Písmák ...annonce/inzeráty...
nechceš si se mnou číst zádyopřená o ta moje
nechceš se se mnou chodit projet
centrem starou tramvají
nechceš vždycky ráno, potají
...pozdě...
v dálce tlumeně hřmí, i déšť už šumí v druhém kanálu
a na okrajích města vzal právě teď prach zrnka na ramena.
víš, popravdě:
nevěřil jsem, že budeme žít někdy takhle po málu,
...heartswing...
má drahá,
máš světlo ohýbající rysy.
ono vždy když letí dle Tvých tváří
po etážích
...everything im not...
a bylo ráno a byl večer
a já zase nestihnul vůbec nic, co by stálo za řeč
o čem bych mohl někomu říct
co by mě alespoň trochu přesvědčilo
...visions of johanna...
nejspíš se narodila
jako když se přižene vítr a povalí sloupy vysokého napětí
a proud pak létá vzduchem na tisícikřídlých vlcích…
taky žila.
...to the valley below...
sem tam si po večerech počítám
kolik životů by mi to zabralo knejbližší hvězdě našeho typu
a zatím tam
-hluboko pod oknem-
...starspotting...
měl by ses dát –bratříčku- trošku dohromady.
za pár dní přijde déšť a rozmočí Ti všechny hrady
a podhradí, smyje erby a tunely zahladí
zpět do roviny písku.
...there´s a kingdom...
trávím večery zíráním do světel pouličních lamp.
to, jestli se náhodou neobjevíš.
starý poloslepý elefant dole u brány usnul
a dost na něj sněží, na každý špinavý článek jeho řetězu.
...do výslužby...
M: „Ale, ale… Kohopak to tu máme. “ pronese do dopoledního ticha a otupělosti vysokým hlasem pomenší plešatý tlouštík, načež se usadí na barovou stoličku. Jmenuje se Mirek a je to ten typ člověka menšího vzrůstu, ze kterého přímo srší horká a příšerně otravná energie na všechny strany. Servírka myjící vdřezu sklenice si sním prohodí shovívavý úsměv, utře si ruce a začne chystat presso.
...inconnu á l´adresse...
přišel mi dopis
sadresou psanou očními stíny
a složenou pozvánkou
co voněla jako servírky, když někomu chtějí vonět,
..to kill the roaring beast in my fragile chest..
po urputné honičce po střechách Starého města
byl podzim dnes ráno dopaden a po zásluze ztrestán.
velice brzy vykrvácel všechno svoje listí a slzy,
když tisíc políbených kulek proťalo mu manšestrové sako.
..triptych: requiem za léto..
mému městu dnes ve dvě hodiny ráno pršelo do komínů
a do děr ve střechách.
a těmi to pak kapalo do kádí, co stály tiše po půdách
do kádí, ve kterých je stále poschováván
..depeše z hlubokého vesmíru..
po nocích procházet se po prstencích černých planet.
chodidly drtit kamínky. ta krev. to se tak přeci někdy stane.
..nicněnka pro narriel..
cestou brázděnou kříži sulynčovanými laněmi
přišel během včerejšího soumraku kouzelník a jeho malý povzdech
a poslední narudlé světlo zapálilo krempu jeho černého klobouku,
který vzplál do šera a do oparu mohutným pomalým plamenem.
..it´s alright ma, i´m only bleeding..
Slunečné odpoledne na kraji světa, přesněji na okraji malé úhledně vyhlížející ulice spěstěnými zahrádkami a bílými ploty. Na verandě jednoho znich sedí vkřesle žena kolem čtyřiceti let se strhanou tváří, ve které panuje nepřítomný výraz, když její pohled přejíždí stromy vzahradě a sousední domy, jasnou oblohu barvící se spozdním odpolednem do nachova, dráty selektřinou, procházející, všechno. Vedle křesla dřepí oddaně jezevčík súplně stejným výrazem a, jelikož už je to starý jezevčík tak velmi ztěžka, tedy značně hlučně dýchá do jinak tichého světa, který sem tam vyruší entuziasmus ptáků-zpěváků nebo zvonek jízdního kola.
Do ticha se náhle skrze otevřené dveře do domu za ženinými zády ozve tlumené láteření se stoupající tendencí, které se po chvíli změní na tupé rány a výkřiky.
..scénaristická..
na ostrově se ztratil malý chlapec a marně teď hledá lávku zpět
snubní prsteny popadaly do vody a labutě se pro ně začly potápět
-vdavkůchtivě a bez přístrojů
tak tklivě běží vnejvyšším patře, vtom největším zpokojů promítání
..zpráva psaná na roletu v hotelovém pokoji..
vjednom ztisíců hotelových pokojůlehnu si ve třiceti na zádakřížem přes vyleštěné parketyzapálím si a zapojím sluchátka do komba a zvuky včelích rojůzatmosféry poslední planety před koncem vesmíruzačnou zabírat jako prášky, co jsem nikdy nechtěl brát. oknem ve stropě, šitým mi jak na míru propadnu se někam tři sta kilometrů nad baráka podívám se dolů
a někde u Český Lípy uvidím Nikolu-jak maluje mrtvé ptáky veselými barvamina černá plátna,. uvidím Lucii-pracuje teď vhotelu jako vrátná a kouří čtyřicet denně,už nemá maso, jenom kosti a přesto jí němečtí hostinevytříbeně a neustále zírají na prsa,a ona se zná a ví a myslí si, že jí život napsal Maupassant,když měl špatný denuvidím Marka-jak slepne u obrazovky, jak každou větuco napíše do byznys výku vyvažuju mor a stena on chodí do práce lehat si do hřebíků a koukat zokna venk Temži, kde zase pršíuvidím Veroniku- jak vrší nažehlené prádlo do komínkůa ukládá je dětem do skříní, potichu aby se nevzbudily. jak se dívá plaše ke dveřím, jestli už nejde manžel,který ji –ač tomu nikdo nevěří- před postelí vždycky zbijea prach pak stejně zas do tří dnů spadne na sbírku čínské poezievpoličce nad akváriem-a uvidím Petra-jak ten si teď žije, v objetí slečen ze solárií a posiloven,sbandou patolízačských kolegů, co si před ním vráží hlavy do medu,uvidím jak vnoci zírá oknem ven, za zády cizí dívku v chladnoucí posteli,uvidím, jak už mu to bude hrozně znát,že ho všichni obdivují a lezou mu nahoru prdelí,ale že ho vlastně už nikdo nemá rád.
..rybářská..
tak tedy. na lodi zlampiónů, rybářských sítí a prázdných flakónků od parfémůsvítím ještě ve tři ráno a zpašovaného tabáku balím si doutníky,co se třeba budou hodit, až poplujeme někde nad popelníkem. vpřítmí jsem si kapitánem, bocmanem i plavčíkema rozkládacím dalekohledem lačně hledám nedobytá území. navigátor.
..jak jsem padal za francii..
jak jsem padal za francii.
Možná, že vím, jak to celé začalo.
Možná, že si vzpomenu i kde.
..swell seasons..
Byla sobota ztracená vnějakém dalším podzimu, stejně ufňukaném, nastydlém a čaj nasávajícím podzimu jako jsem míval od doby, kdy jsem přišel o Ni. Ne, že bych se měl úplně špatně, popravdě řečeno vpráci jsem si už stihnul udělat jméno a i můj byt začínal zhruba připomínat to útulné a stylové místo, které jsem si kolem sedmnácti vysnil. To samo o sobě poukazuje na jistý stupeň vývojové stagnace, ale mezi muži se sem tam najde nějaký „ten, co bude vždycky tak trochu kluk“ nebo „ten, co ztoho nikdy nevyroste“ a ve většině případů jsou to typy mužů, kteří mají doma kromě sbírky pivních tácků a desek kapel, co do jedné neumějí hrát i sbírku dámského spodního prádla, prostě proto, že jsou takoví sladcí a tak dál. Tak do přesně téhle většiny já nepatřím.
