Výplach střev

a ty mi v hlavě
permoníky
rozháníš
příjezdům
říkáš odjezd
a ani moc nebráníš
ostrým názorům
a střetům

ale přesto
jako capart
na dětském hřišti
přicházím tě hledat
k parkovišti
když v žilách mi už
zase prýští
ten můj zvláštní talent

... říkávám mu strach

přilévá se do oběhu
po kapkách
ale s odtokem
je to už těžší
mám noc a mám den
a o to větší
je radost
když se zaseknem
někde na přelomu

a průsečka je
bodem zlomu
já v košili
ty na Adama
a rukama
mě nutíš k pravdě
tak slzím si
na prázdném hrobě
nezadaná