Jak epidemie počítačové závislosti ničí naši generaci…

Jaj, tady dlužím diskusi, nějak mi to vypadlo, tak jdeme na to. :) Hudba - nesouhlasím. Nesouhlasím s tím, že stahování zabíjí hudbu. A nejsem sám, nesouhlasí s tím dokonce i někteří hudebníci. To jen nahrávací společnosti chtějí vytřískat z lidí co to dá. Já si naopak myslím, že díky tomu, že dnes můžu mít během pár hodin u sebe cokoliv, na co si vzpomenu, jsem poznal spoustu nových kapel, zjistil, co se mi opravdu líbí... A můžu říct, že jsem byl na koncertech kapel, na něž bych určitě nešel, kdyby se ke mě nějak nedostalo jejich CDčko v MP3kách. Osobně si myslím, že hudebníci by měli být placeni za koncertování a za komerční využití jejich hudby jinými subjekty, neskutečně předražená CDčka jsou zlodějina. Jinak v této zemi není stahovaní pro osobní potřebu nelegální, tedy se debata o krádeži autorských práv přesouvá do akademické sféry a diskusi o etice a morálce, což pro teď nechám jiným. Ano, dnes už se lidé u gramodesky nesejdou, ale naopak na koncerty se rozhodně chodí a to tak že dost, nemluvě o festivalech, kterých je přes léto neskutečné množství a lidé na ně jezdí - proč, když by si mohli veškerou muziku postahovat? Správně, protože o tom to není. Chat: "Proč učit děti, aby se z hecu přetvářeli?" Ale nikdo je přece neučí, jsou i chaty a místnosti, kde jsou lidé sami sebou. Jenže to se týká většinou až těch starších, kteří už jsou smířeni s tím, kdo jsou. To máš tak, než člověk dospěje (a tím nemyslím dosažení osmnácti, tuto metu mám třeba já už docela dlouho za sebou a neodvážil bych se o sobě říct, že jsem dospělý), neví, kdo je, hledá. A má nějaké potřeby, jako každý člověk, např. potřebu uznání. A pro její uspokojení hledá cesty, které spočívají v úspěšné sociální interakci. A tak se tváří, že je ten, kdo by měl být úspěšný, což k úspěchu vede. A pak snad každý chat má srazy v reálu, kde se pozná, jak moc kdo o sobě kecal. A kdo na srazy nechodí, stane se časem vyděděncem, neboť si ostatní povídají o něčem, co on nezažil. Je zkrátka nemožné na chatu dlouhodobě předstírat něco, co nelze předstírat i v reálu. "Proč si děti povídají s on-line virtuálními kamarády a na svoje normální živé a reálné přátele kašlou?" To nevím, z předchozích odstavců je cítit, že podle mě se tyto skupiny do značné míry prolínají. Ale jedno z možných vysvětlení je pohodlnost - virtuální přátelé tu jsou a nemusím odejít z pokoje, dokonce ho kvůli nim ani nemusím uklízet. A když je chuť, zajdeme do hospy (opět porušuju čistou virtualitu). Na druhou stranu čistě reální přátele jsou pruda, kdykoliv se s nima chci pobavit, musím ja za nima nebo oni za mnou... Tedy u čistě reálných přátel. Já to rozlišení prostě moc nechápu, v mém světě jsou spíše virtuální přátelé a spíš reální přátele - spíše reální jsou ti, kteří bydlí natolik blízko, abych je mohl vídat naživo. Maily: "Ale jakou mají úroveň maily?" :) Víš, s informačním věkem a masovým rozšířením internetu přišlo něco, co tu dosud nebylo. Komunikovat může každý, písemně komunikovat. To je něco, co nikdy dříve nebylo možné. Nabízíš paralelu s dopisy, ale uvědom si, že samotné psaní dopisů bylo dříve znakem