..lesk a bída bytí sám..
a byla opravdu sladká ta moje svoboda. mohl jsem ležet vdžínách vposteli a nechávat se tiše pobodat muškami, co přišly na sklenku krve skrze otevřené okno. ještě předtím velkými rezavými nůžkami drahá paní amorovno rozstříhala Tě má -nyní už utěšeně bývalá- slečna a ty kousky masa a krev poházela vanglickém parku mezi všechny ty džentlmeny prostřílené kulkami velkými jako bulvy očí. a má duše jí byla vděčná takže jsem tehdy ani nezavolal kriminálku a jel jsem domů autobusem a vmetru čekal jestli mi nezaskočí vlastní jazyk a jestli nepojdu vším tím hnusem a bídou, které jsem pro lesk tehdy neviděl.
..synovi..
až mi bude zhruba třicet let,adoptuji nějaké nebohé černé dítě,třeba zbrazílie. (a všichni mi je budou závidět,až jeho střely levou/pravou počnou protrhávat sítě. )zatím jsem tu sám a venku pořád lije.
před spaním povím mu o tom, jak hrát vzítřejší odvetěa pak mu přečtu tuhle pohádku, o tom jak to vlastně chodí na světě.
..smashing the sheets of handmade paper..
už pár let chodím po večerech přerážet listy ručního papíru. člověk neví, kde se to vněm vlastně bere. ten cit pro okopané prsty a kimona, která jako by byla šita na míru tu většímu a tu zase o moc menšímu cvičenci. přes noc zatím vtemně modrých pupencích spí křeče a pocit šlach napjatých až za hranici.
..still having a soft spot for girls, who are too nice to noticed me..
tráva už je naducaná kprasknutí,ale za prvním polem se už stejně zase střádají mraky. Tebe to ale tím spíš stejně donutí. a vzlétneš, spolus ostatními bouřkovými ptáky,a mohutné vlny deště narazí -teďznovaajednouještě-na endorfinové zobáky. které ten náraz zpátky, zpátky do malé ušmudlané lebky zatlačípak ven -všechna naráz- vyletí: pozlátkaa herbáře a cetky a knížky pro děti.
..zesmutkuvstání..
. prohlížet si vprvním jarním sluncisvou novou kůži, nehty a vlasya psát si po okraji sešitů, že fénix se rodí vždycky jen zpopela. pálím naše naše vpopelníku a sahat do něj. to se přece nedělá.
..doba již dávno ztracená..
řeknu Ti -smím-li -něco málo, co zůstalo mi vmyslia stále to pro mě mnoho znamená. ta doba je již ale stejně dávno ztracená. řeknu Ti o létě na prašné cestě vmojí myslio hoře, o starém domě a o platanovém listovíjak stojí tam, jak se zelená
za domem sedí stařena, tam vmojí mysliklimbá pod červeným šátkem a na klíně jí kočka spísladká to dřímota tam pod zeleným listovím
je nejspíš tou nejstarší vcelé mojí širé myslimohly mi být tehdy tak tři, přesně Vám to nepovím. ta doba je totiž už dávno ztracená.
..postdivorciální nicněnka pro mě..
-Vy vlastně asi všichni víte, co se stane,
když se sVámi někdo rozejde-
jdeš druhý den ráno vžupanu pro rohlíky a kakao do obchodu přes ulici
a vrátíš se srevolverem, co po chvilce teatrálna skončí vprachu někde na polici
..jarní..
šel jsem dneska ze sklepa svínem a krabicí fotografií malá holčička ze zdola vrazila do mě mezi dveřmi . a bác -láhev se rozbíjí a víno vytéká já. ani jsem se nenaštval, věř mi. stejně mi ale slíbila, -prý za všechnu tu škodu- že mi dá ochutnat první jarní vodu a otevřela dveře na dvorek.
..jednou ráno..
jednou ráno
-do puntíku spočítáno- je to už pár let
zaklepala náušnice o Tvůj bílý parapet
artdecová zperleti, přesně ten styl, co už dneska neletí,
..první transgalaktická telekomunikační..
již dávno slyšel jsem při západu slunce
zavolat kohosi moje jméno
a znělo zdáli, od které mě dělila cesta přes dva tisíce světů, plných od slunce rozpálených silnic a opuštěných čerpacích stanic vprostřed travnatých plání od obzoru kobzoru a bylo vysloveno vcizím jazyce hendrixových kytarových sól, vřeči krásné a nedostupné pro bytosti bez hlasivek jako hrozny obalené vprachu a sčokoládovou polevou, balené vplaném trnkoví a neslo se přes vesmíry a nad černými děrami, odráželo se od pouličních lamp na asteroidech a stálo na pan-galaktických křižovatkách, kde čekalo na zelenou a síla toho zvuku vyrvala se gigantickým hrdlem mocného tygra, majícího vkohoutku cé na druhou světelných týdnů, mé jméno prorazilo brány uší a vypálilo sluchovody jako heroinová potopa a nakonec si postavilo mnohá království zmramorových hradeb a lesknoucích se paláců vmojí hlavě, hrdá království výbojných králů, jež neváhali obětovat tisíce neuronů vkaždodenních bitvách načež obsadily celý svět mé psýché od hypofýzy po čelo, a vzali papír a krví mých zásad a přesvědčení napsali mi na oční bulvy znak proto slovo, které bylo mým jménem a neslo se ke mně létem tak převelice dlouhoa já se otočilale nikdo za mnou nestáldaleko široko, nebyl nikdo, kdo by mohl vyloudit něco takového zvedl jsem se, oklepal jsem si letní zem zkolena odešel Tě hledat. nakonec jsem Tě za tím vším našel. celý svět prošel jsem tehdy, abych se vrátil a poklad našel pod jabloní vedle svého domu. a tak jsme spolu.
..nejspíš poslední dárek, který dnes dostaneš..
už čtyři měsíce je mi vlastně úplně jedno,co najdu pod stromečkem poté, co se všichni konečně zvednouod vánoční večeře. svůj dárek už jsem totiž dostal, vyplacený vlásce, něze a důvěře…dávno tomu co odešel ten řvavý vítr, co klepal Vám po nocích na dveřea zůstal tu jen onen tichý vánek, co od červánek do svítánítiše šeptal každé slečně -ba i paním-láskovánky do uší, pak když stanovil si pravidla a marně čekal až přijede pošťák sněčím co je poruší,bylo vše smutné a nečitelné. hrany se ohladily a šmirgl papír zjemněl…pak jednoho dne, někde na školní chodběuviděl jsem vjedné slečně všechno, co je mi tak vzácné vdnešní doběa dlouhých devět měsíců jsem o ni bojoval. zprvu partyzánsky, poté jsem zkusil přepadení týlua mnohokrát jsem se během té zvláštní války vzdal.
...´seems it´s already morning..
kolikpak je hodin.
možná už je ráno /těžko říct, tma stále spí vpodálejí za popršeným oknem. vplatanovém poschodí říká sov sově „poleť domů, jinak zmoknem“ a galantně letí skřídlem nad dámou, s křídlem, co slouží místo deštníku. ten až na dráty otrhalo noční třpytkobití opadané zpýchy bank a zlatníků rozvěšené po oponách.
..tygřeti..
/jsi jako vlétě vopráskanym bílym fordu mustang na asfaltce mezi loukami od obzoru k obzoru sepraný trička a světlý džíny, ty, já a zrádia otevřenými okny ven celá joyride od roxette/
/jsi jako pod svíčkou roztažená opálená záda s mým budoucím tetováním na zátylku stím malým princem na své planetce hledícím kjamce mezi lopatkamikterá už čeká na letcekteří se nevrátili domů/
/když venku tančí déšť, tisíce blesků a sta hromů jsi světlo svíček, oheň vkrbu, jiskra ve skleničce jsi srdce přístavních zvonů, jsi sedící slůně zírající do oblohy ze kterého nikdy nevyroste slon. a když zůstaneš neoblečená až na ten prstýnek na prstíku Tvojí nohy zníš úplně jako let´s get it on/
/nosíš třeba tři trička najednou a stejně všechny vyniknou a usínáš oblečená, zanechávaje mě samotného s temnotou Tvého pokoje, co voní po kouzelné zahradě, té se zlým kocourem a sečtělou velrybou, voníš po broskvích a skříních do narnií. spíš stygří náturou, a když tě sny jednou někam dovedou nevrátíš se zpátky, dokud rytíři všechny hlasy noci nepobijí teprve pak je den vpuštěn zadními vrátky do hradu/
..netančím a tak se mi stýskává..
