ó údive mých definovaných nejvíc…

nejvíc domova je v noci

nejvíc snílků bývá nejdál v bezvědomí

zcezené hladiny září nejvíc čistotou

na klinice jasu září nejvíc

těsně po dotyku nejvíc ze všeho

při výplatě odplat září nejvíc

úplňky pelyňku

nejvíc z domova je pocit

nejvíc přesvědčí už… naposled napotřetí nádech

nejvíc snů přebývá bez domova

kruhy oleje na hladině ohně spí

než rozhoří se jasem

než zplameny vypláznou jazyk

co nejvíc mají stavu

ze změn od nejvíc k nejvíc

usmívá se pravidlo struktur

už krystal je domovem smyslu

a spiny jaderných planet se posmívají geometrii

nejvíc je právě tak

nejvíc nekonečná otázka

jako je nejvíc vymezený jas

jen nejvíc rozdělený zlomek

zástupci symbolů těch nejvíc

v náručích úchvatných metafor

nezvratně s omyly se páří

a mláďátka pravd

se v chaosu domova poschovávaná

opo-dál udiveně tváří…