Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZpověď přesýpacích hodin
24. 04. 2008
1
4
862
Autor
Galilea
Malá čtvercová místnost s dřeveným stolem a rozviklanou židlí uprostřed. Jedno okno, dveře s rezavou klikou. Nic víc. Ticho vyplňuje prázdnotu, stává se součástí pološera. Svit světla dopadá na střed stolu.
Venku se smráká. Bude pršet. Vítr se zvedá a duje, dveře se otřásají. Bojí se? Meluzína někde skučí a naříká. Prohrála boj?
Nářek je doprovázen orchestrem dešťových kapek tam za oknem. Jako slzy panny stékají po upatlaném skle. Proč ten bol a žal? K čemu kapky rosy, které se ti chvějí na řasách? Dívko?!
Posaď se, milá, na tu židli starou. Opři se, nemusíš se bát, tady ne. Není čeho, snad jen svého stínu, který ti je v patách. Je to vzpomínka? Hořká vzpomínka, jež nejde smazat? Nechce umřít?
Podívej se na ty přesýpací hodiny na stole. Sleduj ten písečný prach, jak poklidně si leží, na hromádce, mezi svými. Rozmanitost zrnek, malinkých zrníček, které ti splývají v celek.
Otoč hodiny, převrať je! Závod zrnek začal, padají dolů, na skleněné dno. Čas byl spuštěn, sleduj jej. Máš jedinečnou příležitost. Dívej se, jak plyne. Rychle nebo pomalu? Jak jej vnímáš? Vnímáš jej vůbec nebo už ne? Či se pro tebe zastavil? Dívko?!
Děvče, dříve rozverné, nyní zármutkem naplněná je tvá duše, tvá mysl. Proč to? Ptáš se i ty? Ty i já! Oba!
Hleď na písek, jak mizí z horní poloviny a přesouvá se dolů. Do hlubin? Narážejí na dno! Stejná překážka, už nemohou dále, zastavené ve své cestě. Co brání tobě? Minulost? Kde je tvá zeď? Tak vysoká a nezdolatelná? Stále nepokořená zeď?
Přestaň bloudit v labyrintu. Máš mapu, použij ji…
Milá zlatá, pozvedni své oči, své uslzené oči a nadechni se, zhluboka. Venku prší, má smysl prolévat své slzy, když příroda truchlí? Za nás za všechny? Zvedni své síly a učiň to, co považuješ za vhodné.
Srdce ti stále bije. Krev ti proudí v žilách. Ty žiješ!
Dívej na ten písek. Je ho tak málo, už tak málo. Ubývá. Rozhodni se konečně. Být svázaná minulostí? Být omezená skutečností? Dívko?!
* * *
Přesýpací hodiny dopadly na stěnu. Sklo se roztříštilo a písek dopadl na podlahu. Stará klika naposledy zavrzala a dveře zůstaly otevřené…
4 názory
Lakrov: Ano, závěr jste pochopila pochopila správně:). A děkuji za kritiku. Avíza rozhodně neotravují, jen mi je líto, že se hromadí a nestíhám číst:(
První odstavec působí svým oznamovacím tónem jako úsek ze scénáře. Popis místa. Myslím, žes to tak chtěla. Rečeno školsky, je to 'úvod'. Popis místa lze provést i jiným způsobem, než řadou 'oznamovacích' vět. Nemusí to pak působit jako 'prvoplánový' popis, ale zabere to víc místa.
Druhá část (řekněme zase školsky 'stať') začíná množstvím poeticky znějících slovnich obratů. Jsou trochu v kontrastu s úvodem, poskládaným převážně z jednoduchých vět. Složitější věty, poetické obraty a místy neobvyklý slovosled navozují dojem, že 'od teď' o něco půjde. Čtenáře, stiženého tímhle dojmem, je potřeba nezklamat.
Monolog, vedený ve druhé osobě, je zajímavý nápad. Podle mého vkusu by mohl být ještě o něco živější. Některé věty mají sice formu oslovení (tou 2.os.), ale jinak jsou to prostá oznámení. A přitom by z nich mohla byt cítit určitá nalada, či názor 'mluvčího/autora'. Když někoho oslovujeme, je to přece často proto, že ho chcem o něčem přesvědčit.
Je zřejmé, že se opíráš o několik 'symbolů': Stará židle, představující setrvání v neměnném stavu, písek v hodinách, značící nezastavitelný běh času, a obrácení přesýpacích hodin, dokazující, že ačkoli čas běží konstantně, něco přece jen změnit můžeme.
Slovní spojení 'milá zlatá' je tím, co mě v textu nejvíc ruší. Působí tak -- rodičovsky.
Poslední věta (závěr) mě nutí chvíli přemýšlet (o tom, jak to vlastně dopadlo), ale z toho že dveře zůstaly otevřené, si dovoluji vyvodit tu (pro mě) lepší variantu, zformulovatelnu nějak jako: 's odvahou ke změnám bude náš život lepší' a považuji to za myšlenový vrchol celé 'povídky'. Nevzdávat se. Rozbít starý čas a vzlétnout za něčím novým. Nadějw na 'útěk z vězení'. To na mě působí pozitivně.
Netvrdím, že souhlasím se všemi slovními obraty a stylizací, ale s tou závěrečnou myšlenkou rozhodně ano. Dík za ni a TiP.
(Kdyby tě -- třeba teď, dočasně, otravovala moje avíza, můžeš mě 'zastavit'. Třeba jen do maturity. Neboj se jí. To tenkrát, v osmdešátém... :-) )
Posilam si avizo. Prectu si ji vnoci. Bude na to klid. Dik za upozorneni.