šest, sedm hodin a bude svítatTy půjdeš domů nočním městem – možná víc než trochu přiopitáa vkalužích poplavou mořští koníci skufříky pod ramenydo práce, nevyspalí, unavenívíš. stýská se mi. místo spaní počítám vlaky, co projedou po mostě nad řekou,sepisuju státy Států, ale ty poslední se mi vždycky nějak popletounení to ono, ani trochu nepísně jsou obehrané a knihy očtenévzduch chutná jako Ty, vínem. a peřiny voní po broskvích,stejně jako ty noci, když vnáručí si spíme.
..přijely dvanáctiválcové kolotoče..
rytmické sekce rychlejší než alkohol. kostýmy, že by luxusní cirkus záviděl. v listopadu nevidět je, bych se nejradši neviděl. koncertní mistři z ňůjorksidyprostě hrajou, žádny kydy.
..mexické chilli, ne jako to u mekdonalda..
myslíte si, že už vás nic nepřekvapítak co co třeba nelegálně opojený kvapíkz pekla na zemi, co pořád znítak trochu ušmudlaně,jako ta kapela co zkouší u vás v přízemípřiložte si k uším dlaně. boť budete souzeni(www. panteonrococo. com)
..déšť čisté energie v pastelových barvách..
Úžasné živé vystupování. Zajímavý vizuální styl. Hudba plná energie a chytrých kombinací. Styling = dva rošťáci.
..suchá letní tráva aneb co bylo potom, co se to nepovedlo..
. requiem za vichr.
spousta drobných vlásků, nakonec spoutala zlý vítr zkrotila ho slečnou jako obojkem, boudou, holí a plotem zlatí. natrhněte mu obočí, rozbijte mu ret, vyžeňte ho na svobodu a do rána se stejně vrátí zpět všichni se musí občas učit došlo i přes vztek, odpor a spoustě spolykané žluči tomu chlapci se silným alehloupým srdcem a prvně sklopil hlavu
není to vždy jen o tom být v právu řekli mu se shovívavým nakrčením koutků a protože on byl jedním ztěch hodně ohebných proutků co nikdy neprasknou, tušil to už dřív, když náhle stál -jen stmou- na chodbě plné zavřených dveří, vdomě, ve kterém když někdo po schodech běží zní to jako řada neúprosných ne.
..běhám za happy-endy..
Koupil jsem si boty na běhání, zelené jako mango. Každé ráno běhám podél řeky, protože mám dojem, že třeba uteču. Ale neuteču. Někde vKomořanech mě vždycky začnou chytat křeče.
..once..
za pár let. zaklepe zásahová jednotka u těch mých dveří-ach ta anonymní udání. jak snadno se jim věří-dam dam dam těžké boty po parketách běží básníka přitlačí kpodlaze a ruce svážou mu za zády-jaká sketavytrhla zoufalce zvlastnoručně ztracené zahrady. -jste obviněnzkrutého sarkasmu a přerostlé nadsázky,jste obviněn zmnohočetné porážky,dále zhlouposti, ze sebevražedných tendencí,a ze srdcepádu.
..break the fever and say your last goodbyes..
ještě než prodáš moje knížky,dřív než si někdo všimne že schindler už nežije,vysyp ze sklenic všechny korálky, sklíčka a plíškya moje slabosti, pomni je. přišla uzávěrka a já nemám ani čárkuzúvahy o tom jak často najdeš toho pravého člověka. na dvoře má domovník rozvrzanou kárkuvezmeš šuplíky a i spapíry uvnitř je za městem rozsekášna písmena. rty tísněna,moje poslední cigareta byla třešňováa to už byla panečku nějaká dekadence.
..nothing but a heartache every way..
aby se jednou mohlo říct, že jsem byl básníkemzpísmenek poskládám dnes rytíře svelkým slamníkema nechám mu před nosem zabouchnout všechny dveřednes bude řeč o snech a taky o nevěře
někteří lidé jsou dospělí, urostlí, moudří a moc hezky se snimi spí,takoví se na konec všichni sejdou vjedné vřelé posteli. a já si byl tůze nevěrnýkdyž mě moje staré oči takhle viděly. teď je mi to opravdu strašně líto,že zradil jsem svůj spálený nos, který stále vypadá jako by měl přepito. že jsem zradil svoje malé bledé tělo, které by tu a tam pořád ještě chtělobýt delší, snědší a aspoň trochu osvalené.
..už jsem tě skoro zapomněl..
už jsem měl tři kakaa a dvě knihyale ono to stejně moc nezabírá. pořád vím kde všude máš pihy,že máš ráda plzeň, šití šatů, krále leara. ještě se mi prostě nepovedlo pozavíratvšechny okenice, co jich jen na panenkách mám. a tak když jdeš kolem, jsou zas všechny dokořánteď.
..mám tě pořád rád, ale léčím se..
bylo zataženo, tma a vušmudlané chvílipřestalo jedno malé srdce býti,zastavilo se vhrudi. čtyři modří komáři na polštář se usadilia počli zpívat píseň tkanou ze šedivých nití. a já čekal, že se vzbudíš,že navštíví tě noční můranebo aspoň nepříjemný sen. tak nestalo se, jen ve spaní ses otočilaa komáří písěň zatím soukala mě ztěla venmám jednu ztěch mlžně potrhaných duší,která špatně snáší změny,tuší jsou na ní vyvedeny malé palčivé litery:.
..it´s wrong, I´ve been waiting far too long..
přišla náhlá průtrž mračena na chodnících tříštily se čiré skleněnky. tak nějak to nejspíš vypadá, když pláčeš. deštivá ukolébavkazpívaná jen pro panenky šité zletmých pohledů. utéct ze svéhopokojeto ještě pořád dovedu.
..na psí uši a holé pupíky..
bílé fasády domů v zahradě zalily se do oranžovajako bys na ně rozfoukala všechnu antuku zehřiště,na náplavce otevřeli malou hospůdku a chvilku to bude trvatnež jí všichni objeví a tak se zatím ještě můžu během pozdních odpolední držet bílého ubrusua ratiště zeleného slunečníku. za chvíli pojde slunce a večer vybídne hvězdonoše ke klusu,ke stolu přisedne si pětice obchodníkůsvůněmi, dešti, indie rockem a impresí-víš. každý den mě stýskání po lucernách rozvěsí,tmou pak hořím ve všech svíčkáchza svou platonickou herezi-už jsi velká holkabydlíš, pracuješ do noci a pak chodíš -utahaná jako hadřík- noční prahou domůkTvému vládci něhy, lodiček a mocného hromu. už jsi docela dospěláto já jsem tu tím, kdo ještě tahá na provázku kačera,kope do míče, čte knížky a pořád ti píše a přitom slibuježe už to víckrát neudělá.
..all these things that i haven´t done..
když po odpoledních chodím otloukat zdi míčemzotevřených oken sypou se noty do výhní sílícího sluncea padají mi za tričko, tajíc tam vmalém komorním létě. to, že doma nechceš ukrást Tvému princi klíče,je jako když svíčkoupoléváš mi záda a pak unese Tě-jak skrze tu horkou bolest- ztuhlým voskem nakonec zesílím,tak, že už mi nebudeš moct říct ne. tak těžké, tak nechtěné. vím, že nakonec někdy v tomvelkém symfonickém červenci,budeš spát vmém starém tričku sýjenem rašem,a já, že budu sedět na okně a nestydatě na Tebe zírat.
..le jardin extraordinaire..
a musel to být tehdy dobrý rok pro růže,musel být opravdu moc dobrý, když už druhý takový být nemůže. přemýšlím nad tím rokem. sklízely se hrozny ze kterých jsou dnes ta nejlepší vína,a zchvilky na slunci byl hnedle úžehzrovna jako teď a tady. škoda jen,že já si na to nevzpomínámo dva roky později -jak vidíš- nebyl zrovna dobrý rok pro stromy,rostly moc do výše vbláhové naději že takový strom bouřka nezlomía chlapci rodili se tehdy do studených lednových ránschytrou hlavou ale hloupým srdcemano, chutná to trpce,ale na tenhle rok si už vzpomínáma tím to asi nejspíš bude,to, že růže má už dávno jiného zahradníka,tak něžného a pozorného, že se od něj neutíká.
