První lásky

Měl by to být fejeton.

Možná by bylo vhodnější napsat první lásky. Bývá jich více. Jen si to projděte se mnou.

Pokud nepočítám mateřskou lásku, která je zaručeně první (i když by vás maminka v pozdější době nejradši vyhodila oknem), pak u většiny z nás první první láska proběhne v předškolním věku. Přesněji v zařízení jménem mateřská školka.

Potkáváme tam spousty dětí svého věku. Ale, což je to nejpodstatnější, vrstevníků druhého pohlaví. Ale už i v tomto poměrně nízkém věku se tyto vztahy (Všimněte si, že mluvím v množném čísle. Nebývá jenom jeden.) můžou stát vážnějšími. Důkazem jsou třeba mé svatby.
Když zavzpomínám tak deset dvanáct let dozadu, vybaví se mi mé dvě školkové svatby. Svatba na zahradě mezi houpačkami (Ať žije přírodní prostředí. Přece se nebudeme brát v nějaké umělé stavbě?) při odpoledních hrách je velice důležitým rituálem, kterým si projde skoro každý. Většinou se obětuje nějaký zkušenější spolužák a ujme se funkce oddávajícího. Někdy je to až tak vážné, že na sebe tuto zodpovědnost vezme dokonce paní učitelka! Poprvé jsem si vzala Míšu Švarce. Byla to velká láska, musela jsem ho honit po školce, aby mi dal pusu. Ani jsme se nemuseli rozvádět a zanedlouho jsem si vzala dalšího Míšu, tentokrát Nováka. Z našeho dlouhého vztahu si pamatuji jen to, že jsme při tom ohromně důležitém svatebním obřadu seděli na kamenné studni, a za plotem školky na mě už čekala babička, aby si mě zase odvezla domů.

Další první láska často přichází s příchodem na základní školu. Hlavně ta jednostranná.
Zpočátku máme nízké nároky. Klidně se spokojíme s druhákem. Ale naše požadavky se stupňují, takže idolem se stává Pepa ze sedmičky nebo ten vysoký blonďák z devítky. Je nějaký důvod dělat si starosti s tím, že neví, že existuju?

Časem vyrosteme a začínáme poznávat tu opravdovou lásku. To jsou ty chvíle, kdy už vážně chodíte s nějakým klukem. Váš vztah ale nezajde dál, než k držení se za ruce. Jste z toho ale úplně odrovnaní. Když už je váš vztah vážnější, třeba vám dá i pusu. (A nemůžu tím otěhotnět?)

Pomalu ale jistě dospějeme do kapitoly života, která by se dala nazvat Obdobím čerstvé právní odpovědnosti. Je vám patnáct let a myslíte si, že můžete všechno. Vy jste tím, kdo spasí svět. Vás musí všichni milovat.
Když vás přejde tato mírně ujetá část této kapitoly života přejde, přijdou (konečně) na řadu vztahy, které alespoň nějak ovlivní váš život. Dalo by se říct první lásky se vším všudy. S tímto obdobím úzce souvisí první sex, první několikaleté vztahy a první touha po tom, že si jednou toho svého/tu svou vezmu a budu mít tu nejšťastnější domácnost. (On je ten jediný, který by mou rodinu uměl uživit. Naše děti budou ty nejkrásnější a nejinteligentnější v celém okolí.)

Samozřejmě, časem si jednoho z této kategorie vyberete pro svůj budoucí život. Možná si svůj vztah stvrdíte manželským svazkem (i když to teď nefrčí), nebo budete žít jen tak na hromádce (stejně ti rozvodoví právníci jsou čím dál tím dražší).
Pokud ani tento životní vztah nevydrží, přichází další oddělení prvních lásek, které je v moderním světě celkem aktuální. A to je první láska po rozvodu či rozchodu po dlouholetém vztahu.
Jak se tato kategorie rozezná od ostatních? Sousedé po vesnici si začnou šuškat, proč před vaším domem dříve stávala modrá Škodovka, a proč teď stříbrný Citroen. V málokterých případech to nezajde dál. Je naprosto běžným jevem, že dvě sousedky stojí nalepené u plotu a snaží se nakouknout do vašeho kuchyňského okna, aby viděli jestli vaříte porci pro jednoho nebo pro dva. Pakliže se potvrdí druhá možnost, je to špatné – je to taková chvilka (i v případě desítek let od rozloučení se s bývalým partnerem) a už jste si přitáhla nového. Pokud první, je to možná ještě horší - nejste schopní nalézt si žádného partnera (naprosto nemožní s nulovou šancí nalezení spřízněné duše, kdo by to s ní taky vydržel).

Dříve či později dojde i na možnost, že ovdovíte. Ale pokud vám ještě síly stačí, většinou si najdete partnera nového. Stává se, že si vzpomenete na první lásku ze školky, či si platonická láska z prvních školních let vybaví, že vás celý život milovala, a dá se s vámi (konečně!) dohromady.
Je to první důchodová láska. V mládí jste se vybouřili dostatečně. Takže v tomto věku už zbývá čas i na povídání, společné cestování, romantické procházení se po zahradě nebo parku (tentokrát však ne zahradě mateřinky, ale častěji domova důchodců nebo lázní). Nicméně tato láska má také své kouzlo.

První láska není jednorázová záležitost. Ani by být nemohla. Vždyť bez té naivní zamilovanosti by to ani nebylo v životě ono.

'Stejně budeme mít ty nejúžasnější děti my, ale pořád mi není jasné, proč si sousedky šuškají, kdykoliv jdu okolo nich parkem vyprovodit svého miláčka na parkoviště k jeho novému autu. Asi mi ho jen závidí'

---