Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVzpomínky dámy
Autor
astrix
Pokus o šanson. Tak nám zabili Ferdinanda....
Mám ráda tajemné kouty,
červené střechy,komín co kouří.
Mám ráda podkrovní pokoj s pavlačí,
s vykýřem a křeslo houpací.
Mám ráda průjezdy, průčelí,
loubí, co vzpomínky loudí.
Ve vitríně růží pár z poutí,
stoleček, křesla z proutí.
Plyšové hračky,
po pohlazení touží.
Na stěnách fotky,
mládí v paspartách.
Dívám se zasněná,
s časem v patách.
To on tu byl, byl bohém,
byl fenomén, nezkrocen.
To on tu byl, byl vším,
nikdy neměl nic, byl princ.
Z principu etiky mravní,
boty krémem namazány.
Vlasy brilatinou, učesány,
oholen břitce a kytku v ruce,
Líbal mě ruky hřbet,
vzal lehce pod loktem,
byl příliš předloněn,
příjemně navoněn.
Modrý kabátec, červené rajtky,
dvě zlatky a leskou šavli.
Takový byl můj milý,
ve vojně ho zabili.
A tuhle fotky, dopisy,
co psal z Vojvodiny.
V téhle krabici vzpomínka,
poslední ze Sarajeva.
To on tu byl, byl bohém,
byl fenomén, nezkrocen.
To on tu byl, byl vším,
nikdy neměl nic, byl princ.