Akta X - Žárlivost

Byl den jako každý jiný. Fox Mulder, jako obvykle, seděl za svým stolem. Bylo 6:30 a i když nechtěl, neustále musel přemýšlet nad tím, proč tady Scullyová ještě není.

 Mohl by strávit každou vteřinu svého života jen tímhle…čekáním na ni. Tohle vlastně bylo to, co posledních pár let dělal. Je to opravdu mrzuté, milovat někoho tak moc, že ztrácíte jakoukoli vládu nad svým životem a přitom nedokážete této osobě přiznat, co opravdu cítíte.

Tahle teorie (ne)efektivity byla však jen a jen Mulderova chyba. Tuhle svoji neschopnost vždycky přisuzoval faktu, že jelikož jejich přátelství trvalo už tolik dlouhých let, prošvihli zřejmě dobu, kdy se mohlo změnit na něco víc.  Ano, byla to bizarní situace…

Mulder znal všechny Daniny tváře. Byl s ní, když byla v depresích, vzteklá, když ho posílala do háje, ale taky v jejích chvílích štěstí a nadšení. Tyhle chvíle štěstí s ní sdílel nejraději a to z toho důvodu, že nebyly až tak časté, protože většinu času bývala z Muldera spíše otrávená.

Na druhé straně, kdesi hluboko v sobě, Mulder tušil, že jakkoliv lezl Scullyové na nervy, nějaká její část stále chtěla být s ním…nedávno mu to dokonce naznačila…v jeden Štědrý večer.

Ale krok za krokem…

O pár minut později se otevřely dveře a Scullyová vstoupila s úsměvem na rtech: „Dobré ránko!“

„Oh, dobré!“ Mulder trochu nadskočil leknutím.

Scullyová se podívala zpátky do chodby a něčemu se zasmála.

„Rayi,“ pronesla pobaveně, „co kdyby sis trochu pospíšil?“

Najednou se za ní objevil asi 30tiletý chlapík, vysoký zhruba 170 cm, který vypadal, že se mu pod váhou krabice, kterou nesl, každou chvilku podlomí kolena.

„Bože, co v tom máš?“ Pronesl, když položil krabici ke stolu. „Všechny mrtvoly, co jsi kdy pitvala?“

„Ne tak docela,“ zachechtala se.

Mulder na ně koukal s vykulenými očima. Kdo je sakra ten chlap? Vstal ze židle a potichu sledoval co se bude dít.

„Už se nedivím, že jsi v takové formě, Dano! Každý by byl, kdyby měl pořád tahat takovéto krabice.“ Zalichotil Ray Scullyové.

Dana mu nenápadně poslala vzdušný polibek. Nicméně, Mulder si toho všimnul a opět přemýšlel, kdo je ten zatracený týpek. Dokonce ji oslovoval jejím křestním jménem! On jí tak říkával jen velice zřídka, když předpokládal, že je to opravdu vhodné.

Dana zaregistrovala Mulderovo civění. „Ach, Muldere, tohle je Ray. Rayi, tohle je můj partner, speciální agent Fox Mulder.

„Zdárek.“ Ray vesele napřáhl ruku k Mulderovi.

„Ahoj,“ odpověděl ten s pečlivě zahraným úsměvem.

Ray se podíval na hodinky. „Takže, těšilo mě. Musím běžet!“

„Jistě. Uvidíme se později,“ rozloučila se s ním Scullyová. „A díky za pomoc!“

„Žádný problém, pro tebe cokoliv, Dano. Mějte se, Muldere!“ Prohodil a zmizel.

„Jo, vy taky.“ Zamrmlal Mulder zaražený z posledních slov, které Ray věnoval Scullyové.

Když se zavřely dveře, v místnosti zůstalo nepříjemné ticho. Mulder se rozhodl promluvit první.

„Tak, měla jsi dnes zajímavé ráno?“

„ Jo, dá se říct. A co ty? Cos dělal?“

„No, víš, jako obvykle. To a tohle…nějaké to papírování a úklid složek.“

Dana se poohlídla po kanceláři a ušklíbla se. „Och, ano, jsem si jistá, že to byla véééélice důležitá práce.“

Ani náhodou nevěřila tomu, co řekl. V kanceláři byl stejný bordel jako vždycky. Určitě se zase snažil zapíchat do stropu co nejvíc tužek, když čekal na její příchod.

„Tak co? Už si dnes odevzdala svojí zprávu?“ Dělal Mulder, že neslyšel.