..krize konce prvního věku..
přišlo jaro a princi umřela stará dobrá chvůva,čas zabouchnul její víčka a srazil opovídané rty ksobě závanem drahých minut,kouzelná kašna vzahradě ožila kalným proudem vodytaky rána se zrána za kopcem časněji a časněji rodía štípou můj spánek do všeho, co vykukuje zpod peřinpřišla krize konce prvního věku a já si vůbec nevěřím
pilota letadla spoštou, toho na trase paříž-dakar, chtěl jsem dělat ještě jako úplně malýale nakonec nebyl to ostříží zrak, co mi kdysi sudičky do kolíbky daly. podobně dal jsem sbohem i obletovaným hercům, světoznámým spisovatelůmi rockovým hvězdáma když matička ptá se, tak nezbývá mi než přiznat, že své poslání neznám
chtěl bych číst šejkspíra africkým dětem nebo jezdit krásným autem. chtěl bych být vroucně milován nebo budu radši kosmonautem, plujícím vneznámá hvězdna.
přijde léto a princi zemře vleklá platonická láskačas uteče a šíleným davem přetěžkých sekund ušlape její křehké tělo,na les skašnou padne tma a převelký černý pes bude zní štěkat,a mě by se hrozně chtělo přespat celé to těžké žití,co mě ještě čeká.
..pour Eve..
kdo by to byl řeklže jediná věc kterou mi kdy škola dábude tak něžná, útlá, snědá a tolik voňavá. kdo by to byl řekl,jak moc zlé je hrát skrze dopisní papír šachy o smysl životaa cítit včekání jak neodvratně -jako slepota-přichází prohra,vobálce, co po vanilce voní,vprostřed francouzské hry, objevil se na stole nový vládce,Tvůj princ a jeho malý koník.
(jsi můj modlitební mlýnek zGandenu,chvíle míru a klidu, kterou už jen těžko někde seženu. stěny mých zavřených očí vymaloval Michelangelojen a jen Tvou tvářía -přesně podle objednávky- nešetřil se svatozáří.
..továrna na labutě..
shusí kůží na zádecha roztřesenými řasami do nového neznámého světa. světa otlučených kloubů, snesčetnými krásami a chutí létaněkde tam vzadu na patře. kde se na podlaze vpotu do noci dře a dře,kde se do úmoru tuží zakrnělé svaly, do světa který je ve svém klidu a letargii padajících per tak milounce malý. továrna na labutě zošklivých kačen stojí na samotě, svybitými oky, odpojeným proudem a mastnými kalyvloužích zvětralého oleje, továrna do níž vedou zrezlé rozkradené koleje.
..oh, baby, then it fell apart..
jevy šestého druhu jsou zpět,jsou zpět jako půlnoční štvanice, jako upocené fantazie,jako každý ten mezi hvězdami zapomenutý svět, kde všechno dýcháale už jen málo co žije. samota šestého druhu, jako litanie,zpívaná vnočním dešti kolem dráhy,na které už šest tisíc dní bez přestávky běžíš spořád lepším časem a od nohou odpadávajícím masem. vědomí šestého druhu zní, tucet bručivých chorálů,jako ta tma vpodsvící, ve kterém žiješ, jako zmar, vnějž věříšjako temné kruhy pod očima, které každé ráno kartáčem myješ,ale zbavíš se jich jen ztěží, zvláštní hlasy a písně které drží mě po nocích, pěkně postarustále mluvíc mi zrohů, stínů a podpostelí do uší, sbílými řemeny přes srdce, přes rty a přes duši.
tak jsem tehdy zavřel oči a všechny pochybya zeptal se.
..remember me..
není úplně dobře. možná, že to znáštěžký den usedne obkročmo za krka nutí člověka svěsit hlavu, uložit jí do peřin a do dlanízlomeně sedí nad večerem hrdina i přeborníci ve lhaníminuty probíhají minovým polem a sem tam ztrácejí nohya pak už se jen táhnou prachem ksvítáníjsi tam.
vlastně ne. nebyl to dnes zas tak špatný den.
..meče a popely..
píšu jí. modrý inkoust na prostředníčku,psavá slinaa zelená známka sklokanem. říká,že je to krásné, když jí elektřinavšechna moje slova přivane. a ještě taky tvrdí,že mezi řádky cítí všechno co je tam prý schované.
..slečnám, již podruhé..
vybitou vitráží pršído prachu vuličce mezi lavicemi. jsem vkostele a je neděle-velmi brzo ráno- a já jen tiše ležíma nechce se mi, plnit co je předem dáno,vstávat a žít, oplakávattrnové koruny, hořící praporya zavírané závory. tak tedy, sešlá slávo církve svaté,přišel jsem -kdo-ví-pokolikáté-ptát seza jak dlouho drolící se Víra povolía moje tělo rozfouká něžný vítr po polích,kdy už bezstarostně povanu kolem smirčích křížů.
přišel jsem protože představy vykvetly pompézními květy-nekonečné léta a intimity, rozestlaná letiště a ranní kávy mletí-nehlídané přes noc zaklíčily.
..starfloods and revelations..
spacího medvěda vytratil jsemněkde ve tmě nad westminsterským palácem. je noc petra páně a to znamenálétající plachetnice, mlýny a majáky tesané do mraků. moje flauta už je teď příliš daleko, ztracena vetřpytnu noční oblohypříliš daleko od stop, které opustil jsem tam hluboko dole pod lodním kýlem, který zdobí hnízda temných kolibříků. předaleko od lidí, kterým záleží na tom jestli zesnu nebo budu žít dál-a nebýt dnes petra pana, jako ve snu bych si tady na palubě připadal-
příliv, stoupá hvězdný příliv a já už každou chvíli dohoním světlobytí, moje suché bytí zalila jsi jako písek vlnobití a ono přece nevykvetlotady, celý jeden život světelných roků od tvojí tvářetady mezi plachtovím, kterému se nedá poručit,Ti můžu snáze říct jakchtěl jsem Tě držet vnáručí.
..until I find you..
představte si. konečně mám přítelkyni. -než přijdu ze školy ona pověsí prádlo na šňůruvisící mezi krabičkou od sirek a kvetoucí bonsají-když urputně studuji a žena sedí doma a čte těžké romány,opanuje šňůru neúprosná občanská válka. krajkové spodní prádlo tam válčí sdžínovinouo to, čí že je to vlastně vinouže neumím být sjinou,proč jediná má ženaje ta čistě vymyšlená
moje milá paní.
..řekni ránu ne..
vstávám zapísně modlitebních mlýnkůa vánku čistého jako dlaně vodyči zlá pravda zrcadel. a už si vážně nejde spát vnáručích,když ležím svlečený na pelesti, zbaven prýmkůztrhaných ránem znahých ramen. vítej, nový samozvaný dni. pomodlím se, jeden ámen.
..farewell the ashtray boy, angelic fruitcake..
- ještě za ranního šera vypustíš všechny ponorky,zakvárií do řeky je vyliješ. teď zapomeň na moje historky,říkám ti pomni je. doutníky voknech otevřených letním nocím,ta černobíla filmových seancí vobýváku a červencový lehce poetický pocit. zapomeň na to jak kouřně zránavyprávěl bob dylan příběh hurikánapro Tebe a pro mě, pro všechna spící propletená těla rozesetá po bytějak ses probudila a ventilačkou v koupelně mi uletěla,když si lehce modré pastorčí kotě umínilo vzbudit tědo tepla svítání.
..just one last cigarette..
podívej na hvězdy, jak svítí jen pro Tebea pro všechno co děláš. za tuhle písníčku bych mohl za Tebou do nebe-jen jestli by jsi chtěla-vlny vslunečnicíchšeptají mi že bys jen těžko uletělakdybys chtěla zůstat se mnoutady na Zemi. vposteli vpřízemí ref. :jsi moje úplně poslední cigareta,o který vlastně ani nevím jestli pohořívtáhnu a zadržím Tě mezi žebry,a budu doufat že mi tam celá léta vydržíšnež odejdeš a mě zbyde jen kašel a chlad.
