Fanfiction (League of Legends): kapitola prvá

Slyšela jsem vlastní křik, ale ani jsem si neuvědomovala, že křičím. Jediné, co jsem byla schopná vnímat, byla nesnesitelná fyzická i psychická bolest. Pohledem zamlženým slzami a utrpením jsem viděla pár kdysi majestátných zářivě modrých křídel, nyní slepených a ušpiněných čerstvou krví, ležící na vedlejším stole. Znovu jsem zacukala rukama, ale ocelová pouta nepovolila ani během mých předcházejících a mnohem zoufalejších pokusů – a ani teď, jen jsem si prohloubila už tak nehezké rány na zápěstích.

Báseň č. 1

Šeptám Ti za noci - tak trochu mimochodem -
ať necháváš si třeba o nás zdát.
Mám tolik lásky a Ty jí nejsi hoden.
Mám tolik lásky. A komu ji mám dát.

Prvoprosincové dopoledne

Je prvního prosince a nesněží,
je prvního prosince a mrzne.
Labutě žebrají dole na nábřeží.
Schovávám ruce do kapes.

A tak ti utíkám

A tak ti utíkám,
stopy zametu.
Chytím si dostavník
a potom kometu.

Bouře z Vysočiny

Shlukují se mračna nad lesy,
nad kopci, loukami…
Každý blesk svou oběť najde si
a za námi

In nomine amor

Když sám jsi vílou smrti mámen
A noc a den se převrací
Zpotoka piji, jehož pramen –
Tvé srdce, které krvácí.

KL Říkanka

Kdo to kráčí v podoblačí,
kdo se nese v nebesích.
Andělská tvář, křídla dračí,
trochu k smíchu, trochu k pláči

Kráčející letec

Zapadlo slunce, nebe je červánkové,
zmraků jsou draci, letadla a hrady.
vše Kráčející letec uspal slovem.
Usíná den a vlídná noc je tady.

Bohemistická miniatura

Téma, réma, bohéma…
Bohemistka na Sinaji
od boku střílí pravidla
a ve svém koherentním ráji

Pegas

Zdálo by se, že se útesů a skalisek při břehu moře se čas od času dotkne kopyto Pegase. Do nekonečného melancholického chorálu vln a oblázků se sem tam ozve nepravidelné klap…a cvak… ale je to jako by ten Pegas kulhal na dvě nohy, tak je to nepravidelné. Někdy se úderem antracitového kopyta odlomí kus kamene a soddaným tichým šplouchnutím zmizí pod hladinou.
Jenomže žádný Pegas není.

Odi et amo

Ať hloupí pozdě litují,
Je ticho po povodni…
Nenávidím i miluji
Vy toho nejste hodni.

Spaste duše?

Jen tak něco už mou duši nespasí.
Mně hořký kalich již je nalitý.
Vyrostla jsi, holka, vlastně do krásy.
Myslí si to spousta – snad i ty.

Made in Braník

Spadl jsem z větve do žlutýho listípak jsem se vyválel ve hnědým blátě. Píšou mi z Prahy, prý už je to jistý,že sedím hrobníkovi na lopatě.
babizna v chaloupce stavěný z perníkutaky si na mě už lopatu leští. Já jsem se zakopal do písku v Braníkua tak jsem unikl smrti a dešti.

Marnivá Praha

Za pavučinou v okně místo sklavýhled je na dávné sídlo krále. K hvězdám sahá dívka pro korále,spodnička na vlnách se zaleskla.
Něžné nebe nad městem se sklání,jak matka dítě na noc přikrýváa pubertální Praha marniváv postelích noc celou nemá stání.
Bdí do rána až ulice a bary,Praha září na parketě světa,staletá, a sotva plnoletá.

Říkanka

Básnička rozbitárytmus jí klopýták jakému konci spěje.
Jde nocí bez jasurmoutí se pro krásunení však bez naděje.
Hlavu jak nakláníšeptá své pokáníuvykla výsměchu lidí.
Ku bráně dřevěnéručku svou pozvednezaklepat přece se stydí.

