Popelka na plese

Chystej se, Popelko, do plesu!

Šaty si obleč ze saténu,

princ si tě vezme za ženu.

Vlečku já tobě ponesu.

Chystej se, Popelko, na cestu!

Rozčeš si vlasy zcuchané!

Na zámku čekají dvořané

a princ se těší na svou nevěstu.

Chystej se, Popelko, do bálu!

Bílý kůň řehtá a čas běží…

Popelko, dívej! Bíle sněží.

A času už je pomálu.

                *  *  *

Na zámku ples se začíná,

princ čeká na nejhezčí paní,

dvořané smějí se a klaní,

nádherná hostina.

Na ledě podkovy jen zvoní

a jako hvězda zářila

záhadná dívka spanilá.

Princ oči má hned jenom pro ni.

Tančili spolu, vlála roucha,

dívka tíživý má pocit:

Kouzlo trvá jen do půlnoci!

Tuší to, ale neposlouchá.

Jak varování zní to snad:

Popelko, měla bys jít domů!
Nedej své srdce tady tomu!

Popelka nechce: Nejdu spát!

                *  *  *

Na zámku ples je ke konci

a dámy líbají se s pány,

princ rozloučil se se dvořany

a svítí hvězdy půlnoci.

Popelka šeptá: Proč to piju?

Šťastná byla, když tančila,

dívka teď smutná, opilá,

na koni sedí v deliriu.

                *  *  *

Popelko, vstávej ku práci!

Zmeť a uvař, pokliď síň!

A co ty slzy, co ten splín?

Princové jsou jak vojáci.

Tak hrozná věc se nestala.

Já Popelka teď těžce nesu

vzpomínky opilého plesu:

já Popelkou jen zůstala!

                *  *  *

Sen té slečny byl snad nevelký,

však hloupý, na to máme školy:

Dopadla jak všechny popelky: