Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seGolden mají rády i včely
Autor
Oldjerry
Ách...
Sedl jsem si na chvilku pod přístřešek – náš »vegáč«, naši zahradní odpočívárnu. Bolela mne záda - opravoval jsem čerpadlo, jímž honím to, co naprší, tam, kam se to vejde. Víc než hodinu ohnutý a zkroucený pod verandou v prostoru, který v ani jednom rozměru neodpovídá mým stodevadesáti centimetrům a stodvaceti kilům. Už to dávno není poloha, která by mi dělala nějak zvlášť dobře. No jo - těch sedm dekalet mi nikdo neodpáře.
V uších mi doznívá zvuk motoru a pomalu se mění v tlumené hučení ...a nepřestává... Zarazím se - mám potíže se sluchem, při sportovním potápění se to stane mnohým – co mi to ty uši zase blbnou – a čistím si zvukovody. Nebylo co čistit, nejsem čuně, ale hale : hučení nejen nepřestalo, ale ještě zesílilo, takže už bylo i znát odkud přicházelo... odkudsi svrchu, ze stříšky. Jakoby si mezi podhledem a střechou divoké včely udělaly úl.
Včely !! Vyskočil jsem a vyběhl na cestu. Teď mi to konečně docvaklo : stovky a bůhví, jestli ne tisíce, včel řádí v našem pětadvacetilém stromě, jabloni, goldenu, který v plném květu vypadá nad střechou »vegáče« jak osmimetrový chomáč vaty. No jó, ty hluchoni trhlej, včely... povídám si v duchu a mimoděk se usměju.
Čemu se směješ, vyzvídá má žena, řekni, ať se taky zasměju...
Ale holka, uhýbám, všiml jsem si, že ten golden kvete vždycky nějak později....