Parafráze na Máj....

Byl pozdní večer, červenec.

První to den a prázdnin čas,

píšťalky k zápasu zval hlas

kde se hřiště zelená.

Stadion velký v Portugalsku

čekal ten večer velký boj

a dres, ten bílý stejnokroj

objímal svaly hráčů všech.

A poté zazněl hvizd, i rozběhla se hra,

i přihrávka i faul, národní prapor vlá.

Pro české hymny tón hlasy se zachvějí,

bij srdce jako zvon pro tisíc nadějí!

Když v tom píšťalky hlas zazní jak zvony hran

- ztracený pro zápas je padlý kapitán.

Vidíš-li Nedvěda, an na lávce pláče,

čeká na popravu, a každý Čech skáče,

tohoto hráče zrak již nespatří tvůj

jak skončí s fotbalem v jediné minutě.

Nikdy, ach nikdy se nevrátí, to národní osud můj,

kdo týmu takému útěchy jaké dá?

Bez konce zápas je, česká zem zklamaná.

Byl pozdní večer, červenec.

první to den a prázdnin čas,

fanoušků zval k zápasu hlas:

Kdo neskáče, není Čech.....