„Jasně.“

„Dobře. Mimochodem, můžeš být v sedm v laboratoři? Potřebuju, aby ses podívala na…“

„Dnes večer?“ Přerušila ho Scullyová

„Jo, proč?“ Podíval se na ni.

„Dneska se mi to vůbec nehodí. Mám už jiný program.“

„Aha, s mámou?“ zkusil to Mulder.

Scullyová příliš dlouho váhala s odpovědí. „Vlastně ne. Ne s mámou.“

Mulder si přestal prohlížet dokumenty a podíval se na ní.

„Musím Raye doprovodit na nějakou akci. Myslím, že jde o seminář.“

„Ale ty přece nesnášíš semináře, Scullyová.“

„To ano, ale dělám to pro něj…jako laskavost.“

„Aha.“ Významně pronesl Mulder.

„Nevadí ti to? Slibuji, že se v laboratoři stavím hned ráno.“

„Ne, ne… v pohodě. Dobře se večer bav..nebo vzdělávej..nebo tak něco.“

„Díky, máš to u mě!“ Usmála se a odešla.

Tu noc Mulder nemohl zabrat. Moc dobře věděl, jak Scullyová nenávidí semináře, tak proč proboha šla tak dobrovolně na tento? Nedávalo mu to žádný smysl. A ještě k tomu byl pořád zmatený z  Raye. Ta zvědavost ho ubíjela.

Na vteřinu si vzpomněl na krátký Danin vztah, když spolu vyšetřovali případ ďábla z Jersey.

A teď tady byl další bastard, který mu jí měl ukradnout. Vždycky to bylo stejné.

´Bože, někdo by mě měl rychle praštit, abych přišel na jiné myšlenky.´

Uběhly 2 týdny, během kterých se Ray pravidelně objevoval v kanceláři. Oxidoval v místnosti a trapnými historkami (tak je vnímal Mulder) rozesmával Scullyovou.  Navíc vždycky komentoval Mulderův styl oblíkání. Ten se ze začátku jeho vtípkům smál, ale později ho v duchu proklínal a snažil se nezbláznit. Vlastně zuřil. Ještě znepokojivější však v kanceláři začaly  být čím dál častější návštěvy Vanessy  Lansingové. Vanessa byla kolegyně, která flirtovala snad s každým z FBI. Vlastně flirtovala s kýmkoliv. Posledních pár měsíců měl být její obětí právě Mulder. Chodila za ním, zvala ho domů a zvedala ze země neexistující věci jenom proto, aby mu mohla předvést své dlouhé nohy a pozadí. Nedala se zastavit.

O pár dnů  Mulder zavolal Scullyové, aby si ověřil nějaké údaje v její zprávě. To, co v telefonu slyšel, ho značně překvapilo.

„Prosím.“

„Scullyová, to jsem já.“

„Och, ahoj. Co potřebuješ Muldere?

„Jen jsem chtěl zkontrolovat stav…“

„RAYI!!! Nech toho!“ Zajíkla se najednou Scullyová.

Mulder se na druhém konci telefonu otřásl.

„Promiň, Muldere, cos říkal?“

„J-já, jen jsem chtěl vědět, jestli máš ty výsledky.“

„Aha, jo, jsou… RAYI! Přestaň!“ Scullyová se nepřestávala chichotat. „Promiň, Muldere. Tady…“

Mulder jí rychle skočil do řeči. „Ne, ne, to je dobrý. Zavolám později. Jen jsem to chtěl vědět. Díky.“

„Muldere, počkej! Chtěla jsem ti říct, že…“ Hovor se přerušil.

Scullyová si povzdechla a taky to položila. Pak se vrhla na Raye, aby mu vrátila útok…

Pravda byla taková, že jí Mulder nevolal jen kvůli výsledkům. Chtěl jí prostě slyšet. Ne, musí prostě věřit tomu, že jí volal opravdu jenom kvůli práci. Musím to nechat být! Není potřeba si dál připomínat, jaký šok pro něj představoval tenhle telefonát. Musí toho nechat. Dost!

O něco později se v kanceláři objevila Vanessa.

S provokativním úsměvem ho pozdravila: „Zdravíčko, Foxi! Jak to jde?“

„Tak jako vždycky.“ Obrátil se na ní Mulder bezradně.

„Vidím, že jste nám přinesla podklady,“ odkašlala si Scullyová. „A teď zas můžete jít.“

„Och, ano…jistě..“ Vanessa nevěnovala Scullyové pozornost a dále se dívala na Foxe. „Hmmm, Muldere, já vím, že jsem se tě ptala už tisíckrát, ale když to zkusím znovu, nemůže to uškodit, že?“ Svůdně k němu přistoupila.

