Kde jsi?

Má milovaná Mirko,
včera jsi nenapsala. V úterý vás přece pouštějí na internet. Stalo se něco? Možná jsi jen naštvaná, kuli tomu dívčímu tajemství, doufám, že je to tohle, že sis zase něco neudělala. Teď už to asi můžu napsat. Chci, aby to věděli, možná lépe pochopí, jaká jsi, že potřebuješ pomoc. Nebo aspoň lásku. Chtěl jsem tě přijít navštívit, ale vzpomněl jsem si, jak jsi mě minule málem uškrtila rukávem od kazajky. Volal jsem k vám, ale ty bez rukávů prý ještě nepoužíváte. Doufám, že vám je do léta pořídí, v tomhle musí být děsné vedro. A ty jsi zrovna taková potivá. Kdybychom se nějaký čas neviděli, tak máš aspoň mou fotku a můžeš si mě večer prohlížet (na protest proti nechtěným potratům si nechávám narůst vlasy, tak si je dyžtak dokresli). Já si tě také prohlížím. I si s tebou povídám a píšu ti básně, každý den jednu, a házím je do krbu, je to hodně romantické. Ty nejlepší básně také nejvíce hoří. Nevím, čím to je. Asi nějaká metafora. Teď mě napadá, co kdybychom se přestali hádat? Cítím, že se náš vztah dostává na novou úroveň. Cítím, že do tebe začínám pronikat. Když zavřu oči, je to ještě intenzivnější, nejdřív tma a vlhko, což je kupodivu příjemné, pak světlo a úleva, pochopení, splynutí jako, jestli mi rozumíš. Úplně mi chybí slova, jako bych se propadal zpátky v čase do doby, kdy jsem neuměl mluvit, víš, jako miminko, je to hodně příjemné. Jsem miminko v tobě a vidím tě zevnitř, jako katedrálu nebo nějaké koloseum nebo chrám lásky, jsi pěkně malovaná, trochu vlnitá a měkká a teplá, jako mlíko, já vím, že teď psali, že mlíko už zase není zdravé. Doufám, že to nebude na dlouho. Mám mlíko rád. Nikdy jsem se v něm nekoupal, ale kdybych se v něm koupal, bylo by to asi hodně podobné jako koupat se v tobě.

---