Vědomí v bezvědomí - 1. kapitola

Vědomí v bezvědomí

1. kapitola:

Bobby zahnul za roh a ocitl se na prostorném náměstí. Rozhlédl se a pak se rozhodným krokem začal proplétat mezi lidmi směrem ke stánkům. Zastavil se u obchodníka s plastovými napodobeninami mečů. Bobby byl klasický vysokoškolák s ostře řezanými rysy, z jehož obličeje, napůl zakrytého závojem hustých černých vlasů, vyzařovala jakási přirozená autorita. Abychom byli přesní, tak zrovna TEĎ z něj spíš vyzařovalo horečnaté přemýšlení. Sundal z ramene batoh a vytáhl z něj sprej  ,,Gwakiho super čistidla na textilie! Nepotřebuje předprávat a nezanechává fleky!“. Dneska už prodal čtyři lahve. Tahle je poslední. Rozhlédl se po okolí. Ano! Tohle pude!

,,Dědovi Stubbymu“ se ten floutek nelíbil. Třikrát se ho zeptal, jestli si ráčí něco přát, ale on jako by nevnímal a na jeho meče se vůbec nepodíval. Nejspíš  je to blázen, to tihle mladí občas bývají. No prosím! Teď kolem dokonce rozhazuje prachy!

Bobby konečně našel, co hledal. Nechal padesáticent dopadnou na dlažební kostky, jenž tvořili povrch silnice. Stařík za pultem hned vyvalil oči a zmizel pod stolem, aby minci našel. Bobby o krok ustoupil a nechal k pultu přistoupit ženu v hezkých letních šatech, která s sebou táhla vztekajícího se potomka se zmrzlinou. ,,Já chci ten méč!!!!“

             Uklidni se, zlatíčko, a polož tu hračku, ano?“ Stubby sebou poplašeně trhl. Zákazníci! Rychle nahoru! Vylezu druhou stranou…

,,Tak dneska všech pět, šéfe…“Bobby stál před domem pana Gordona, kterýmu dohazoval brigády, většinou týkající se rozvozu a doručení něčeho někam, příležitostně prodej něčeho. ,,Vážně jsi prodal i tu pátou?“ žasl pan Gordon. ,,Jak se ti to povedlo?“ ,,Měl sem štěstí. Shodou okolností strčil nějaký prodavač hlavu pod sukni jedné dámě, a ta se umazala čokoládovou zmrzlinou… Tak sem jí to hned nabídnul, znáte to…“ Pan Gordon mu podal pětidolarovku a usmál se. ,,Ty jsi, chlapče drahý, ta nejpozoruhodnější osoba, kterou jsem měl kdy tu příležitost učit biologii…“