Adamova Věž

Adam je clovek, ktery se ma velmi dobre. Zije v obrovskem dome,
obklopen penezi a pohodlim.
Vetsina z nas mu zavidi a chteli bychom se mit tak jako on. Proc se
tak nemame? Nevim, asi neexistuje jednoducha odpoved. Zkusim vam
vypravet pribeh o jedne Adamove vlastnosti, ktera mu velmi pomohla,
aby byl tam, kde je. Ja te vlastnosti rikam necekat az to skonci.
Adam bydli ve vysokanskem dome. V dome tak vysokem, ze se to prestalo
libit bohum. Vzpominate na Babylon? Bohove neradi vysoke stavby. Adam
byl sam, takze varianta zmateni jazyku nepripadala v uvahu. Tedy ona v
uvahu pripadala, ale po one uvaze byla tato varianta prohlasena za
neucinnou. Nakonec se rozhodli, ze mu to zbouraji.
Bylo 13. srpna a byl patek. Adam sedel v nejvyssim patre, ve svem
oblibenem usaku. Na usich, tedy aby bylo jasno, na svych usich, usak
mel usi nekryte. Na svych usich mel sluchatka, od sluchatek vedly
draty do neceho, cemu se v nasich zemepisnych sirkach vez.
Vite co myslim. Takova cerna skatule, stoji to nejake tisice, cpou se
do toho kazety nebo cedecka.
Adam mel nacpano cedecko. Do usi se mu cpal Bach. Vlastne spise jeho
hudba, vlastne spise hudba, kterou hral nekdo podle jeho not, vlastne
podle kopii jeho not.
No ona to nebyla kopie, nejprve se Bachovy noty opisovaly, pak se
tiskly a kopirovaly.
Adam se rozhodl, ze se nauci poslouchat klasickou, neboli vaznou
hudbu. Bachova tokata se jevila jako dobry zacatek.
Adamova vez se zritila presne v pulce skladby. Nebyl to zamer, proste
to tak vyslo.
Kdyz spadne obycejny domek, je to otazka nekolika sekund. Kdyz pada
dum, ktery svou vyskou nasral bohy, je to na dlouho, navic bozi si
chteli tu podivanou vychutnat. No ony vlastne vznikly dve bozske
frakce. Kazda si chtela vychutnat jinou podivanou. Frakce prvni se
chtela kochat pohledem na virici cihly, a kusy nabytku. Frakce cislo
dve se tesila na to az uvidi Adama, ktery bude sedet uprostred trosek
a na tvari bude mit takovy ten udiveny pohled, jaky miva baca, kdyz
prijde do salase, rozne a salas nikde. Krome techto frakci existovala
spousta bohu, kterym to bylo uplne jedno.
Ve chvili, kdy ze kolem nej rozpadl jeho dum, zacal Adam padat.
Prvni minutu se nedelo celkem nic. Byl to normalni sok. Takovy ten dej
pri kterem se operuje pojmy jako: nadledvinky, adrenalin, tlak,
prokrveni, stazeni, hypofyza, kortizon. Koncem prvni minuty se Adam
nasral. Zacal se rozhlizet a premyslet, co by slo delat.
Zrovna se kolem nej ritil kalendar. Chytil jej a doslo mu to. Jeste
vic se nasral. "Vy jste ubozi! To je originalita! Patek trinacteho.
Tak to teda ne!" Drapnul ze vzduchu hrnicek. Hrnicek nemel ucho. Chvili
se rozhlizel az ucho nasel. Doplachtil k nemu, strcil si ousko do
kapsy. Stremhlav se snesl ke svemu psacimu stolu a ze zasuvky vytahl
tubu lepidla. Behem chvilky bylo ousko prilepeno. Bylo to dobre
lepidlo. Hrnicek polozil na stul a pritahl si zidli.
Trvalo to asi tyden, nez se prvni bozska frakce nasytila pohledu na
virici trosky. Druha frakce prosadila ukonceni padu. Zbyvalo jen si
pockat az se rozptyli prach a vychutnat si pohledna zdeptaneho Adama.
Dalsim krokem mel byt hromovy hlas z nebes, hovorici o pyse a trestu.
a Adam stale mensi a mensi.
Kdyz bohove pozdeji rozebirali co se vlastne stalo, shodli se, ze
nikdo nevi. Proste to nejak nevyslo.
Nikdo neposlouchal celkem bezvyznamneho buzka, ktery tvrdil, ze si
mozna meli vice vsimat zvuku rezani, pilovani, ktere se z riticich
trosek ozyvaly.
Kdyz se rozptylil prach mela druha frakce smulu. Misto Adama
vzlykajiciho na kolenou, uvideli domek.
Normalni domek. Dve patra, bile natrena okna, dvere, zvonek, kaktusy v
oknech.
Hlas hrimajici z nebe vypli v puli vety. Vsichni chapali, ze nadavat
strese s dozivotni zarukou je plytvani energii. Vyslali bozskou
delegaci. Cil - vniknout do domu a servat Adama, ze si dovolil stavet
do vyse.
Zaklepali, to byla chyba. Nic se neozvalo, tak zaklepali znova a znova
se nic neozvalo. Stiskli kliku a ono bylo otevreno. Vesli dovnitr.
Stary velky mahagonovy stul. Za nim usak. Krb s praskajicim ohnem.
Ohen se odrazi ve sklenenem dzbanu s cajem. V usaku sedi Adam, oci ma
zavrene a na usich obrovska sluchatka. Bohove jej okukuji.
Rozpacite se divaji jeden na druheho. Jeden z nich si znechucene
povzdechne. "Je tu nekdo, kdo ho chce vyrusovat? Hmm vyborne, tak mu
to treba napiseme, ne?" Bohove chvili pisi a pak spesne odchazeji.
Sotva za nimi zaklapnou dvere.
Adam z lehka otevre jedno oko, pak druhe.
Vezme ze stolu papir:

Vazeny pane, prosime vas, omezte priste vysku vasich budov.
                     S uctou Bohove

Adamovi zacukal koutek ust. Pohodlne se oprel do kresla, zavrel oci a
vychutnaval si Bacha.