Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePoslouchám Tě a čtu
22. 05. 2008
3
1
2823
Autor
Milly
proč sem chodím
pro Tvý psaní
pro to jaký dává věcem rozměry
široký, neohraničený,
a přece tak ostrý
bojím se Tvých písní,
protože probouzí pocity
a já toužím po pocitech,
ale tohle je taková síla,
taková síla
bojím se bolesti v sobě,
žeji zas pomůžeš vytáhnout na světlo,
kde se bude cukat...
jo, dá se pozorovat pak dobře pod mikroskopem
hlavně na koncertech
a po nich
dál
musím jít od Tebe dál,
jak mi radil...,
když se mi dělá blbě...
ale já chci cítit!!!
ukřižovaná Tvojí energií
na kříž, co si nosim v sobě
přijdu zase
pokaždý přijdu
a někdy budu radši s kamarádama jinde
nemusím vnímat odmítání mimo
Tvé písně
(a své sebeklamy v nich)
ne tak často...
rozpíchat se jak cedník
a vypršet...
zalít, anebo vypršet černě
jak inkoust na Tebe
vem si s sebou deštník,
ale to Ty stejně děláš
prý Ti nesaháme po kotníky
možná...
možná já
stačíš mi...
stačí číst básně
v bytě
pozorovat slzy
stékající mi po tvářích
a Tvoji fotku
a zpívat si
než to zas přejde
než se ve výmolu moc usadím
musím zpátky
pro Tvý psaní
pro to jaký dává věcem rozměry
široký, neohraničený,
a přece tak ostrý
bojím se Tvých písní,
protože probouzí pocity
a já toužím po pocitech,
ale tohle je taková síla,
taková síla
bojím se bolesti v sobě,
žeji zas pomůžeš vytáhnout na světlo,
kde se bude cukat...
jo, dá se pozorovat pak dobře pod mikroskopem
hlavně na koncertech
a po nich
dál
musím jít od Tebe dál,
jak mi radil...,
když se mi dělá blbě...
ale já chci cítit!!!
ukřižovaná Tvojí energií
na kříž, co si nosim v sobě
přijdu zase
pokaždý přijdu
a někdy budu radši s kamarádama jinde
nemusím vnímat odmítání mimo
Tvé písně
(a své sebeklamy v nich)
ne tak často...
rozpíchat se jak cedník
a vypršet...
zalít, anebo vypršet černě
jak inkoust na Tebe
vem si s sebou deštník,
ale to Ty stejně děláš
prý Ti nesaháme po kotníky
možná...
možná já
stačíš mi...
stačí číst básně
v bytě
pozorovat slzy
stékající mi po tvářích
a Tvoji fotku
a zpívat si
než to zas přejde
než se ve výmolu moc usadím
musím zpátky
1 názor
je hodně moc upovídaná, ale ono je to někdy potřeba. těším se, až se v sobotu zříme v brně, třeba bude prostor na vyměnění pár slov. je to hodně jímavé dílko, přímo hmatám na ty emoce do písmenek zamřížovaných. poslední týden jsem měla neodbytný pocit v podobě "cedníku", ale nedokázala jsem jej uchopit. tobě se to tu povedlo, díky za to. a něco o čtecí lásce vím, jestli se to tak dá říct, i když ty to asi myslíš jinak. skrývají se tam silné momanty. nejvíc líbí:
"ale tohle je taková síla,
taková síla
bojím se bolesti v sobě,
žeji zas pomůžeš vytáhnout na světlo,
kde se bude cukat..." víc slov netřeba.
************************************************