Padlí andělé

Když poslouchám nějakou písničku, zpočátku vůbec nevnímám o čem je, jenom jak mi zní. Podobně tomu bylo i u Andělů od Daniela Landy. Tuhle báseň jsem psal pod vlivem té písničky, ještě před tím, než jsem si uvědomil, o čem to Landa vlastně zpívá. Jinak satanista nejsem. Padlým andělem je sice míněn Lucifer, on ale nebyl jediným andělem, který byl zkopnutej z nebe, s ním padli i další, zpodobňovaní jako démoni, moje báseň by tedy mohla být o nich. Naznačoval bych, že od boha bylo nespravedlivé, že jim nedal další šanci. O tom je ale má báseň jenom zčásti. Spíš jsem jí chtěl říct, že každý, kdo jednou padl, se znovu může postavit, ať už je to kdokoliv. Že by se nikdo neměl vzdávat. Asi jsem to zašifroval moc důkladně, respektive nevyjádřil dost jasně. Profláklý nápad bych asi nepopíral, o profláklých verších nemůžu soudit, poezii z písmáka moc nečtu. CO se patosu týče - zbožňuju patos, sry, ale asi s ním budu koketoval i nadále. Zkusim ho ale omezit. A nakonec: dík za kritiku. Kritika je užitečnější než chvála, třebaže to druhé víc potěší.

patos, tisíckrát použité obrazy, neumělé rýmy ... příště zkus tzřeba něco méně vzletného

promiň, profláklý nápad i verše, nic, co bychom už xkrát nečetli...