..adventní..
zamrzly hodiny na věži kostelaa náprstková bouře smetla zmraků na zem anděla,který místo toho aby na lůžku ležel a nic nedělal,vzáclonách zkouře –venku totiž pořád ještě nesněží-pomalu ucucává grog a válí marriage vkrčmě pod věžía já jsem zas o jeden rok kříži blíže,trochu jsem vyrostl a už vím že se život nedá vyčíst zknížek,znám požáry nervů a iluzorní výlety do závratných výšek,něco málo zpoháru vědění: divoké svobody,čtyři pět králů, kolem osmi srdcí a tři rozchodyprstýnkobití nejspíš znebe čmajzlo ještě jedno stvoření,-příliš nebeské a vznešené než aby stálo o mé dvoření-a aby ztoho nebyl jaksepatří malér, vydává ho nyní za člověka,co vzešel zmoří, aby se posléze naučil chodit, lovit ryby vřekách,uctívat mrtvé chlapíky, tabulku prvků a francouzské pády a časy,člověka který by měl dýchat vzduch, milovat, a -kdoví proč- mít na kluka ostříhané vlasy
vulicích mordují kapry a to i přesto že včera místo sněhu jen a jen lilo,a další z věcí které vím je, že se za těch dvanáct měsíců nic nezměnilo,že díky oběma mým nestálým povahám,budu o dlouhých svátečních nocích zase sám,a jelikož nejsem eric clapton a hřeším každou druhou myšlenkoutak se stou podvrhnutou propadnuvší studentkoutřetího ročníku nesetkáme vnebi-kde by byla mezi svými-mám totiž jedno oko šejdrem, cejchu a trochu moc laciné rýmya tak místo letenky do rájepůjdou letošní svátky nejspíš zase do háje.
..farewell the ashtray girl..
po nastydlých kominických lavičkách kouřím.
majíc
obrázek popelavé princezny
jako hřeby vrukou, jako hady naklíně,
..v mořích trávy..
Začalo to pro ně na hřbitově. Foukal vítr a dva týdny už nepršelo. Ani kapka. Vážně.
..přelétavá..
už to tak bývá.
a Ty víš že doušky zdejšího vzduchu
chutnají jaksi hořkosladce.
že se ryby probouzí súdivem na pouštích,
..indiánská..
tak zas o pár hodin je starší léto,
a první list spadnul na hladinu kašny
ve vašem dvoře,
v markrabství schovaném za průjezdem,
...bez zimníku procházím se mezi hvězdami...
nejspíš kdesi po cestě vytratil jsem
všechna útulná zákoutí.
všechny rybníky o samotě a altány vliduprázdnu,
sluje, kde spí draci na zkazkách.
..de lierre..
po dvorech starých čtvrtí,
-zvlášť po těch spavlačemi a balkóny-
po kavárnách porostlých břečťanem,
u sklenek bílého a strpkou palčivostí mouder mexický románů,
..se laisser abattre..
I.
po temně šíleném obřadu
-baleném do tmavě rudé látky-
jenž byl proveden dnes
..about me, doggie and an old plane..
slunce se převalí přes zlom
a jeho zkrvavené tělo padá utěšeně do zákopu.
dobrou chuť, podává se přichystaný večer.
celou noc dnes Bůh brečel
..about the doggie, third time..
dnes vbrzkém postnoctuálním čase
mě hrozně bolí
to prazvláštní přeplněné akvárium co mám na krku.
venku mrholí
..la petite tardive revolution..
Nebyl už nejmladší.
Přesněji řečeno, kdyby ho teď vidělo jeho mladé pubertální já jistě by se nepoznalo.
Krátký úsporný sestřih, pohodlné na míru šitý oblek a hlavě klidný výraz ve tváři.
Ono mladé já, které si tenkrát podepisovalo desítkou různých pseudonymů ( z důvodu palčivé nenávisti kvlastnímu jménu a bezmoci si ho změnit ) by jistě zklamaně sklopilo pohled marně hledaje ve svých očích onen zápal, co tam kdysi býval.
..viva la revolution..
zhlavní křižníku Lermontov
vylétá salva vprostředpodskalského přístavu,
tisíce světel nad vodou, tisíce slov
psaných vlhčeným rtem na trávu.
..sueňo..
Přijel na velkém parníku.
Přivezl si sebou bledou seňoritu, sadu těžkých obleků sbílými košilemi,černý kufr a spoustu nepotřebných frází skomickou výslovností.
José si ho všimnul hned, když spisovatel vystupoval po molu.
Vparnu oblečený do tlustého saka, na hlavěprazvláštní klobouk, táhnul onen cizí seňor vruce těžký kufr a tvářil se jakoby tu ani nebyl.
..this is the last time..
lampami lemovaným nábřežím
žene zpěněné čtyřspřeží
skrz vlahou noc triumf prvního zřímských císařů,
jehož jméno uvázlo nám vkalendáři.
..frames of renunciation..
spálil jsem si koutky úst,
tolikrát ve vytržení líbaje tančící plameny.
o další den se ráno rozroste trvající půst.
a právě proto přiznávám , že chvílemi
..wish you were here..
tak Ty, Ty si myslíš že rozlišíš
život od pekla a nebe od výšin.
myslíš, že rozeznáš
louky a lány polí
..about the doggie, second time..
U nás v sousedství měli psa
A ten pes měl ve zvyku sedávat na rohu za školou
Bylo to takovej zvláštní pes, jen tam seděla čekal.
Nikdy neměl špatnou náladu.
..some olives to drop..
klavíry. prší,
pij klapoty parapetů,
socha v rohu zakrytá suknem mlčí,
nedrtíc mezi rty vytouženou cigaretu.
..will you..
vminutách před rozbřeskem
vzlétají ptáci k zrodu světla.
stávám, ohromen třeskem
snímž o sebe tlučou křídla
..from shires of exil..
pohaslo nám světlo.
a na peřinách vykvetlo
-přes týden- šest černých květin.
dusnýmztemnělým předbouřím letím,
..only the good die young..
-stmívání vuhozeném slamáčku
vyplašilo stádo pasoucích se deštných koní,
kopyta duní krajem a kapky přitom roní,
elektřina vprostřed tance vodních spon,
..pleše, dělící mě od johnnyho cashe..
-kdyby si mě tatínek s maminkou udělali
vyššího, černovlasého a shezčí tváří,
kdybych mohl mít pocit, že když spolu tehdy spali,
že se aspoň jeden znich trochu snažil,
Deklarace solitaira
když spíme na letištích
-tak nesvůdně rozvalení-
a na palcích se nám tříští
příští denní paprsčení.
..follow the locks back home..
-vrátil jsem se.
na hladině sklivce plave mi tisíc světel,
mám čtyři kapsy kouře a smíchu jeden věrtel,
tak řekni.
..les statues..
co by dala socha za jeden žití
-když stojím tam teď venku,
nahá vkapkobití
zastav se u monumentu,
..save the rituals..
nemohu spát,
polštář mě tlačí a kolem krku mi noc položila náhrdelník
se vzorem černých chryzantém
sbílými květy zvymlácených vitráží.
..světlem jdouc němě ..
dnes vnoci
šumí tu vpolicích tisíce svazků, jež nemá kdo číst
tisíce knih znichž znám každý list
-to podle vůně.
Herodes, to byl -pane- král
„Pozdrav, strejdu. “
„Hmmpf. “
„Ahoj, Petře. “
„On se nemenuje Petr.
What happens when the heart just stops
po rose zůstalo na listech, ráno,
ležet ještě rozespalé srdce,
po stěnách kapky mu kanou,
spí tiše ve své zelené hrobce
Sunday Bloody Sunday
občas
kdyžs ráno snídal
dřív nežs vstával
jen stěží jsi věřil ranním zprávám
D´Pauvr Of Orinž Nykrz
splynuls skůží
hladiny milování prstů a klavíru-
vymyslela sis svět kde se muži
vyráběli na přání a na míru
..tyjátr..
baronet Guiscard si rozváže košili
a natáhne si nohy na desku stolu
erby a zástavy jsme již propili,
tou dlouhou cestou zaprášeným "dolů".