Malá noční múza

Plete se pod nohy má múza svědomitá,do horečnatých nocí často zavítá. Zpíjí mě její kouzla neprožitáa v prachu vášní víří kopyta.
Líbám ji na rty, chutnají po zklamání,běžné sny mých nocí hříchem odsvětí. V mém náručí proč dávno nemá stání.

Poblázněná

Z kubistické mozaiky Tvých dlaní
slzy vymývám.
V čarách Tvých rukou potoky řek
slzy vymývám

Zamilovaný vinař

Zrosy, jež vhroznech se skrývá
Nejsladší víno se stáčí.
Růžovou barvou se třpytí,
Kapka jen kopití stačí.

Odpolední deprese

Když prší
tak depkuje se snáze.
Stojím zády k milované Praze
ty děvko andělů řvu s Verlainem.

Moje schizofrenické vyznání

Jednou se hrozně zkalíme
tím elfím vínem zDwimordenu.
Zůstaň, jsi moje Calimë.
Zůstaň, a nebo zapomenu.

Tenisový turnaj

Stopy na antuce
znichž dávno nejde číst
kam vedou.
Do neznáma…

Upřímné ohlédnutí za čtyřletou minulostí

Nás úspěch dávno neopíjí,
nás nelákají vavříny.
My uspali jsme fantazii
a nechcem stát se hrdiny.

Valčík v podkovách (sedmá část) - Píseň o Viktorce

Vždyť přichází už zdaleka
a jenom málo dní je před ní.
Vlastně už čeká na poslední,
vlastně už na nic nečeká.

Tak tedy pochovali nás

Tak tedy pochovali nás
ve stínu za hřbitovní zdí:
dva prosté kříže zantracitu,
jež temní, když se připozdí.

Svět za řekou

Svět za řekou:
realita rytířů a dam,
mluvících hvězd a Pegasových kopyt,
za dobrem stát a nikdy neustoupit.

V jaru není naděje

Vjaru není nadějě
to se jen zdá, to klame,
když první květ se zachvěje,
ten první květ, co známe:

Tvoje srdce už nic není

Tvoje srdce už nic není.
Sluneční svit pod temnými mraky,
děti si hrají na vojáky.
Naše děti, lásko, naše.

Prvá kapitola

Slunce zapadá za sochy a věže
nejkrásnějšího města světa
a zPetřína vidět řeku,
již připnul mostem na otěže

S lítostí panu de Bergerac

Stáhněte oponu, vždyť dokončena scéna.
herec – gladiátor do prachu arény
zlomen. A kus je bezcenný,
když hlavní hrdina pad´na štít.

S láskou panu de Bergerac

Co uslyšíš.
Ach snad to říci smím:
Cyrana chápu již
a jemu rozumím.

Valčík v podkovách (šestá část) - What´s left of the flag

,, Večer budeme utápět únavu ve víně,“ protáhla jsem si unavenou pravačku. Kíka zavrtěla nesouhlasně hlavou.
,, Maximálně vminerálce. “
,, A nebo vnormální vodě,“ ušklíbla se Kája, pohled upřený na moje zmáčené kalhoty.

Valčík v podkovách (pátá část) - Sólo pro Lohera

Napadlo mě, že má pravdu. Just people are stupid, not horses. Koně nejsou hloupí, to jen lidé. Koně jsou alespoň částečně svobodomyslná stvoření.

Valčík v podkovách (čtvrtá část) - Kíka je v Londýně

Na počátku byl kůň. Bůh řekl koni: ,, Jdi, množ se a služ člověku, kterému jsem dal moc nad všemi zvířaty ve vodě a na zemi a nad ptáky ve vzduchu. Poslouchej a cti ty lidské bytosti, neboť ti budou ubližovat sláskou. “ Šel tedy kůň a nechal se ovládnout lidmi, jejichž drzost byla stále větší, člověk svázal koně a obtěžkal jej uzdou a nestačilo mu to.