Mulder se zatvářil, jakoby nevěděl, co má říct.

„Byla bych ráda, kdybys mě doprovázel na večeři, kterou pořádá pár mých přátel…“

V tom momentě Scullyová nezaváhala a zapojila se do rozhovoru s ironickým úšklebkem. „Ale Vanesso, vždyť už znáte jeho odpověď, tak co kdyby jste udělala laskavost nám i sobě a odešla odsud aspoň s tím kouskem hrdosti, který vám ještě zbyl?“

Vanessa se na Scullyovou zamračeně podívala. Mulder si nemohl nevšimnout nepřátelství, které tady zavládlo, tak se rozhodl rychle jednat. „Jistě, Vanesso. Půjdu s tebou. Stejně nemám nic jiného na práci.“

„Jo? Tak děkuju, uvidíme se později.“ Vanessa se i když trochu překvapeně, ale přesto triumfálně usmála. Pak opustila místnost a zanechala zde Muldera s poníženou a zkroušenou Scullyovou.

„Muldere, j-já jsem nemyslela, že Vanessa je tvůj typ. Myslela jsem, že jí opovrhuješ. Vždycky jsi říkal, že je na zabití. Nemůžu tomu uvěřit…“ Ohromeně pronesla.

„No, doufám, že jsem ti dokázal jak málo mě vlastně znáš, hm?“

Scullyová se naštvala. „Jo, tos mi teda dokázal! Ale příště mě takových trapností můžeš opravdu ušetřit!“

„Můžeš si za to sama!“

Scullyová zmlkla. Věděla, že je tady něco, co by si měli vyříkat, ale tahle chvíle jí na to moc vhodná nepřipadala. Otočila se k Mulderovi zády a po zbytek dne v tichosti pracovala.

Mulder věděl, jak tato příhoda na Scullovou zapůsobila. A nepochopitelně z toho měl radost. Cítil se opravdu dobře, když pozoroval její reakci. Možná je tohle cesta k tomu, aby zůstali skvělými přáteli a mohli na vše zapomenout. Bylo nesmyslné dělat si neustále naděje, že ona k němu snad něco cítí.. Očividně ho brala víc jako svého kolegu než jako přítele. Takhle to bude pro oba nejlepší. Ale co když..

Tu noc se Mulder setkal s Vanessou, jak slíbil. Ani není potřeba říkat, jaká to byla obrovská fraška. Brzo se opila a dělala blbce jak ze sebe, tak z něho. ´A co jsem si doprdele myslel??´ Běželo Mulderovi hlavou. ´Tohle je obyčejná kancelářská kurva, která mě může akorát tak rozbrečet!´ Když ji později vysadil u jejího domu, rychle odjel.

Sliboval sám sobě, že takovou pitomost jakou udělal dnes, už nikdy v životě neudělá. Co jiného mu v tomto momentě zbývalo?

O týden později Vanessa znovu přišla do kanceláře. Scullyová se okamžitě stáhla a dělala, že tam není, ale přesto na ní bylo znát, že je v místnosti někdo, koho nenávidí. Očividně měla ještě v čerstvé paměti incident z minulého týdne. Vanessa požádala Muldera, aby s ní šel na narozeninovou párty její nejlepší kamarádky. V nějakém nepochopitelném poblouznění znovu souhlasil a už jen koukal, jak Scullyová vstala a vystřelila z místnosti. Začal se cítit provinile.

 
Později večer vyzvedl Vanessu. Vůbec ho nepřekvapilo, že to byl stejně ubohý večer, jako ten předtím. Byl prakticky uvězněn mezi partou lidí, kteří se chovali jako znudění puberťáci, přitom jim bylo zhruba…kolik….ano, opravdu 30! Snažil se nějak zmizet, aby si to nikdo nevšimnul. Naneštěstí, to skončilo jenom tak, že mu Vanessa vnutila nějaké pití. Na konci večírku byl sice ještě při smyslech, ale kapánek opilý. Chtěl už konečně vypadnout a uvědomil si, že jeho byt je nejblíže, takže by měly zajet tam.

Nejdřív se mu to zdálo hrozně riskantní – Vanessa v jeho bytě? – Ale když viděl jak je opilá a že se sotva drží na nohou, usoudil, že nebude mít sílu na něj nic zkoušet.

Když přijeli do Arlingtonu bylo 3:20 (ráno). Mulder prakticky odnesl Vanessu nahoru na zádech. Byla totálně bezvládná. Neustále se chichotala a mumlala nějaké nesmysly. Položil ji na sedačku a procházel se po bytě.