..slečnám..
(viděl jsem)
Stát v noci v podokenních
- promrzlé kabáty s límci…až u linie brady
Ve smutných očích teplé kapky snění,
The Commitments
-dobré skoropozdě,
vážení pozůstalí
i Vám slečno.
no, ano Vy, vážená,
Daaretchceck
zazpíváme si blues.
(vím že zpívat neumím,
na mém čele totiž bydlí rtěnka
jiné z Můz)
Prohrál v kartách
jsem piky
přesněji piková dvojka
pořádné stejná gesta,stejné zvyky
a v mojí mluvě kralující spojka
Rats In Me
jedna hodina ráno
vše zavřeno, zamčeno a dobře ohlídáno
před průtrží mračen a drobnými zloději.
v království lidském jsou města kde se věší i v neděli
No Surprises
nezasvítí skrze zaprášené okno
ne a ne a ne.
zdravím Vás, Olgo Michalovno
čekáte. ptáte se. a dveře jsou zavřené.
A Little Selfish Conversation
ze svetru vykukují límečky košilí
a džíny mám prostě rád
ale no tak slečno redaktorko, proč by jsme se nenapili
vždyť dnes má pohřeb listopad.
kříže a díky
poděkuj si
člověče,
nikdo jinej to za Tebe neudělá
-něha stále v řekách neteče
Pane, pojďte si hrát..
potkali se na bitevním poli
-. pane pojďte si hrát.
stres vmase bolí, tak bolí
-. postavíme si špitál,márnici…hrad.
pikové dámě
někde,někdy.
kdesi,kdysi.
zahlédly tři asketické krysy
po divoké párty
bašmačkinem pod notami
-ponoř svoje prsty do klavíru,
ať okny přivane vytí
a střepy lahví vína
rozsypou se po chodníku-
Už zase svátky..
michal
sedíš u televize a cpeš se cukrovím
od maminky, že jo.
úplně tě vidím, příteli
Hrajete bowling, slečno..?
-třicet šest dní
od nových fuseklí
a stále stejně odporné ryby-
lord samotář spí
The Boy And The Man
-a tak se smráká
nad časy příběhů
před spaním-
nosím účes „na tuláka“
vraky v podlistí
slunce se před podzimem schovalo
vstudených lesních tůňkách
to málo co mi zbylo vhlavě,
se spočítá vmozkových buňkách
Až já budu velký, nebudou už selky
-chtěl bych za deset let vídat
svoje knížky ve Vaší paměti-
dvě až tři hodiny snídat
a vzajetí
Podpolštářní Hvězdokupení
siesty při galaktických pavlačích
pískám si
tisíce světelných schodů
vdomě U maniodepresivního hromosvodu
Rostu z krajin za skříní
až ve třiceti
vykašlu se na práci a na lavičce
budu si ve větru číst
letopisy narnie
Cizincem ve vlastní zemi
-spím na hladině
nádob slunečního světla
poschovávnaných po sklepech
jak
Sending Myself To You
tři krabičky koření
znáhorních plošin
Fantazie,
taky starší alba Kosheen
The Cup Of You
přeháňka stříbrných náramků
ve tři ráno
potrhala plachtoví
korábům ležícím na dně řeky.
From A Bedside Table
zkohoutku třikrát kapka odzněla
zatímco ses usmála
a obrátila na posteli
vjemy proudí dálnicí do těla
Morning In Fog
věnováno zoufalému útěku
skrze mlhu, přes níž nebylo
vidět ani na řeku.
-srdce mě pohřbilo
Pillow Rhapsody
vždyť víš jak rád
hraju si na umělce
pro polibky, pro ruměnce nad rohlíkem ksnídani
-sedíš u klavíru a po akordech se knašem hradu škrábe
Once More With Feeling
svítá vhrnečku horkého kakaa
je čtvrt na dobu
kdy slečná vstávává
-jako kýčovitou ozdobu
English Autumn Rain
-propršeli mi
kordík,džíny i vycpaného páva
a skrze receptory migrén
se pomalu spouští
Les Phares
skororáno.
slunce vykrvácelo na hladinu,
rozoráno
nehty nožiček času.
La Peinture Sur Verre
doplaveš na klavíru
až ke břehům
Ostrova spálené trávy
a zapomenutých symfonií.
Theatre queue
víš že neuhlídáš
cukr potopený do čaje
on totiž i přes neopren včaji rychle roztaje
vím že neuhlídáš krystalický sníh
Are You In?
-ráno přikradlo se ze zavšiveného kutlochu,
a skrčené jak mrzák zabouchalo na petlice-
na střechy domů svýhledem na okna nemocnice
slétlo se hejno andělů
Otherwise
vítr nosí přívalové deště
načechrány včerných nadobzořích
vpanenkách kynou mu kasematy
temné dlouhé noční pouti
Wind Of Loss
uťali hadovi ocásek a krev letí kčerné díře
vymačkali háděti oči a jejich korálky shořely vatmosféře
budu Ti blíže objímaje žulu náhrobků.
bít na dveře které nemají zámků,
First Day Without You
12. 9. 2005 06:02 vposteli
i přes všechny jeho chyby a ošklivé rány
bys měla vědět že tu je
aby Tě obejmul i když mu realita brání
Žena-trýzeň-nože-kost
probudíš se - možná chrápe
možná Ti o něm zas šepotala noční můra
podíváš se na něj a ono to drápe
do bílé stěny bulvy.
Good bye,nice to know you
taky sis myslela že můžeš chytit duhu do sáčku
a vystavit si ji vakváriu
že sloupy vysokého napětí vedou
za obzor až tam kde chceš žít,
Farewell to farewells
rosa zašlápla svíčky rašící na štěrku
-majáky to ranních minut temnoty.
krvavé slunce požírá přejetou ještěrku
a jak se v Tobě lidství třese
Farewell to my six-six-six
dohrál jsem a pokládám postupku na desku
ze spletených větví a jedovatých hadů v
třicátém sedmém patře
stromu rostoucího zmoře vln
Il nome della rosa
schována na seně
milovala ses skohoutí hlavou
na zpěněném oceánu písku a prachu
amfory plavou poslové se zprávami
Kurty postexistenčna
-až mě jednou zabijí-
jen tenisový kurt mi pak zbyde
a za ním pár pínií
na lehátku nejzajímavější žena
Náruče noci
Tichá znělka.
„Takže dámy a pánové, je tu dvacátá šestá hodina a u mikrofonu se vám hlásí David Schindler, což znamená že začíná druhá polovina PostDayShow. Máme tu před ještě tři hodiny ve kterých –a to vám můžu slíbit- neuslyšíte ani Britney Spears,ani Justina Timberlakea.
Dnes budete muset oželet velmi příjemný hlas kolegyně Marty, kolegyně totiž chtěla abych dnes kulturně oživoval vaši noc já.
Freng Müller-Malá nízkokalorická zabíjačka
Půjdu na písmácký sraz. Ach, celou noc jsem nespal. Tak moc jsem se těšil- zas půjdu chlastat. Chci zapůsobit a tak si sebou beru komiksy od Franga Müllera: Krtečka a minomet, Malou nízkotučnou zabíjačku a Red Dressed Woman.
Byl bych měl rád
byl bych měl rád.
rybáře jenž dřímá
vklobouku schoulen,
na jezeře vkaždoranní temnotě.
Rdoušeni zklamáním
už jsi zase prohrál a rabují Ti naději
znásilňují jí přímo na ulici,
berou jí zpokladnic a pro zbytek se vrátí později
- nebreč mi o štípancích
No to každopádně
„Co to děláš, Míro. “
„No co. Sem ho sklouznul. Podle pravidel.
Cruel
k narozeninám které sis stanovila na první listopad
dopřej si intelektuála, pak skrz jeho slovapád
a levnou košili proskoč, svlékaje si plavky.
