Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNenechám ho přece čekat...
29. 03. 2008
9
18
3048
Autor
reinka
Jsem v práci právě tak dlouho, aby se hodilo na noční směně oslavit můj nástup a to, že jsem to nevzdala. Kdo by to taky dělal, že? Bezva parta, prima práce, atraktivní pracoviště na letišti. Jsme domluveni a všichni se těší… Po pečlivém výběru přiléhavého slušivého oblečení a bot se speciélně vysokými kramfleky už stopuji na výpadovce z Kladna. Autobus mi jako obvykle ujel…Je tu ještě pár dívek, o kterých pochybuji, že se chtějí dostat do práce, protože v ní už jednoduše jsou. Nicméně, štěstí se usmálo právě na mě. Ale auto zastavilo nějakých deset metrů přede mnou. Nenechám ho přece čekat… Rozeběhnu se a … ještě, že coby judistka umím padat. Rozmáchnu se silně pravou rukou, abych ztlumila pád. Jenže…nojo, my chtěli slavit a to červené víno…Rána jak z děla a já ležím a dívám se na to auto před sebou…Jeď, jeď…kašli na mě! Rozjíždí se. Couvá… Panebože, vem si mě!!!! Třeba mě přehlídne a pojede pořád dál… za mnou jsou ještě tři holky. Smůla. Zastavuje. Otvírají se dveře a… nade mnou se sklání docela hezkej kluk. Mám dělat mrtvou? Ne, to by neprošlo. Budu dělat jakoby nic. Zlehka chci vyskočit… do prčic, kdo vymyslel tak debilní boty? Ale je tu pomocná paže…Odejdi, odejdi, odejdi, odejdi…Slečno, nestalo se vám nic? Kdepak, já tu jen trénuju. Teče vám krev… ten nesnesitelný soucit v jeho očích! Buď je blbej a nebo nepozná červený víno. To je v pořádku, děkuji a na shledanou… No, nakonec mě veze do práce. Stejně ho už nikdy neuvidim, tak co!
Největší trauma mého dosavadního života mě ovšem čeká ráno v sedm na vrátnici. Nechci život jako v amerických filmech s tím nepravděpodobným happyendem!!!! Projdu a budu dělat, že ho neznám... ale on se zvedá a já rudnu… no dobře, tak jooo… Úsměv a jak je? A než stačím odpovědět, jeho oči se snoubí s jinýma, někde za mnou. Otočím se a… fakt to nemá chybu! Dívá se na Miloše z vedlejší budovy. Usmívají se na sebe a společně odchází…No a já jdu zase na stopa :o))))))))))))))))))
18 názorů
Lakrove, dík za přečtení a za komentář. Jo, já holt jsem zbrklá a o tom ta povídka (no tak dobře spíš článek) je :-)))))))
Je to napsané tak spontánně, až se mi chce říci, že trochu zbrkle. Vzhledem k tomu, že se nejedná o vyloženou povídku, ale spíš jen o cosi jako snímek jedné situace, to (zbrklost) ovšem asi nevadí.
jehlas, nesrazil mě...zastavil jen o kousek dál a já, jak ho dobíhala, tak jsem slítla....a stalo se to mně :o)))))))))))
jehlas pichlas
06. 04. 2008aleš-novák
30. 03. 2008
Bum...třísk...pozor!!! áááá!!!
trochu to rozveď, povídka v citoslovcích ještě neexistuje +)))