„Uuuu, co je to?“ chechtala se Vanessa. Vstala a zamířila k jeho akváriu. „Blob, blob, blob…rybišškýýý.“ Snažila se potlačit smích.

 Mulder raději odešel do kuchyně, klíče hodil na linku  a vzal si aspirin. Věděl, že by neměl míchat alkohol s léky, ale bylo mu to jedno. Samozřejmě, že to věděl. Scullyová byla doktorka a už několikrát pitvala osoby, které se takhle předávkovali.

Sakra! Nechtěl přece skončit na pitevně jako oni..aby se v něm někdo hrabal. Bože, jak jen nenáviděl, když se v něm někdo vrtal. Lékařským ordinacím se zdaleka vyhýbal. Měl z nich šílenou fóbii. A myšlenka, že by před všemi těmi lidmi na pitevně ležel nahý, ho děsila. Ledaže by to byla Scullyová, kdo by se chopil toho úkolu. To by mu nevadilo, kdyby ho měla komplet nahého vidět zrovna ona. Představil si jí v jejím lékařském plášti, jak se ho bude dotýkat v latexových rukavicích, prohlídne ho svýma oduševnělýma modrýma očima, její obratné ruce prozkoumají každý kousek jeho těla… Její hlas vzdychající v tichu…

Rychle zahnal tyto myšlenky pryč a nasměroval si to zpátky do obývacího pokoje, kde sebou hodil na gauč. V hlavě mu třeštělo a cítil závratě. Zatoužil po spánku. A taky zatoužil zavolat Scullyové. Jen tak, aby věděl, že tam je. Moc dobře věděl, že by hned poznala, že je opilý a vynadala by mu. Ale taky věděl, že by nejspíš přispěchala k němu, aby neudělal žádnou pitomost. Právě teď si to hrozně přál. Chtěl cítit jak o něj pečují její ruce, chtěl cítit její tep, cítit, jak se přibližují její rty…přesně jako teď…

 
„Vanesso! Co to děláš!?“  Rázem se vzpamatoval.

Vanessa se nad ním nakláněla jenom v podprsence a líbala ho.

„Co myslíš, zlato?“ Chichotala se. „Snažím se z tebe udělat muže.“

Začala ho znovu líbat.

Mulder se jí snažil odstrčit.

„Vanesso, ne..já..“

„Uvolni se,“ líbala ho dál. „Víš, že to chceš..“

Zatímco pokračovala v líbání, rozepínala mu pásek u kalhot.

„Vaness..“

Aniž by si to uvědomil, přestal se bránit. Bylo těžké rozlišit, jestli se to všechno neodehrává jen v jeho hlavě. Nesnil ještě před chvílí? Neležel před chvilkou jen sám na sedačce? Všechno bylo zastřené. Nedokázal nic souvislého říct. Zavřel oči a úplně se poddal tomu, co se s ním dělo. Líbal jí, tisknul se k ní, kousal ji, sténal.. Chvilku trvalo, než se jeho smysly začaly vzpamatovávat a po pětiminutové euforii utlumeně zašeptal jen jedno slovo:

„Scullyová..“

„Cože?“ překvapeně vyštěkla Vanessa.

Mulder se odsunul.

„Jak jsi mě to právě nazval?“

Mulder dál potichu seděl a Vanessa si předla k němu.

„Ty ji miluješ, že?“

„Cože?“

„Vždyť víš…tu domýšlivou zrzku, se kterou pracuješ.“

„Hej!“ Trochu naštvaně ji okřikl.

Vanessa se vítězně usmála. „Já to věděla!“

„Vanesso, je to má partnerka. Nebudu tady s tebou o ní takhle mluvit!“

„U ní jsi nikdy neměl šanci, Foxi. Proč si, proboha, myslíš něco jiného?“

Mulder na ní nevěřícně zíral.

„Vanesso, nevím proč se o tom s tebou vůbec bavím.“

„Ale samozřejmě víš. Vidím, jak se na ní každé ráno koukáš.“

„Vanesso…“

„Jak se jí snažíš vždycky něčím potěšit…“

„Vanesso!“ Mulder už začínal ztrácet trpělivost.

„A ještě ten přítel, které ho zrovna má. Opravdu si myslíš, že ho můžeš porazit?“ Začala se smát. „ Nemá o tebe zájem! Nikdy ho neměla!“

„Vanesso, dost!“ Zvýšil hlas.

