...

Vše, co jsem kdy chtěla, jsem byla jen já,

Veškerý můj strach je jen o ztrátě kontroly nade mnou samotnou,

Ztrácím sama sebe, ale viním celý svět.

Vše, co jsem kdy chtěla, bylo jen hrát, ale nikdy nebýt poražena,

Chtěla jsem vždy utéct, ale nemohla jsem se pohnout.

Jsem jako mrtvá hvězda,

Vyhořelá a prázdná a každý ví,

Že slunce jsem zabila já.

Jsem plná chabých a zbytečných tužeb po nemožném

Pozvednu ruce k nebi a modlím se sama k sobě,

Přijala jsem smrt a stala se Bohem,

Teď už je mi vše dovoleno

Sláva a čest Dostojevskému

Mám pocit, že hořím,

Jsem personifikací prázdných přání,

Jsem zavřenými dveřmi

Hroutím se pod vlak a se mnou celý svět,

Mé srdce plesá nad mýma zkrvavenýma rukama,

Král je mrtev, ať žije král!

KAŽDÝ VÍ, KAŽDÝ VÍ,

ŽE JÁ ZABILA SLUNCE!

ZKUSME SE ZNOVU SMÁT,

VŽDYŤ NEBE JE V PLAMENECH!

LŽI ZA ZAVŘENÝMA OČIMA A POD VÍČKY MALÁ SMRT

LŽI ZA ZAVŘENÝMA OČIMA A POD VÍČKY MALÁ SMRT

Něco, něco uvnitř mne se trhá a bortí,

Ironický úsměv na mých vlastních rtech,

Já přijala smrt a stala se Bohem!

Nechceš mne obejmout?

Jsem jen zklamaná a trochu šílená,

Zoufalá, chycená do vlastních pastí.