Svět je...

Ležím na zádech a vnímám, jak je to všechno velké.

Zuby masivního kolosu na mé koleji se posouvají vpřed a zapadají do zarážek, pomalu..a hlavně ztěžka.
Přitom každá zastávka ve mě zanechá hluboký vryp, jakoby mi někdo přidal na záda další zátěž..a čekám..

Protože čekání má svůj význam, je důležité..a také hlavně neztratit směr, sice se jde vrátit...ale už navždy změněný vlivem okolností,

...hlavně se tím všechno, po čem toužíš o něco více vzdaluje.

Svět je jedna velká děsivá mašinerie.

A proto..více ukrytých slz,

tlaku a nejistoty..tam uvnitř,

ještě  více stestku, žalu,

snahy, ochoty, empatie,

nechutného smyslu pro humor,

náladovosti..chvilkové neschopnosti..

...protože vím, že to vše žene tento kolos vpřed..