Vanessa se lekla a trochu se stáhla. „Promiň, jen se ti snažím pomoct,“ chvíli na něj soucitně hleděla. „Ty ji asi opravdu miluješ.“

Potichu si zapnula knoflíky na své košili, stoupla si za něj a něžně položila ruku na jeho rameno. „Věř, že vím, jak se cítíš. Bude to lepší…“

Jemně otočila jeho hlavu a políbila ho na tvář. „Dobrou noc.“ Poté ještě trochu opilým krokem zamířila ke dveřím a odešla.

Mulder zůstal sám v šeru. Byl troska. Jenom zavřel oči a jak usnul, tak se ráno vzbudil. Když vstal, zjistil, že měl být v práci už před půl hodinou a že ho neskutečně bolí hlava. Pravděpodobně z toho, co včera vypil. Nevěděl, co mu vadilo víc. Jestli bolest hlavy nebo nevysvětlitelná bolest v hrudi, kterou mu způsobily události noci.

Když přijel, kancelář byla kromě nedopitého kafe Scullyové prázdná. Za chvilku se otevřely dveře a vešla Vanessa.

„Ahoj, vypadáš… no, už to bylo i lepší.“

Mulder pokrčil rameny a vzdechnul.

„Vanesso, opravdu si nemyslím, že teď je správná doba. V hlavě mi třeští a opravdu si nejsem jistý ničím co se stalo nebo nestalo, takže..“

„Ne, ne, počkej. Přišla jsem ti jenom říct, že jsem si u tebe nechala peněženku. Jen jsem se chtěla zeptat, jestli sis toho náhodou nevšimnul a nepřinesl mi ji.“

„Ne, nevšimnul.“

„OK, vyzvednu si ji později, až to budeš pokládat za vhodné.“

„Jistě, Vanesso… kdykoliv budeš chtít.“

Mulder se k ní obrátil zády a chtěl pokračovat v práci. Vanessa přistoupila k němu a chytla ho za ruku.

„Foxi, počkej…to co se stalo…včera v noci…“

„Vanesso, nemyslím si, že…“

„Já jen…“ Mluvila a blížila se k němu držíc jeho ruku. Vtom vešla Scullyová. Z jejich očí šlehaly plameny. Něco jí pořádně štvalo a nebylo těžké uhodnout, že to bude Vanessa. Ta pustila Mulderovo ruku a ustoupila od něj. „No, asi bych měla jít… uvidíme se, Foxi.“ Vanessa prošla nafoukaně kolem Scullyové.

Mulder se snažil vyčistit ovzduší a prolomit ledy.

„Bré ránko.“

„Jdeš pozdě!“ Krutě ho odbila.

„Omlouvám se, já jsem…“

„V pohodě, nepotřebuju to slyšet.“

„Scullyová, já…“

Ray chtěl vstoupit do místnosti, ale když viděl, co se děje, rozhodl se počkat za dveřmi.

„To je v pořádku, Muldere. Tohle je přece tvoje kancelář, ne? Můžeš si tady dělat co chceš… a taky přicházet a odcházet, kdy se ti smyslí.“

Mulder jen tiše stál.

„Vsadím se, že chceš abych udělala pitvu pana Morisona. Jdu se na to vrhnout.“

Mulder zamířil ke dveřím. „Odvezu tě.“

„Ne, díky. Už jsem se domluvila s Rayem.“

„Dano…,“ nežně chytnul její ruku.

„Nech mě!“ Vytrhla se mu a odešla.

Ray, který pořád ještě stál u dveří, se na Muldera soucitně podíval a pak rychle vykročil chodbou, aby dohnal Scullyovou.

 Už se ani nemohl cítit hůř. Díky své touze po tom co chtěl, nezískal nakonec nic.  Scullyová ním opovrhovala a on věděl, že na to má plné právo. Jen se jí opět předvedl jako totální blbec. Byla jeho nejlepší přítelkyní, jeho partnerkou, ženou, kterou miloval a přesto s ní takhle zacházel? Cítil se jak kus hovna…a zasloužil si to.

Později, když se vracel do svého bytu, cítil se jak svině. Sedl si na pohovku a přemítal, co všechno se stalo. Za nějakou dobu přijela Vanessa.

„Čau,“ pozdravila ho.

Mulder seděl s hlavou v dlaních.

„Je na stole. Vem si jí a odejdi.“

Vanessa  si vzala svojí peněženku a znovu se otočila na Muldera.

„Tohle je cesta, kterou chceš jít celý svůj život?  Jen sedět a litovat se?“

„Vanesso, tohle teď opravdu nepotřebuju,“ odvětil s tváří pořád zabořenou v dlaních.

