Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

OBLOHA

31. 03. 2008

617

Autor

Jan_Ko_Var

Je krásná jako obloha... (dobrá, možná není. Nesmím to poznat, svět by mi spadnul.) PS: Po nevalné kritice mojí "vůně oblohy" jsem důsledně obrátil gravitaci, a stvořil logický, megapřekombinovaný epos "OBLOHA". Viz dole. Chce to trpělivost takové dlouhé blafy tu nikdo nepíše...

OBLOHA

Jakou vůni má obloha?

Na modrém talíři nebe

v moři plují

nezměrná oblaka.

A v nich zahalen

se kutálím

jako malý balón

já, malá a ztracená Země

zapomenuta vesmírem

ukryta v peřinách.

Hebké nápaditosti polštářů

neberou svých konců

bez ustání zakláním hlavu

krkolomnými salty vzad

já, pošpiněná Země,

tančím v závratích.

A ty chumáče běloby

leží v celém oceánu loží,

které všechny zdobí.

Jako to Dílo

"Nebeský truhlář a

bílá socha z mramoru" -

Ona je bohyně milosti

Hana.

Zakouším milost

když tělo své k ní ložím?

Může být dílem

satanovým i Božím.

Kvůli ní mi nic není svaté

přitom je vše světější

víc než kdy předtím.

Chutě mého těla

někdo opájí sebelží -

prý toužím skromně:

"Jen jediný dotyk, Bože...!"

"Alespoň zrnko rosy...!"

Přitom chci víc -

ochutnat dosyta

oblohu modrého talíře.

Není lidem zakázáno

dotýkat se chladných Bohů

a z dotyku si udělat

předčasné nebe?

Trest bývá tvrdý.

Já, hrdá Země však

na předsudky nedbám.

Otevírám dlaně a víčka

své rajské brány,

kterými do mě vstupuješ

a zmocňuješ se mého

nitra.

Vyprahlou půdu mám

studánky vyschlé

a saju tvou vláhu,

obloho mramorová!

Za pár chvil zmírám

napaden zevnitř opojením.

Svět se mi bortí v bláto

a žár bláto vysouší.

Sušíš a vysoušíš...

Opoušťíš mne.

Kruté odloučení.

Tak nakonec odcházíš zpět

a uléháš na hladinu

svého hlubokého moře.

Zanecháváš mě

s kamenným úsměvem

pískovcové sochy.

Jako Gobi,

zoufale mlčím.

Vždyť

o věčném štěstí

nelze mluvit -

mám zase žízeň!

Kdy zas bude pršet?

A jestli bude -

kyselých dešťů je

víc a víc.

Tolik se bojím...

5 názorů

Jan_Ko_Var

18. 02. 2009

Dát tip

Taky nechápu svou potřebu vtělovat se různých předmětů, a různě se měnit, že už pak sám nechápu co chvíli jsem co nejsem... apod.

Jan_Ko_Var

18. 02. 2009

Dát tip

Don´t worry: Modrý talíř nebe ... jsem tam dal k vůli vůni.. většinou zvědavě čichám k tomu, co leží na talíři. Je to blábol, ale co naděláš...

Fenomén obloha? Ze srandy jsem se pro dnešek zaměřila na čárky a jejich podobu. Totiž - často vyhraje básník, který se jich dočista vzdá, než ten, který jich využívá ledabyle a spíše dle svých estetických zásad. Druhý verš. "Na modrém talíři nebe" Je to nutné? Ano, básník sedí u stolu, kouše do kohinooru a říká si: sakra, jak pojmenovat oblohu. Najednou si řekne, že to nebe je přeci jak talíř - tak, teď víme, co chceme říct a jak? Modrý talíř nebe. Obávám se, že tak dlouhé blafy tu ani nikdo nečte, ale nenech se mou zmýlit. :)