Valčík v podkovách (třetí část) - Princezno se slámou ve vlasech

Princezno se slámou ve vlasech
jsi kouzelnice
usmíváš se jen jako kopretina,
navečer vášni hlavu stínáš

Václavák, 10.2. 2009, 5:30 ráno...

Jdeme po Václavském náměstí
se šerpou kolem hrudi,
sněhové vločky studí.
Sosudem na pěsti

Valčík v podkovách (druhá část) - Dvě existencionalistky a kůň

SKANDÁL VBRANÍKU.
Vsobotu 7. 2. 2009 se ve večerních hodinách naskytl sportovcům ubytovaným vprostorách branické loděnice zvláštní pohled.

Poslední noc ( Valčík až do rána)

Partie naše dnes už je dohraná,
vzákladech zachvívá celá se Evropa.
Poslední noc se tančí až do rána
a po nás, což, ať přijde potopa.

Valčík v podkovách (první část) - But not virgin any more

Viděla jsem to poprvé, ale už nikdy jsem na to nezapomněla. Jednou bych chtěla mít volnou na valčík. Vlasy vyčesané nahoru, dlouhá šíje, hlava držená velice zpříma a krásné šaty, elegantní dres, držení těla jako královna a jen zvednout ruku, mávnout, jako bych lákala milence, malý úsměv a raz dva tři, raz dva tři, hrdě, snoblesou a elegancí přes parket ke koni. Raz dva tři, raz dva tři, neměnný rytmus cválajících kopyt.

Petite-blonde

Pohádku nechá si před spaním číst
o Malém princi, směje se, směje.
Zvědavě ševelí popsaný list…
Kde je tvá dospělost, petite-blonde, kde je.

Já jsem Vám psala

Já jsem Vám psala, přiznávám,
a stydím se za ty směšné řádky.
Ten inkoust měl mě radši otrávit.
Ach, budete mít pane klid,

My first poem

I am writing on the glass
first poem about lovers:
close to each other
under the Moon and a million stars,

Milostná báseň pro Elišku o vin(n)né klobáse

Mé srdce láskou plane kvinné klobáse
společnici mých osamělých nocí
kdy krásných můžů zdá se o kráse
jíž užívat si jednou budeš moci.

Pokorně a tiše, naposled

Stojíš před zamčenými dvěřmi
srukama rozedranýma do krve klepáním
na hrubé dřevo portálu slávy.
Nikdo ti nechtěl otevřít

Roxy

Víš, Roxy, to se může stát.
Ne vždy se všechno podaří,
i rozpadne se zpísku hrad
a prohraješ i tentokrát.

Rezignace

Propouštím tě,
slož ideál a vejdi do svítání,
žij tichý mír lesů, luk a strání
propouštím tě;

Modlitba

Královno zpohádek, anděli můj
mě pevně drž a při mně stůj.
Svým pokojem mě veď až do Říma
a ochraňuj mě všeho osamění:

Bezradnice

Malí příliš malí, velcí ne dost velcí
zamčené dveře, vyšeptalé múzy
zlámané figurky, pěšíci, věže, střelci
a na tahu jsou ti druzí.

Píseň kosmická

Má Země, Země modrá, kulatá,
korálku na řetízku božím
svůj život ve tvé lůno složím.
Ještě že zhlíny jsi, ne ze zlata,

Tequila

Dívka smodrou mašlí
u baru, půl noci, rána půl,
před sebou citron, sklenici a sůl
a dáš-li

Voulez vous...?

Co chci.
Smět Tě beztrestně chytit za ruku,
opřít se o Tvoje rameno
a nechat se uspat tlukotem Tvého srdce.

Madona

Slzy odráží třpyt měsíce,
vrací jej na nebeskou sféru.
Nedotčená hříchem jako světice
vnáručí chovám tvoji dceru.