-pak jakoby na volavky zajdi si do baletního sálu hrát
Peliův beran
vpřístavu zhasly poslední žárovky
a tak opilí námořnící napadali do vody
-napiš mi na krovky, jak chutnají rozvody-
že po třískotu střepů
Chystáte si prázdné rakve
tak Tě tedy chytili, příteli
a zavedli Ti infúzi tekutých lží
sjejíž pomocí na Tebe zkoušeli
nejrůznější frekvence,a skrz tmu těch dní
Jen na návštěvu
Vaši předzahradu zalili nejspíš do jantaru
že tu stále cítím třešně a suchou trávu
a ani ten kos valtánu neustal ve svémzpěvu
-víš, já dnes přišel jenom na návštěvu-
TwentyYears
kdysi.
sedával v parku a díval se na trávu /jak roste/
utěšoval ptáčata neschopá vyloudit další oktávu /ač je to tak prosté/
pak si zašel do kina na film kde se všichni dožili konce.
Kláštery třasu a deště
není to tak dávno.
skrze závěsy deště a záclony zlistů
doplavalas dokláštera bez času
na oltáři seděl tam sám Kristus
Billiard Club; Apocalyptic Street 26; Heaven
tak nám pomalu utekl čas zokoralých dlaní
vteřiny protekly mezi čtením a spaním
vtibetských výšinách
a vtěch vteřinách leskly se tváře duší
Zakázané plody
už zase si mneš o kůži citrónovou kůru
a zpěv černošek jdoucích zkůru prosvětluje tmu
za obličejovými svaly
kdyby tak vyplavaly všechny touhy a přání
Půlnoční herbáře
všechny sny jež sis prosnila s hotelovým prostěradlem
jsem Ti napsal já
a šňůru s prádlem
tu zapomněla sametová opona
Harrier beze strun
chtíc sebevíc
nepovoleno
prahnouc cítit deště-pád skrze kůži
epitaf zakryt trsem planých růží hostí náhrobek kdíře jíž si kopu.
Puklá duše zvonu
již spolu nepromluvíme
nikdy více nespočítáme lampy po Těšíně
brána do tajemné zahrady jest navždy zavřena
a jen vítr nese přes zeď cizokrajná semena
Irvingovy luční studny
propadlas hladinou lučních studen
do říše oliv,svetrů a línování
pak se šeptavým studem
prožila sis milování
Vystěhované vůně
hledám slečnu, značka spěchá
dvojčaty jsou včerejší podvečer a dnešní postráno
tří svorek a studeného čaje bylo mi dopřáno za dobré chování
vpopelu prchnuvšího fénixe čtu si zTóry
Bloudíc ve vaně
až
zabloudíš vbouři na hladině vany
a ořechové majáky zhasnou nehlídány
když zavane západní vítr zkrajiny Zádveří
V Zneužitu
zaspaly
vánkem unášené vteřiny
zaryté do zmrzliny tají cepíny
mniši se obuti do bičů kají
Mistr Myslsliz
odešli jsme.
v ročenkách, pěněženkách a snad i srdcích uvízly naše obličeje
jako hvězdy vsítích duhovek bez krovek
najeli jsme na peřeje
Modlitba
sladce prší do spár Milltownských chodníků
zeleň a tlumené rámy od obuvníků
linou se přes louky až kobzoru
jakoby konci světa
Sobotní koření v ranním chlorofilu
na kuchyňské lince nechalas mi v cereálií a jiných naturáliích
vzkaz
že přijdeš k večeri
v pavučině uvízlo pápěří a snídaně na stole leží úplně sama
Zbytky
po víkendu zbyde mi.
pár básní - tužkou na toaletním papíru
vlněném skrze okýnko vánkem z Pamíru
a kdysi horká káva v hrnku
Anorektické otčenáše
Poplivali mi prsaakosa místo holubice, vypustili mi nad hlavu
do očí vepsali mi hřích a studenou kávu,
smích a pero co pávu vytrhli z ocasu za krásu
dřív než ho rozřezali do polévky, kterou nutili mi jíst
Korzár
na plachetnici létávali jsemmlhou kol ostrovů bez želez a okovů
dál musíš sama,jájiž nemohu
odnášejí mě od moře
zaprášená leží navždy v komoře
Smutek je klišé
pršelo a pršelo
kočky si myslely že bude pršet věčně slzytečně
a ony pomřou na vlhké nepohodlí
my jsme se taky trochu nepohodli
Fixu do matrixu
tmavomodře rozespalé
tahali nás společenské povinosti z postelí
kostely odzvonili neděli a odešli na kulečník
svoje pleše si pod slunečník schovejme
Chorály, prohráli jsme
Společensky neúnosný
vepsali Ti mezi pomyslné tůně Tvého pohledu,
Tvé projevy vášně nořívali do ledu
ač nutili Tě chybypříliš tvrdě splácet
Věštba z negativu
Okapkapal
Do jinak precizního ticha našeho bytí
Pavouček, co se ho tak štítí
Spoutal pavučinou rosu do střepů
Moře je královské lože
prší jí do vlasů, prší jí do oka
v studeném objetí horského potoka
pomalu pluje k ostrovům
věřila v lásku , věřila snům koryta plna oblázků
Prolhat si noc do očí
Svou nahotou a Pamírem z peřin
Nabrali jsme tři vědra položivých vteřin
Když kvůli nám zakopl Čas a odřel si koleno
Břemeno náhleho štěstí věští nědokončenou větu
Štěně
Našel jsem štěně
Bylo vážně ubohý,jak leželo na sněhu
A skučelo
Byli jsem si vlastně docela podobní
Zase saze na duši
Když.
Noc spí s ránem a vtírá mu saze za uši. což mu vážně nesluší
Když i hluší uslyší vábení jara. osušíš siztraceným kapesníkem slzy na duhovkách.
Svíčky v bahně
Spálili Ti bříška prstù
Ve stínech mostùmarně hledat druhou tvář
Vyklovali oči panenkami vyzdobili snář
Kalamář rozlil se topíme se v černi
Navlhlá polo-vina
Smí se lhát do očí jako do šera. Kočár s bezhlavým kočím vprostřed večera odjíždí
V rakvích bez šlehačky vezou se naše mrtvoly plačky za tři kačky zapláčou
Prohlédnou. Skrze díry v černé klenbě nebe. Brečící stařenka v náruči antarkticky zebe
Zebe i Tebe.
Pranýře
Lásko.
Trápí mě, trápí Tě
Křepelka lapená do sítě
Ubitapředsudky k věčnému spánku
Okapu a odmítaným
Topení vystydla polykej lžičky cukru,sladidla
A Jí od rtů se kouří
Přikryj jí chodidla
Okna zavři před bouří
Akordy do ztracena
laskáš vzduch rty kry praskají pod potem těl na hořícím stromě slavík pěl o extázi
dávaje mu podobu k odvodupřivedli nevinné tvářesnářejimspálili příliš rychlesmilnili, zpychle
s polibkem je odešleš razítko;Miláno-Bangladéščtvrt naráno u Tvých nohou kam až prsty mohou daleko
zníc jako poslední akord symfonie na pokraji slyšitelnosti žije tvoje zvukohra zvonků sponku ztratilas
Skleněnky
po hladině vína v srdci vina, slastně se vzpínat svíčky pozhasínat
tančí pro oči vlnyzbaveny obrny povstanou vášně prostopášně
krajina klína, krajina králů poslední kapky slízni z grálu zapěj chválu do sálu světa nad nímž snad Ježíš létá
postelová poezie jemně
Lahvičky beze dna
stojíš dýmy magie kolem sebe rojíš
rozpřažená v bouři tvář skryta, jen zeleň očí bouří
déšť chytáš do lahvičekjako pět set krabičekcigaret škrábe mě smutek v krku, smečky vlků
beze dna beznaděj bezedná
Portrét
Sedmnáct tisíc mil na západ,
ležíš na písku a kreslíš portrét bráchovi.
oči,vlasy,obočí
Sedmnáct tisíc mil na západ,
Slyšíš? Déšť schne na oknech..
Slyším schnout déšť na oknech
DusnoV tom zvuku slyším zmírat dech. Svůj.