„Něco ti řeknu. Tím, že přemýšlíš, cos udělal nebo neudělal jenom ztrácíš čas, který bys měl využít jinak.“

Konečně se na ní podíval.

„Jak?“

„Měl bys jít a zkusit ji získat zpátky,“ její hlas změknul. „Nebo na ni prostě zapomenout.“ Neodpovídal.

„Foxi, já ti můžu pomoct zapomenout na ní.“ Začala líbat jeho ucho.

„Vanesso, nech toho!“ Odsunul jí pryč.

 Vanessa se stáhla a usmála se.

„Dobře, už jdu. A přeji ti, abys našel svoje štěstí, zlato.“

S těmi slovy ho naposled pohladila po tváři a políbila ho na čelo. Se smíchem vycházela na chodbu.

V tu samou chvíli, kdy Vanessa vyšla z bytu, Scullyová právě chtěla vejít. Danino překvapení vzápětí vystřídal hnev, když si uvědomila, že Vanessa právě s chichotem vylezla z Mulderova bytu. Vstoupila dovnitř s hromadou papírů v rukou.

Mulder se překvapením zakoktal. „D-Dano…Dano…j-já…“

„Pro tebe Scullyová a ne, opravdu jsem sem nepřišla, abych tě zpovídala. Přinesla jsem ti výsledky pitvy pana Morisona. To je všechno.“

Chtěl jí odporovat, ale její hlas zněl až příliš naléhavě. Nechtěl, aby se zase otočila na podpatku a odkráčela pryč. Byla tady a on to nechtěl pokazit.

 
„Takže, našla jsem v jeho těle několik kousků skla, ale určitě nejsou příčinou jeho smrti. To, co ho zabilo, jsou očividně dva výstřely. Jedna střela prošla čelní kostí a vyšla ven jeho zátylkem. Druhá střela zasáhla žaludek a očividně mu způsobila obrovskou ztrátu krve. Předpokládám, že první výstřel byl do žaludku a až druhý do hlavy. Možná, že z něj někdo zkoušel vypáčit nějakou informaci. Nejdřív ho zasáhli do žaludku, aby byl natolik vystrašený, že jim všechno řekl a pak se ho jednoduše zbavili výstřelem do hlavy.

„To nedává žádný smysl.“ Podotknul Mulder.

„To dává dokonalý smysl.“ Nechtěla se vzdát Scullyová své teorie.

„A co to sklo, Scullyová? Kde se tam vzalo?“

„Třeba na něj jen upadnul.“

„To si nemyslím. Jak by se potom dostalo do jeho těla?“

„Co teda myslíš? Že ho snědl? Jinak, už jsem mluvila s balistikou…a ano, kulky jsem našla.“

„Jo..třeba je snědl. Anebo je tam někdo nebo něco vložilo schválně a střely ho měly pouze osvobodit od jeho trápení.“

„Proč tady byla?“

Mulderovi zaskočilo. „Co?“

„Proč tady byla?“

„Scullyová, já..“

„Ne, počkej!! Nechci to vědět!“

Chvíli ticho. A pak:

 „Muldere, proč jsi s ní? Co jsem udělala špatně? Něčím jsem tě naštvala a takhle ses rozhodl mi to vrátit? OK, uznávám… povedlo se ti to.“

„Nic z toho, co jsi řekla…“

„Tak proč, Muldere? Doprdele, já tu ženskou nesnáším. A ty to víš až zatraceně dobře! A přesto dovolíš, abych měla pocit, že jsem ještě míň než ona! Dokážeš být mým partnerem i po tomhle? Říkal jsi, že jsem jediná, komu můžeš věřit. Ale teď mám pocit, že…“

Zatímco Scullyová ventilovala svůj vztek, Mulder k ní přistoupil a políbil jí.  Trvalo asi 3 vteřiny než se vzpamatovala a vlepila mu hlasitou facku.

„Cos to udělal? Co sis myslel?“

Mulder si držel zasaženou část obličeje a začal se omlouvat.

 „P-promiň, myslel jsem…“

Scullyová se pořád ještě docela nevzpamatovala a rozčilovala se.

„Nemůžu tomu uvěřit. Já se tady snažím si s tebou vážně promluvit a ty…ty..“

Pak najednou ztichla a bez jakéhokoliv varování ho políbila taky…a pak znovu…a znovu...

Mulder zůstal jak opařený.

„Co..do pekla..“ 

Absolutně nerozuměl tomu, co se právě dělo a ani neměl sílu to zkoumat.  Zatímco jeden druhého líbali, uvědomil si, že Scullyová se snaží stáhnout z něj košili.