Einmal ist für immer

Londýnský prach je cukr mého čaje.
VPraze však mne rozkašle a dusí,
srdce rozlomené na dva kusy:
na světě jsou mnohé různé ráje.

Milostná pro pány Fabrégase a Rezka

Horké rty tvoje pálí mě na tváři,
dlaněmi žhnoucími hladíš mě po těle.
Nebeskou cestou veď mne dnes k oltáři,
vezmi mě tam, kde začíná ráj.

V noci smích

Vnoci smích….
…ráno už jsem se nesmála.
Něco mě děsí vprázdném bytě
že by ta fráze ,,miluji tě“,

Jsem jenom zvědavá

Zas nic a zvědavá jsem už.
Kdy udílí život tuhle promoci.
Do krve raní…. je to tedy nůž.

Please, mind the gap...

A co je Praha.
Jenom déšť a prach a hlína,
co chceš
vrátit se zpátky do Londýna.

Strach před odletem

Dvě křídla, dvě ruce, dva sny,
dva dny, tož ruce podejme si.
Dvě křídla, proč mne tolik děsí.
Odbíjí deset, svět tmavomodrý, krásný.

Bára blábolí

Motýly na chvíli uvězni do dlaní,
skleněné království třeskem se tříští.
Pokorní poddaní platí daň po dani.
Čekám, co přivane svítání příští.

Osmnáctiletá platonická....

Zas je mi dvanáct a zas je mi do smíchu
i do pláče zároveň, co se to děje.
Tisíckrát, stokrát, nahlas a potichu:
nač myslíš. nač myslím. Na Matěje….

Viléme.....

Loupežník Vilém vpojetí Máchově a Brabcově.
,, Vy jdete zemí, má cesta vede peklem. “ ,, A co je věčnost, Viléme. “
Vilém a Vilém.

15 ..... Londýn....

Chutná jak déšť a šálek čaje
zní šumem křídle letadel
a náš sen zRáje fotbal hraje.
Sbalené kufry, letenky a pas

Tvůrčí krize

Já znalá jsem a plně vědomá
si hříchů, které provází mé bytí.
Ať moře vzbouří se a přijde vlnobití,
ať potopí mne jako Atlantidu.

Jednou vám přes cestu přeběhne kočka...

Mám jediné prosím, princi.
Co říct. Trapná chvíle ticha…
naposled…dokud ještě dýchám:
usměj se na mě. Umírám…

Tvoje vlasy nejsou řeka

Ležíš mi na rtech
jak sladké zrnko cukru zjidáše,
tvé jméno. Nesu bílé kvítí pro vaše,
mámě čokoládu, otci lahvinku.

was?

Don Quijot sebe proklíná,
sám zrazen svýma očima,
kterýma knížky stokrát čet´.
Zrazených snů, těch bezpočet

Sen noci Fučíkovy

Mě zbili jen a zeptali se krátce:
je tvoje reportáž psaná na oprátce.
A ne-li, jaká tvoje víra.
Žádná. Jen vím, že neumírá.

A co jsme měla říct?

Zatím se o tom nemluví
a když to vzdám. co ztratím.
Vrátím se mezi hřbitovy…
Pane vrchní. Platím….

Apel=výzva

Pravda je tvrdá, bez příkras,
doufám, že pozdě ještě není,
že ještě zbývá chvíli čas:
Národní obrození.

Začínám se bát...

Díky, lásko, že jsi takhle zvolil.
Vnemocničním jsi tu úboru,
Nerozumím řeči doktorů.
Vím jen, tohle že mě bolí.

Memento Brno

After this week I know it, I can say:
vaulting for me is only one great love.
Then it is sunday, go home and want to stay:
and that was Brno: my holiday, my staffs.

Loučení s múzou

Jak já ji miloval, tu drzou,
malou, krásnou dívku zulice.
Ne kostel, mě čeká márnice.
Můj Bože, dej, ať je to brzo.

A nabízí se otázka....