Stmívá se Cítímkapky klouzat po skle
Je pozdě.
Ran Wej Šest
Škrábání brku o papír básníci
Třesk rapíru o rapír bídníci
Šeptáš směsicí latiny,španělštiny a rovnic z teorie strun
Velryba najela do harpun,vře moře
Malá noční slova
tři sta tři doteků všude po těle
tři sta tří hříchů v krajině postele
dvanáct akordů vybrnkávaných stále
čtyři hry rty, rty které určí krále
Prosím,Petře
Čekám na Tebe,Petře.
Už měsíc čekám až přiletíš a začneš honit svůj stín po pokoji,
Nepřilétáš a to bolí.
Opravdu rád bych se naučil létat
V mracích nad Bajkonurem
Tři rána před večerem
Šla jsipo pláži a svítila sis nadějí na oblázky
Minulas velký svět který tam stavějí pro procházky
a pět minut lásky za papírky s obrázkyvelkých lidí.
Na Jeho hrob
Skrze hrdlo večera šumí koruny javorů
Šumí křídla andělů co marně chtějí nahoru
Připoutáni k hrobům hříšníků a věrolomníků
Sochám z kamene je třeba díků
Ztrácejíc víru
Vzpomínáš.
Těla včera vyprávěla tisíc pohádek
Hlty vína,doteky a smutná cena za nádech
Slalom prstů na zádech
Prší do hladiny
Prší do hladiny
Elektřina víří skrze oči a konečky prstů
Ve stínech mostů
Krásnou nymfu zlíbej
Tiše tikáš s copy z vody
Na flanelovým povlečení polštáře
Tiše tikáš
Do ticha Jericha
Amramorových branPetry
Bílá náruč
"Známe se. "
"Ano,známe se. Jsem váš terapeut. "
"Aha.
Bez křídel
"Možná že bys teď mohla slízt z toho plotu. "
"Proč. "
"Oni ho sem postavil proto aby lidi nedělali,to
co chceš teď udělat. "
Vím že nepláčí,chtít nestačí
Usínám a myslím na to jak se odchází pryč
Tam kde ti nic nepřebývá,nic neschází
Usínám a odcházím,a jak k tomu dochází
Vidím jak jsem žil
Na mrtvolách,skrze vlastní těla
Vítr nám cuchal vlasy na mrtvolách
Jež vláčeli jsme skrze vlastní těla.
Strach prostřednictvím pokožky
vyluzuje pach.
Na dně je kal
Máme poloprázdnou krabičku cigaret
A cínovýho vojáčka s kopím
Změní se k lepšímu svět
Zředěn konopím.
Usycháš
Usycháš
Moc tě nezalívá
To už tak bývá
Když někdo dostane něco zadarmo
Poprvé,Beckett a africké víno
Světla ve špinavé tmě svítí rozmazaně
Stejně jako nápisy z gramofonových desek
Rozházených po podlaze
Vzdáváme salut Praze
Bosá,vosa a klid
Kolik máš úsměvů v sadě,
když běháš po zahradě
bosá.
Na kámen dopadne kosa,
Mrtví přeci,jsou šneci všeci
Usínám, usínáš
temnotu proklínáš
Popírám,popíráš,
že mě znáš,
Víš že Tě nemám rád
Měkce dopadáš do peřin
Avydechuješ náhlým štěstím
Neboj se, brzy dostanež boží pěstí
Neměj starost, oni ti to štěstí zase rychle vezmou
Sydney ve mně,krtek v Bobovi
Ironic Spellcaster
Podepsal ses mi na třídní fotku,brácho
Kdybys viděl jak se teď skrze tenhle záchod
Problívám do Sydney,určitě bys mi to neodpustil
S pocitem viny,pln zvířetiny
Cvak. Posraný světlo.
Ondatra sedí na záchodovym prkýnku
(Hmmm,hlava moje hlava)
Němě čumím na návštěvníka svého útočiště
Red na ret
Vznešeně se vznáší Měsíc
Temně zejí v něm údolí,moře a díry
Kdo asi bral téhle nádheře míry.
"Můžeš to přepnout. "
Zvláštní kamarád
Myslíš si že nevím
Jak máš rád když se servírka hluboko nahne
Tak hluboko
Abys uviděl všechny poklady a zlato na dně
Návykový vztahy
Cítím se najednou
Tak nějak vznešeně
S cigaretou v ruce
Je to vlastně blbost
Fudži pod polštářem
Trousíš mi popel z cigarety
Do jamky mezi žebry
Pálí to exoticky
Se silou japonské povídky
Tebevražda
Posíláš svůj pohled s věnováním
Blikající pouliční lampě
Stojící jak Cuchullain v roji nepřátel
V roji komárů
Rtěnky,ozdoby,baseball a duchové
Mrzne a bez sněhu
Mrznu
Čekám na něhu
Pára jde mi od pusy
Tvůj baret,můj chtíč
Mám rád Tvůj baret
Nasadíš si ho
Štítkem dolů
A otevreš si Heinekena
Letenky do ráje
Tak zaplať lásko
Jen převeď z účtu na účet
Vykup se ze svých hříchů
A vysuš se od vína co jsme vypili
Bordel života a divadla v ránu
Ráno
Po představení
Na jevišti
Co je mým pokojem
Klub sebevrahů
Stojíme tu u moře
Příliv nám chladí paty
Po letech
Už není slov potřeba
V rozbořené kapli
Je ráno
Klečíte vrozbořené kapli
Modlíte se
Podlaha studí
Bolest u kolotoče
Umírám
A chtěl bych se vrátit
O pár chyb zpět
I když mi rudý růže padají do očí
No woman,no cry
Slaná voda lepí nám dredy
A písek lechtá chodidla
Obrysy palem ostrova
Se tyčí na pozadí růžových dálek
Irská
Pršelo
Déšť ti padal do vlasů
Zelená tráva polykala vodu
Jako by měla být poslední
Jack,Johnie a Jameson
Procházíš Prahou
Cítíš doutníky a trávu z klubů
Do kterých se Ti ani nechce jít
Objevíš náměstíčko s řadou dubů
Chlapi brečí
Brácho
Držím teď Tvůj dopis
A vím že mě slyšíš
I když tu vlastně ani nejsi
Tři větrníky a kulomet
Tři větrníky a skleničku bílý koly
Dala sis v cukrárně
Zatímco mě kulomet v ruce bolí
Stojíc v kasárně
Párky ,dárky,whisky
Bytem voní alkohol
A jehličí, co ukradli jsme v parku
Když připadal mi Rohypnol
Dobrý řešením pro hromadu kvarků
Já a podzim
Jel jsem dneska metrem
A všichni mi najednou připadali vysocí a krásní
I ten pán se setrem
I ta babička v gumákách s vyháknutou dásní
Kudlanka z Černýho údolí
"Co hledáš. "
"Černé údolí. "
"Ss, to zabolí.
Tak proč bodáš.
Nekřič na mě
Nekřič na mě
Slyším Tě
Slyšel bych
I kdybys šeptala přes moře
Člověk minulého století
Sedíš přede mnou
Hlavu v dlaních
Úplně unesen hrou
Zabaven hraním
S mojí ženou,v našem pokoji
Pod nohama sníh
Mi cestou praská
Polykám chutný líh
Může za to láska
Voníš mým bytem
Voníš mým zázemím, mým bytem
A já jsem skoro opilý
Láska prošlamýmduševním krytem
Naše cesty se spojily
Noční živly
Je pozdě začít žít
Je pozdě přestat pít
Je brzo,když chceš domů jít
Na otázku,kdy jdeš spát.
Klíšťata
Usínáme
Víčka se klíží
Prší
Kapky bubnují na kámen krypty
Anděl a Topení (se)
Kam všichni všichni šli.
Proč mě nikdo neslyší.
Poslouchej,můžeš-li
Já pravidla porušil
Smrt
Nevidím
Krev mi teče do očí
Necítím
Svět se se mnou zatočil
Klub lhářů
usínám sám
jejívlasy na polštáři
samotu znám
kdo by věřil lháři
My dva a Bůh
Zrada
To jest vlastnost lidská
Rada hada
Krev z ran tryská