Ukolébavka

Po špičkách přicházím na bláznivé nápady večera, za svitu modrého měsíce, který je duší slunce. Listy se pomalu klátí ve vánku, u zdi zbylo jen pár červánků. A já Ti je nasbírám do dlaní. Kapkami vosku vyznačím nám cestu nočním lesem, abychom se mohli ráno po kolenou vracet. Kolem spánků nám bude plynout mlha a pára od úst bude stoupat. Ruce spojené v jedinou modlitbu za další noci prosvícené modrým měsícem.

Teď spolu a zítra beze stopy v obilí zmizíme - jeden za druhým… .