,,Jsou dva ideály:
- Obětovat Lásku vyšším zájmům;
- obětovat vyšší zájmy Lásce.
Vše ostatní mezi tím je jen träpný šedý průměr. "

Salomé

Ty jsi mne odmítal, tys o mě nestál.
Já nabízela vše, co mohla dát…
Kdo na to doplatí. Čí se skončí cesta.
Já svedla tebe jako Evu had

Smysl života,smysl smrti

Pod trestem smrti zakázáno
svést tebe, korunního prince.
Jak chutná druhá strana mince.
Mě svádí NE…. tak tedy ano.

Probuzení...(Calimë)

Calimë…
potkal´s ji a slyšel zpívat zvony:
svatební pochod pro tebe a pro ni.
Chtěl jsi ji.

Umírá poslední a nebo vůbec

Vítr zpívá hymnu vkorunách lip
a Lev, svou pracku položenou na erbu,
usíná.
Žijem a naděje trvá. Jednou bude

Nepochopená

Mlčím těm, kdo nemají co říci,
a němý takto mlčím všem.
Don Quijot věčně bojující
snad padl, zůstal rytířem.

Život je chvíli

Život je chvíli, i když se to nezdá,
každý květ jednou padne do trávy.
Vzpomeň, co říkávala hvězda:
točí se, točí…a pak zastaví.

Tvá vlast

Své srdce, lásko, zlým lidem rozdalas,
pověz mi, jak dlouho skrýváš hněv.
Dnes už neslyšíš pokorných houslí hlas,
dnes už se na Tebe nikdo neptá.

Královna umírá dvakrát

Snámahou otevřela oči a snažila se zaostřit. Kde to je. Už vráji. Všechno kolem bylo bílé, ale tvar a smysl věcí jí unikaly.

Poslední snídaně v trávě

Rosa…kapky včerejšího potu
a ptačí křik bitevní je vřava
a ktomu tráva, buvol nebo kráva
a tak trochu ještě

Memento...

I was waiting for you
all the night.
I were shouting your name
to white stars,

Z deníku sira Corina Arcadia II

Má vůbec smysl usnout na cestách
a nebudit se vůní tymiánu,
neprocitat písní mořské pěny.
Je bláhový a předem poražený,

Hra na milosrdné hrdiny

Jdou děti borovými háji,
a místo mečů klacky mají:
na hrdiny si budou hrát.
,, Ať rány zní a krve tečou. “

Na vodě

A ne že byla řeka nebezpečná,
jen lehký vítr, chvíle pro náhodu,
jen pro kamení, pro plynoucí vodu,
zpěv Vltavy a hořkou příchuť věčna.

Experiment - přidejte se!

Hola hola. Třeba můj nápad ani není nový, ale právě mě to napadlo a chci to zkusit. Sháním pár autorů, prozaiků, kteří by spolu se mnou zkusili vytvořit prozaický útvar - společně. Každý jednu kapitolu.

Z deníku sira Corina Arcadia

Tas meč, už další šance nebude.
Neoblékej si zbroj a netřeba je štítu,
bojujem za život, zvyšujem mortalitu;
pojď se mnou, jdeme se prát s osudem:

Zpěvy Středozemě

Už zase svítá vté zemi starých mýtů
a nový den se rodí kživotu.
Kdo uvízne vtom osudovém sítu.
Kdo pozná lež, kdo pravdy hodnotu.

Děvčátko, které obdivuje

Máš-li mne rád. Máš mne vůbec rád.
Mně zdá se ne.
Je to hřích a je to kouzelné
tě milovat.

Druhá diagnóza

Jak podzim, jak mrazný dotek zimy
Se cítím ve své pyšné lítosti
A ruka znavená bez smyslu píše rýmy,
Duše napůl cesty už nemá starosti.

Operace

Úzkostná přesnost operačního sálu.
Nůžky, skalpel, pět mili morfia.
Elektron é je vpátém orbitalu.
Zavládne bezmoc.

