anděl

Ve snech zdává se mi,
zdává se mi o třepotu křídlech
Ve snech zdává se mi,
jak pod tou krásou zadržuji dech

Zadržuji a dýchat se nesnažím,
tu krásu andělů,
tu krásu, co když už nespatřím??...

Snad sním, či spím,
to světlo je krásné,
avšak oči otevřít nesmím

,,Dívko, ty nevíš pro zde jsi??´´
Hlas se mě ptá v mysli.
,,Můžeš být ta, co je jednou z nás,
žít tam kde člověk zřidka vidí nás.´´

Ach, jak třepot krásy,
jak hladí mě po zádech
a pouze v mysli slyším hlasy,
nebesa jako by byla můj dech!!

,,Ne!!!Nemohu zde být,
musím na zemi stále žít,
co rodina, co život můj??
Tak prosím,prosím,mého srdce tlukot nezastavuj!!!´´

,,Jednou se rozhodneš,není cesty zpět
stačí říct pouze pár odmítnutých vět.
Jednou se rozhodneš,vrátit se nesmíš,
dívko krásná,tu krásu nikdy už nezpatříš!!´´

,,Ne´´,zašeptám do větru
to slovo najednou,jako by se šeptalo světu..

Otevřu oči,vidím svůj svět,
ach jak jsem ráda,že jsem zde zpět!!

...Je to již čas,co jsem tam byla,
občas večer,jako bych křídla krásná viděla,
jako by mne políbil anděl na dobrou noc
a zašeptal vždy zůstanu tobě v srdci na pomoc!!!

---