„Scullyová!“ Zhrozil se.

„Říkej mi Dano.“ Potichu,ale důrazně mu pošeptala do ucha.

Vzdal se. Nemohl uvěřit tomu, jaká byla křehká, když jí držel v objetí. Když si všimnul, že jsou dveře pořád otevřené, rozhodl se je zavřít dřív, než by Danu napadlo odejít. Zvednul její lehounké tělo a mezi polibky se spolu dotrmáceli až ke dveřím. Už nikdy ji nenechá odejít. Zavřel a opět se oddal jejím polibkům.

 
Jakmile se dveře zavřely, žena, která stála ve stínu na chodbě, potlačila smích. Vanessa opustila budou s vítězoslavným výrazem ve tváři.

 
V pokoji zatím zavládnul zmatek. Vypadalo to, jakoby Mulder i Scullyová zdivočeli. Mulder  se snažil ze Scullyové stáhnout bundu zatímco ona se snažila strhnout z něj kravatu (stejně se jí nikdy nelíbila). Nějak opět dokulhali k pohovce, na které zůstali asi 5 minut, dokud se Scullyová nezačala snažit sundal Mulderův pásek u kalhot. Oba ztratili rovnováhu a skončili na zemi.

„Au..au…au..“ To byl první zvuk, který Scullyová vydala, když tvrdě dopadla.

„V pořádku?“ Zadýchaně ze zeptal Mulder. „Jsi v pořádku, Dano?“

Ta si jen se smíchem povzdechla.

„ Jo, jsem v pořádku,“ políbila ho.

„Nepřestávej,“ znovu ho políbila.

„Jen prosím nepřestávej…“

 
Bota s vysokým podpatkem na prahu, kalhoty na pohovce, košile na půl cestě k akváriu a dvě osoby ležící na konci s dechem pod přikrývkou na zemi… Mulder oddechujíc odpočíval a Dana ležela u něj, s hlavou položenou na jeho prsou a na jejích rtech pohrával úsměv. Po chvilce přerušila ticho a s úsměvem pronesla:

„Tak…doufám, že Vanessu už nikdy nechceš vidět.“

Mulder neodpovídal, proto Scullyová nazvedla hlavu a podívala se mu do tváře.

„Muldere?“

„Samozřejmě, že ne.“ Odpověděl jí s úškrnem a pohladil její pořád rudé tváře.

„To si myslím,“ zasmála se. „A můžu se tě na něco zeptat?“

„Jistě.“

„Spal…spal jsi s ní?“ Ani nevěděla jestli chce znát odpověď.

„Ne, nespal.“ Odvětil s klidným svědomím Mulder a usmál se.

Dana vzala jeho tvář do svých dlaní a sladce ho políbila. Svými rty putovala po jeho tváři a krku. Nenuceně, pomalu ho objala a on objal ji.

„Jen jsem se chtěla přesvědčit…“ S úlevou se usmála Scullyová.

Po chvilce ticha se ozval Mulder.

„Takže, ty Raye už taky nikdy nechceš vidět, že jo?“

„Nooo, Foxi…“ začala se pochechtávat.

Mulder začal být dost zmatený.

„Počkej.. slib, že ho už neuvidíš..“

„Ale samozřejmě, že se s ním ještě uvidím!“

Mulderovo tělo se napjalo.

„Cože!?“ Otočil ji, aby si viděli do tváře. Dana na něj hleděla, jakoby si z ní dělal legraci.

„Ano, uvidím ho. Slíbila jsem mu, že ho doprovodím na jednu schůzku.“

Mulder byl šokovaný.

„Ale..ale.. Dano!“

„Muldere, klid. Už příští týden zase odjíždí pryč.“

 
Nemohl uvěřit vlastním uším. Nikdy si nepomyslel, že by Scullyová mohla být taková. Byl jako opařený a nevěděl, co jí na to má říct. Když Dana viděla jeho reakci, promluvila tónem, který prozrazoval, že je smutná a naštvaná zároveň.

„Muldere, je to moje rodina. Je to můj bratranec a nedokázala bych mu odmítnou pomoc, když mě o ni požádal. Jsem jediná, komu se mohl svěřit se svojí orientací. Už takhle se cítí dost pod psa. Moc dobře víš, že moje rodina je díky své víře dost konzervativní. Nakonec, kdyby  věděli, že tady teď ležím nahá na zemi ve tvém bytě, oba by nás zabili. Tady a teď!“

 
Mulder si tak ohromně oddechnul, jako ještě nikdy v životě. Na druhou stranu  Scullyová se cítila raněná jeho přístupem k Rayovi. Stáhla na sebe celou přikrývku a chystala se vstát, ale Mulder se vzpamatoval a rychle ji stáhnul zpátky, ještě než se jí to povedlo.

