Hranice z hříchů

Ten tě teda musel nasrat.

Milá Leontýnko... tak nějak jsem (nejsem?) (aneb jsi hodnější než oni (obdivu?).. nebojíš se kouknout až na dno svý duše.... když klesnu já příliš hluboko, zavírám oči.. mám strach co uvidím..) btw. díky

A EŠTĚ: :::::VŠECHNO NEJLEPČÍÍ::::::

jak jsem to myslel ? - proboha jak jsem to myslel ?

tma - tma - černá temnota
jako když se propocené prostěradlo
kolem hlavy zamotá ...
a není kudy a není kam...
jak když se vlastním dechem zalykám...
a není kam a není kudy ...
z občanek na nás koukaj cizí zrůdy
lapáš po dechu s tak mrtvým klidem
že se ptám - patříme k zvířatům
či lidem ...?
mlátíme sebou na své posteli ...
dofali jsme, že uniknem ?
už jsme hořeli...

..beznadějně miluji..

...jenže to sem nechtěl prozrazovat :( Teď a tady...

Tahle báseň je opravdu silná. Něco pravdy na tom, že nejvíce ubližujeme tomu, koho milujeme? Toho, kdo si za nás stoupne na hranici a nechá se substitučně upálit? Proč nám to nebylo jasný už dřiv?

TY, co jiné na kříž bijí,
a fráze s ďáblem citují,
a kolem sebe jedu plijí,
tak TY já vroucně lituji!

Bříza... to řekl... nevím, jestli víš proč jsi ...

My víme. Ale nesmíme nic řikat. My nesmíme nic ani naznačovat. A tak mlčíme.

Bez řečí, beztak zbytečných - tip!:-)))

Popravdě: je to drsné

..poslední záchvěv.. má sochařko.. těsně před.. tvůj in.....

auch! :-) :-) :-)

Ty jsi pořád taková černá ...
ze všech zdejších nejčernější
mám z tebe strach větší
než z ostatních siláckých řečí...
tvá hra Ti přirůstá ke tváři
rychleji, než bys sama chtěla
proč stále vyměňuješ těla
zůstaň stát
zasviť
zazáři
a rozpadni se do popela...

Tip

Tedy lentilko, držíš se dost u zdi, takhle jemnou jsem tě ještě nečetl :-)))