Bezvědomí

Noc. Vní galaxie a rychlost vyšší světla,
Tisíce hvězd, co kolem snu se točí.
Zlatá a bílá se vnekonečnu střetla
Motá se hlava a zavírají oči.

Resuscitace

Svět šedý je, a mně není do zpěvu,
Tupý meč a prášky zbabělé.
Znovu mě probouzí zář Tvého úsměvu
Děkuji, teď volaj´ andělé.

Kopyta myšlenek

Je zrádná, je moře a žena,
vzpíná se a hřívou potřásá
divoká, pyšná, nezkrocená,
je mladá, ještě nemá jména…

Totální úlet

Občas je vídám, říkám si: ty krávo.
Dóóóst hustej týpek, vytuněný bávo
bílý boty, úzký světlý džíny,
jsou frajírci a letěj na blondýny.

Ukolébavka

Halí se vplášť mrazivého večera.
Mám tebe – čeho bych se bála.
Máš přece mě, jsi moje malá.
To nic, má lásko, to je jen chiméra.

Bára - 3. část

Čím víc jsem si uvědomoval Bářinu neexistenci, tím pevněji jsem ksobě poutal její představu. Sešit jsem neodkládal ani na minutu, dokonce ani vmetru a autobuse a večer jsem jej pokládal na noční stolek a probudivše se znějakého snu, rozsvítil jsem lampičku a psal, psal jsem prázdná slova. Stále ještě se mi nepodařilo vymyslet jedinou zápletku, protože tu nemůže unést samojediná literární postava a já neskutečně žárlil už na tu představu, že by se Bára setkala sjinou mnou vytvořenou postavou, která by pro ni byla reálnější než já a která by mne ohrožovala na mém místě jedinečného vBářině světě.
Toužil jsem připoutat ksobě Báru co nejpevněji a byl jsem ochoten pro to udělat všechno.

Bára- 4. část

Ten večer jsem seděl sám a vtichu. Snažil jsem se o věc přesně opačnou než několik posledních měsíců. Dosti bláznivých, skoro neskutečných měsíců, jak se mi zdá, když je vidím zpětně. Promítal jsem si před očima všechno od počátku, doslova od prvního písmene, které jsem napsal o Báře.

Vysněná II.

Tak přišel na svět onen maličký.
,, Klári, už je to dokončeno. “
dojatě šeptáš moje jméno.
Otevřu oči.

Sonety pilotovi II. - OPRAVA!

Povinnou četbu školní číst,
vní vidět příběh srdce svého
je pro mne cosi zoufalého…
Měsíc ať je si zcela jist,

Sonety pilotovi III. - OPRAVA!

Nevím, kdo řekl tuhle větu:
,, Trpět máš, kdos milující. “
A jak tak sedím při měsíci,
zamykám bolest do sonetu.

Šípková Růženka

Růženka Šípková, to když ji poslal k šípku
týpek, co s růžemi se nechtěl bít,
tak marně spala a snila o polibku,
princ nebyl princ a nechtěl políbit.

Vysněná

Byla chvíle krásná, opojivá,
nový smysl, je to poprvé,
kdy láska ranila až do krve.
Nebolí mě. Vím, že tak to bývá.

Bůh je žena

Bůh je žena a já se jen
modlím, aby Bůh
nebyla těhotná.
Ty výkyvy nálad

Bára - 1. část

Byl přívětivý jarní večer a já jsem si byl náhle zcela jistý, že nevím, co dál. Cítil jsem se tak sám, že mi ztoho bylo fyzicky špatně – osamělý chlap před třicítkou, který narazil na neoznačenou slepou silnici. A neumí vycouvat. Ten příměr se mi nepovedl a hned jsem si za něj vynadal.

Bára - 2. část

Tento stav, který bych snejvětší pravděpodobností mohl nazvat štěstím. Já a Bára jsme měli zvláštní, napůl reálný vztah. Byli jsme přátelé a já ji tiše, ale stále vroucněji obdivoval. Připadalo mi zvláštní, že já, prostý lékárník, jsem dokázal vymyslet tak dokonalé a přitažlivé stvoření jako je ona.