vzdělání (a ještě dříve vůbec umění číst a psát). Takže pokud argumentuješ tím, že úroveň mailů je katastrofální v porovnání s úrovní psaných dopisů, je třeba k tomu dodat, že dnes píšou maily i lidé, kteří by dopis nikdy dohromady nedali. A jinak - já mám sbírku elektronické korespondence, která by klidně mohla být přepsána na papír a nepoznala bys původ. Prostě proto, že se jednalo o komunikaci mezi dvěma inteligentními lidmi, kteří respektují svoji rodnou řeč. Zpravodajství - no, nebudu se hádat, že televizní noviny jsou katastrofa, ostatně jako drtivá většina toho, co z té bedýnky leze. Proto také dávám přednost tomu prolézt si na netu několik zpravodajských serverů, diskuse pod články a odkazy, které v nich najdu. To je ale samozřejmě časově náročné, dá se takto dobrat alespoň lehce objektivního pohledu jen na pár událostí. Proto tvrdím, že o světě vůbec nic nevím, odmítám přijímat tendenčně jednostranně zaměřené interpretace toho, co se kde děje. Nicméně některé věci přijmout lze. Pokud někde dojde k ozbrojenému konfliktu, tak je to prostě fakt, ovšem už jsem opatrný v tom, kdo ho vyvolal a o co v něm jde. Když je někde svržena vláda, klesá nebo roste ekonomika, jsou zabíjeni lidé... To přijmout lze, ale v jak velkém měřítku, kdo je "v právu" apod., to už je věc jiná, tam opatrně... Na druhou stranu, nebýt globálních médií, tak se nedozvím vůbec o ničem, jen sem tam bych zaslechl něco stokrát přežvýkané jinými. A na závěr - víš, co je na netu fakt super? Právě to, že spolu můžeme komunikovat, ač nás dělí jedenáct let a stovky kilometrů, to by jinak prostě nešlo. :)

Ok, pokusím se ti to vysvětlit. Asi jsem měla napsat, že to jen otupuje zdravé myšlení, dobrý, to beru, ale... Stahování hudby je tolik časté, že už si jí nikdo příliš neváží, no ne? Dalo by se to brát dokonce i jako krádež autorských práv, když někdo na svém nebo jiném webu uplatňuje cizí hudbu, hm? Ale přesto se denně stahuje xxxx písniček. Kde jsou časy, kdy se lidé scházeli na koncertě, enbo jen doma v obýváku u gramodesky... (Já gramodesky ještě stále poslouchám, s velkou oblibou) On-line chat. Všiml sis, kolik lidí se tam pohybuje? Mraky.. A všichni jsou pod jistou maskou. No a kolik tam je neslušných nabídek, i na malý děcka. Proč učit děti, aby se z hecu přetvářeli? Proč si děti povídají s on-line virtuálními kamarády a na svoje normální živé a reálné přátele kašlou? No... Posílání mailů je dobrá věc, jo. Taky posílám denně spoustu mailů, komunikuju tak s lidmi a řeším takto kde co. Ale jakou mají úroveň maily? Stačí si všimnout, jak se někteří vyjadřují. Ztrácí tím, obzvlášť děcka, slovní zásobu. A taky děti už neumí psát dopisy. A kolikrát ani neví, jak se píše adresa na dopis, no fuj, to ti nepřijde jako otupení? :-O A zpravodajství... OK, to je sice hezký, dozvíš se o faktech rychleji než v novinách, nebo v TV, ale... Všiml sis někdy, jak vypadá styl reportáží? Ve spěchu, aby se čtenáři dozvěděli o "senzaci" co nejdříve, si reportér nedá moc práce a těch chyb co se tam dá najít... No. A když si to přečte člověk, který nemá na toto čuch, má poté za to, že je to tak správně. Taky oblbovák... Tak pojď klidně diskutovat ;-).