 „Ne, počkej! Scullyová, tys to všechno špatně pochopila!“

 
Nejdřív se snažila vysvobodit z jeho objetí, ale on jí nedal šanci a uvěznil jí pod svým tělem. 

Trochu rozpačitě se usmál, když si uvědomil jak reagoval a v jaké pozici se zrovna nacházejí.

 „Je mi to opravdu moc líto..byl to dost špatný žert.“

Za moment už se Dana usmívala a položila mu ruce kolem krku. Mulder jí úsměv opětoval a uvědomil si, jak je sakra šťastnej. Chtěl si tento moment zapamatovat navždy.

„Opravdu to chceš vědět?“

„Jo..jo..“ Hrála si s jeho vlasy.

Mulder potupně přiznal pravdu.

„Chtěl jsem… abys žárlila, že s ní jdu…vím, že to je hloupé…bylo to fakt dětinské…“

Scullyová se zasmála.

„To teda bylo dětinské…ale taky docela roztomilé…no..ale především opravdu dětinské.“

„Já vím.. ale na tom teď už nezáleží. Chci tě!“ Usmál se Mulder a začal líbat její krk.

Po několika minutách krásného souznění se Dana začala trochu posouvat níž.

„Promiň, tlačím tě někde?“ Zareagoval Mulder.

„No, v podstatě ne…jen… moje záda..“

„Jejda, promiň…“ Trochu zrozpačitěl.

Nazvedl se nad ní a lehl si na bok.

„Myslím, že jsme na tohle už asi moc staří,“ chechtala se a snažila se přitom moc nehýbat. „Au…au..“

„Fakt promiň.“ Zasmál se i Mulder.

 
„Hm, nemyslíš, že je to ironie?“ Po chvilce ticha se zeptala Scullyová.

Mulder se snažil tvářit vážně.

„Co? Myslíš fakt, že se tohle všechno týká kancelářské štětky, teplého bratrance, obrovské války našich citů a společného konce v posteli?“

Scullyová nedokázala potlačit smích.

„Jo, tak nějak, kromě toho konce v posteli…nejsme v posteli… ležíme na zemi.“

„Víš, jak jsem to myslel.“ Zasmál se taky.

„No, opakovat to tady nebudeme, ne?“ Zkřivila tvář bolestí, aby nezapomněl, že jí bolí záda.

 
Mulder na ní chvilku jen tak hleděl. Fascinovala ho, cítil se s ní prostě ztracený. Teď i vždycky předtím v kanceláři. Scullyová na sobě cítila jeho upřený pohled a v jeho očích uviděla to, co si vždycky přála v nich vidět.

„Miluji Tě, Dano! Vždycky jsem tě miloval.“

„Ach, Muldere,“ usmála se.

Ta chvíle byla jenom jejich. Ani jeden z nich nemohl zabránit té bouři citů, která se v nich odehrávala. Nic to už nemohlo změnit. Milovali se a to bylo to nejdůležitější. Na ničem jiném nezáleželo. Znovu jí začal vášnivě líbat, tak vášnivě, až se otřásla touhou.

Taky ho vždycky milovala, už od té doby, co ho kdysi uviděla sedět vedle svého nemocničního lůžka s očima plnými slz, strachu a bolesti. Bylo to něco, co on netušil, že viděla, ale ona by na to nikdy nemohla zapomenout…

Mulder přerušil tenhle hezký moment tichého poznání, když najednou vstal a nasoukal se do svých trenek a ona zůstala na zemi sama s očekáváním něčeho víc..  

Scullyová se trochu nazvedla.

„Kam jdeš?“

„Do postele…“ Odvětil usmívajíc se.

„Do postele?“

Než stačila cokoli jiného říct, Mulder se sklonil a vzal Scullyovou do náruče i s přikrývkou. V očích mu zasvítilo šibalské světýlko.

„Ještě jsme spolu nebyli v posteli, Scullyová.“

Očividně jí to pobavilo.

„Bože…Muldere…ty mě překvapuješ,“ chytla se ho kolem krku a šeptala mu do ucha. „Jak je možné, že máš pořád tolik energie?“

 
A pak spolu zmizeli v ložnici a znovu a znovu si dokazovali lásku, na kterou tak dlouho čekali.

Čas se pro ně zastavil a neexistovalo už nic jiného než přítomnost. Jen na té teď záleželo…