Podzimní rozchod

Říkal´s, že mi sluší podzim.
Oblékla jsem se jen do listopadu,
jen do těch barevných listů.
Proč pálit je. Pro tvoji zradu.

Milenka života

Tou chci být, jež mužům hlavy plete.
Co se to stalo sdívkou nesmělou.
Ve Tvoji náruč vrhnu se, ó světe,
ať mlýny Boží mne hříšnou semelou:

V posteli politika

Sníš o polibcích – já opíjím tě mocí.
Slyším tvé srdce – stále tep a tep…
Šeptaný rozkaz: ,,Buď se mnou dneska vnoci.
Však Bůh tě chraň, bych vedle tebe procit. “

Listopad

Po špičkách vchází soumrak smutně šedý,
na depresi budeme si hrát…
čekám tě, snad už naposledy.
Měl jsi mě vlastně vůbec rád.

Životu navzdory

Životu navzdory, navzdory Vám,
nehodna možná toho jména,
básníkem jen, prózou zavržena,
nepadnu hlouběji – už není kam.

Fantasy

Noc temná, temnější jí dnové,
Pascaly lidské nic jen drtí,
tak blízko životu a smrti…
staré padlo. Povstane však nové.

Sonety pilotovi I.

Básně, ty nejsem hodna psát,
Však vdněšním dni, tak pomateném,
Se odvážím vzít papír sperem
A napsat sonet. Jedenkrát.

Sonety pilotovi II.

Básně, ty nejsem hodna psát,
Však vdněšním dni, tak pomateném,
Se odvážím vzít papír sperem
A napsat sonet. Jedenkrát.

Sonety pilotovi III.

Básně, ty nejsem hodna psát,
Však vdněšním dni, tak pomateném,
Se odvážím vzít papír sperem
A napsat sonet. Jedenkrát.

Generační

Po staletí se nezastavil čas
vždy plyne, zlý a tich.
Já ptám se: unesl kdo znás
odkazy minulých.

Na valkovém nádraží Hulín

Na vlakovém nádraží Hulín
vpůl osmé večer, při pátku
nebe se něžní vmodronach.
Nám dlouží cestu sebevrah,

Lípa

Nač tedy křísit naději planou.
Listy jsou suché, větve se lámou.
Naděje umírá, kmen leží tu padlý,
Utichl vítr, Tvé květy zvadly.

Ty a mých 18

Sedím a přemýšlím vpodvečerním tichu,
Vedle mé dítě, zdá se, sladce spí.
Krutý je svět a žena nástroj hříchu,
Ďábel ji vem, že roste do krásy.

Quo vadis aneb Múza

Šel jsem po Champs - Elysées
od obelisku k Vítěznému oblouku.
Byla tam dívka.
Blondýna,

Definice nekonečna

Nekonečno je za obzorema úsvitem,
tam, kde přímka
protne lidské ideály.

Dopis milovníka přírodních věd

Má milovaná slečno X .
Nevím, jak Vám to říct. Jste vodíkem vmé Becketově řadě citů, dělím dobu na čas před tím, než jsem Vás poznal, čas sVámi a to, co bude po Vás.
Jste osový kříž, kterému se copy hyperbola snažím přiblížit a čím jsem Vám blíže, tím nemožnější se mi zdá protnout Vaši cestu dřív než vnekonečnu snů.

Romeo z ulice

Četl Jí verše zknihy Nezvalovy,
na řasy padlo Jí pár zrnek popela.
Nervózně žmoulal vústech cigaretu,
Ona mu zpívala, i když nechtěla.

Legenda o Konstantinovi

Dne dvacátého osmého října let Páně tři sta dvacet
Kmostu Ponte Milvio přijde, na via Flaminia
Konstantin císař, vládce svého Říma
Kbitvě vyzvat soupeře Maxentia.

