Popokatepetl

věnováno bezesným i snovým jízdám vlakem, kdy to drnčí...

Pomalu, málo, pomálu mouky na zem sypu si; uzemni se; do tvaru hory Popokatepetl. Vůně dálek mě oblétla z okna ven; z domu, kde se zavírám před krásným dnem (nebo snem?)… Nebem prosvitly drobné nitky velkého kotouče, než mě pes pokouše, raději se zde schovám; nejsem jak kočky chodící po střeše… Drobné kamarádky hledající si to své nejlepší místo na slunci. Na střeše jako na molu chodily. A já stále v tom pokoji nad hromadou mouky velkou jako Popokatepetl. Co s tím? Co s ní? Co s tou hromadou mouky? A co s tím jarním pokojem?...

---