci zničit

bude to zas stejné, jenže

promiň, nesmím se nechat spoutat

promiň, ale nenechám tě

urve mi to kus srdce

pustí mi to uzdu slzám

promiň, ale já se nedám

budu muset utéct

budu muset uhnout

snad.

bude mě to bolet, ale

nezbývá mi nic, než

ten přenádherný, křehký

a přitom tak silný

okamžik roztrhat

strašně mě to bude bolet

a vím,

že tebe ještě víc

odpusť