Ironica

Tak blízko nebe
se válíme na schodech kostela
pod šedým baldachýnem mraků
skřídly padlého anděla

Svatební

Chtěla bych se vdávat vlouce.
Měla bych zpampelišek svatební květinu
a závoj zpomněnek a sedmikrás.
Svatební obřad byl by na sluníčku,

Námět k diskuzi

,, Po přečtení Kunderovy Nesnesitelné lehkosti bytí
musí i nepolíbená panna pochopit,
že veškerá filozofie vychází z lásky a sexu.
(Což ovšem není to samé. ) ".

Spartě

Jsem Tvoje, a co znamená víc.
Jak odpovědět tomu, který ptá se.
Znám Tvoje jméno, šeptané polohlasem,
znám Tvoje jméno křičené zplných plic.

Zlatý věk

,,Když přijde bouře, každý se chová podle své přirozenosti.
Někdo se přikrčí strachem, někdo se schová, někdo uteče.
A někdo roztáhne křídla a jako orel letí proti větru. "
Přeju vám všem mít vždycky odvahu roztáhnout křídla

Markéto, zatřes sudem

Jedeme na trénink.
Šedivá silnice, šedivý nebe, šedivej svět.
Jedeme na trénink,
Ty a já, my spolu jedné krve.

Básnická otázka

Básnická otázka

Vše podstatné bylo řečeno,
vše poutavé bylo napsáno,
vše pravdivé bylo vysloveno.
Kdo tedy jsme a kam jdeme.

V hodině češtiny

Vhodině češtiny čekám, až zazvoní,
bez zájmu míjím múzy a básníky…
Sedím a přemýšlím o princi na koni,
který by polibkem zaplašil noc.

Nejsem nic

Mám prázdnou tvář, není tedy nic.
Snad jen oči vní mají nějakou cenu
pro soucit vnich a pro slzy.
Tak malá slečna zvolna se mění vženu,

S Máchou

Srdce mrtvé je, a ještě bije
a ňadra chví se jeho zánikem.
Na vlastní pěst až kbřehům Itálie.
Po Vašem boku stát se Poutníkem.

Morituri

Řekli: ,, Stačí. "
však bojím se, že málo měl jsem rád,
proto pláči.
Osudem je básníkovi zemřít mlád

Odevzdání v louce

Nechám se, svádíš-li mne tak.
To vlastně není hřích, jen hříšek.
Za polštář tisíc pampelišek,
peřinou tamten bílý mrak.

Slib svatému Václavu

Umíral jsem, zneznáme už příčiny,
já měl jsem strach, já bál se zatracení,
já prosil, ať život můj se změní.
Nade mnou Bůh smiloval se jediný

Popelka na plese

Chystej se, Popelko, do plesu.
Šaty si obleč ze saténu,
princ si tě vezme za ženu.
Vlečku já tobě ponesu.

Vyznání

Vám se klaním, požehnané lesy.
Na kolena padám před modrou oblohou.
Evropy srdce. Volám.

Poloprostor

Srdce bolí
a ztracena jsem
v domově svém
Poloprostorem

První diagnóza

Tep klidný, vyrovnaný věkem,
Dech trochu roztřesený pláčem.
Zrádné vítězství hmoty nad člověkem
Je konec, a nezáleží…. na čem.

Vltava

Když řeka slzí v zoufalství Tě topí
a zdá, že nic není po slávě,
pak rytíř v Tobě světu neustoupí.
Nedávej svou vinu Vltavě.

Parafráze na Máj....

Byl pozdní večer, červenec.
První to den a prázdnin čas,
píšťalky k zápasu zval hlas
kde se hřiště zelená.

Hledání

Šli jsme. Já a život. Hledali jsme nebe
a nemohli jsme ho najít.
Potkali jsme spoustu lidí,
kteří viděli jen sebe.

Rytíř je sám

Za hledím černých skel
don Qujiot skrývá tvář
Za hledím černých skel
král není rek, jen lhář