Ok, pokusím se ti to vysvětlit. Asi jsem měla napsat, že to jen otupuje zdravé myšlení, dobrý, to beru, ale... Stahování hudby je tolik časté, že už si jí nikdo příliš neváží, no ne? Dalo by se to brát dokonce i jako krádež autorských práv, když někdo na svém nebo jiném webu uplatňuje cizí hudbu, hm? Ale přesto se denně stahuje xxxx písniček. Kde jsou časy, kdy se lidé scházeli na koncertě, enbo jen doma v obýváku u gramodesky... (Já gramodesky ještě stále poslouchám, s velkou oblibou) On-line chat. Všiml sis, kolik lidí se tam pohybuje? Mraky.. A všichni jsou pod jistou maskou. No a kolik tam je neslušných nabídek, i na malý děcka. Proč učit děti, aby se z hecu přetvářeli? Proč si děti povídají s on-line virtuálními kamarády a na svoje normální živé a reálné přátele kašlou? No... Posílání mailů je dobrá věc, jo. Taky posílám denně spoustu mailů, komunikuju tak s lidmi a řeším takto kde co. Ale jakou mají úroveň maily? Stačí si všimnout, jak se někteří vyjadřují. Ztrácí tím, obzvlášť děcka, slovní zásobu. A taky děti už neumí psát dopisy. A kolikrát ani neví, jak se píše adresa na dopis, no fuj, to ti nepřijde jako otupení? :-O A zpravodajství... OK, to je sice hezký, dozvíš se o faktech rychleji než v novinách, nebo v TV, ale... Všiml sis někdy, jak vypadá styl reportáží? Ve spěchu, aby se čtenáři dozvěděli o "senzaci" co nejdříve, si reportér nedá moc práce a těch chyb co se tam dá najít... No. A když si to přečte člověk, který nemá na toto čuch, má poté za to, že je to tak správně. Taky oblbovák... Tak pojď klidně diskutovat ;-).

No tak tohle mi teda zvedlo mandle. "stahování hudby, on-line chat, posílání e-mailů či zpravodajství. To všechno je však jakýmsi magnetem, který ovládá lidský mozek a pomalu posouvá páčku myšlení do polohy „Vypnuto“. " Co má stahování hudby společného s myšlením? Chceš tím říct, že lidé hudbu konzumují, místo aby ji sami tvořili? Ale pak to není o stahování a počítačích, ale též o prodeji hudby v obchodech, o koncertech... Pokud tohle říct nechceš, pak fakt nechápu. On-line chat. Jak ten zbavuje člověka myšlení? Chat je prostor sociální interakce, kde člověk může být sám sebou, ale též může předstírat, že je někdo jiný. Takové předstírání podle mě naopak rozvíjí fantazii, člověk musí myslet, co napsat, aby se neprořekl. Ale i když zůstane sám sebou, jsou tu podstatné rysy sociální skupiny. Místnost na chatu má svá pravidla, jsou tam lidé oblíbenější a méně, jsou tam štamgasti a chce-li se mezi ně člověk dostat, musí přijít na způsob. Kde je tady vypnutí myšlení? Posílání e-mailů. Je prostředkem, jak sdělit myšlenky někomu druhému, stejně jako dopis či rozhovor. Co má posílání e-mailů společného s vypnutím myšlení? Denně posílám kolem patnácti mailů, pracovních, odpovědi do odborných konferencí... Kdybych vypnul myšlení, asi bych jich už moc neposlal. Zpravodajství. Internetové zpravodajství přepíná myšlení do polohy vypnuto? Právě internet je přece médiem, kde je možno ke každé zprávě najít i opačné stanovisko, výhoda, kterou má internet oproti televizi a novinám. Tak jak je ta věta myšlena? Počítač je naopak narozdíl od televize krok vpřed, člověk je opět tvůrcem své zábavy, televize je to zlo, člověk si před ni sedne a vypne, ale počítač, není-li využíván jen jako domácí kino, nabízí široké možnosti rozvoje.