Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePromiň...
27. 04. 2008
1
2
485
Autor
juli-eta
...smutný příběh s ještě smutnějším koncem...
Bloudila očima někde v dálce a skoro nevnímala, co jí říkal. Měla svůj vlastní svět. Zeptal se: ,,Děje se něco? Jsi nějak zticha..." ,,Nic, jen tak přemýšlím," odpověděla ona. Chvíli oba mlčeli. ,,Co bys dělal, kdybych umřela?" zeptala se dívka zničehonic. On byl zaskočený, ale odpověděl. ,,Vyrval bych si srdce z těla, aby nemohlo nikdy patřit jiné, a zemřel společně s tebou... Proč o takových věcech přemýšlíš?" Zase se nepřítomně podívala do dálky. ,,Víš...Myslím si, že život je hrozně krátký, než se naděješ, přijde smrt, a pak už není naděje..." řekla. ,,To je pravda, a nejspíš proto musíme žít každým okamžikem, každou chvílí, kterou strávíme spolu." Vrhla po něm mírně rozzlobený pohled. ,,Proč myslíš, že je všechno tak jisté? Nemusíme být pořád spolu, věci se mění a lidi taky..." Její slova ho vyvedla z míry. ,,Co to říkáš? Snažíš se mi naznačit, že máš někoho jiného a já jsem teď navíc?!" Teď byla zase překvapená ona. Ale neměla náladu něco dlouze vysvětlovat, tak řekla: ,, A i kdybych milovala někoho jiného, co na tom záleží? Stejně mi už nějakou dobu připadá, že si nemáme co říct. Promiň."
Najednou vytáhl z kapsy nůž. Na jednu jedinou, nekonečně dlouhou sekundu se přestal kontrolovat. S křečovitě zavřenýma očima sevřel čepel nože. Bodl jednou, bodl podruhé. Obě bodnutí našla svůj cíl-jedno zasáhlo jeho srdce, druhé její. S obličeji, zkřivenými bolestí se oba skáceli na zem. V dívčiných očích se odráželo zděšení, v jeho bledý děs, když si konečně uvědomil, co provedl. Vydal ze sebe poslední ochraptělý sten. ,,Promiň," zašeptal a věděl, že v tu chvíli jeho život skončil. ,,Promiň," opakovala nepřítomně dívka, ale on už její slova neslyšel...
Dvě zraněná těla ležela na koberci, nasáklém krví. Dvě duše téměř současně opustily nehybná těla a vzlétly k nebi. Dolétly až k nebeské bráně a hledaly odpuštění...
Najednou vytáhl z kapsy nůž. Na jednu jedinou, nekonečně dlouhou sekundu se přestal kontrolovat. S křečovitě zavřenýma očima sevřel čepel nože. Bodl jednou, bodl podruhé. Obě bodnutí našla svůj cíl-jedno zasáhlo jeho srdce, druhé její. S obličeji, zkřivenými bolestí se oba skáceli na zem. V dívčiných očích se odráželo zděšení, v jeho bledý děs, když si konečně uvědomil, co provedl. Vydal ze sebe poslední ochraptělý sten. ,,Promiň," zašeptal a věděl, že v tu chvíli jeho život skončil. ,,Promiň," opakovala nepřítomně dívka, ale on už její slova neslyšel...
Dvě zraněná těla ležela na koberci, nasáklém krví. Dvě duše téměř současně opustily nehybná těla a vzlétly k nebi. Dolétly až k nebeské bráně a hledaly odpuštění...