Písmák Jaký pán - takový pes!
Vjedné knize snámětem drogové tématiky jsem četl, že narkomanům je jejich „zboží“ velmi vzácné, a proto sním zachází velmi opatrně. Protože jsem se snikým takovým nesetkal příliš osobně, neměl jsem důvod tomu nevěřit. Jednou se mi to však vymstilo, je to asi tak rok a půl zpátky…
Bylo pošmourné podzimní odpoledne a já jsem vyšel ven vyvenčit psa. Na ulicích skoro nebyl, všichni se před tímto sychravým počasím skryli do svých útulných domovů a já jsem potkával pouze věrné a oddané majitele psů, se kterými jsem si vyměňoval soucitné pohledy.
Listopadová depresivní báseň
Listopadová depresivní báseň
Popel padal zcigaret
Zkanálů šedý dým stoupal
Podzimní měsíc se koupal
Listopad 2010
LISTOPAD 2010
Červené listí javorů
Padá teď zdola nahoru
Přirůstá zpátky na větve
Na to vem jed!!!
NA TO VEM JED.
„TŘI MRTVÍ NEDALEKO DOLOPLAZ-ŠOK PRO MÍSTNÍ OBYVATELE
Dne 2. 9. 2009 nedaleko říčky Olešnice mladá dívka Kateřina P.
Čtyřdenní deprese
ČTYŘDENNÍ DEPRESE
Na svatého Václavapřišla ke mně depka. Ta u mě teď zůstávádo dalšího čtvrtka.
Samota pro čtyři oči
SAMOTA PRO ČTYŘI OČI
Sedím sama na lavici uprostřed prázdné chaty a je mi fajn. Nemám si na co stěžovat, pro tuto zkoušku jsem se rozhodla sama a já vím, že těch 24 hodin o samotě vydržím. I když mi trochu vadí, že si nemám s kým prohodit pár slovíček…
Mám hlad, začínám si chystat oběd, když vtom uslyším zvuk. Není to šumění lesa ani hukot nedalekého potoka, co k mým uším šel doteď z otevřeného okna.
Óda na lavici
ÓDA NA LAVICIOdcházím od Tebe, má jediná. Nechám Tě tu stát, ty neviná. Konec je všemu, nečekej loučení,Nebraň se tomu, už žádné učení. Lavice moje, nechám tě tu na kraji třídyV srpnu tě někdo opráší od prachu křídyAž v září k tobě nějaký student usedneAť je navždy s tebou a nikdy se nezvedne.
Naivně do dálky
NAIVNĚ DO DÁLKY.
Ty maluješ mi obrázkyObudoucnosti na dlaněSnad své city bez nadsázkyA já tomu věřím oddaně(Jak já jsem vděčná za ně. )Až se cesty rozdvojíTam kdesi ve tmě bez lidíZůstane víra, naivita - obojí. Zkrátka: "Kdo uvěří, uvidí.
Na křídlech poštolky
Na křídlech poštolek
Ten den jsem se stala poštolkou.
Místo rukou jsem měla křídla.
Uprostřed obličeje mi narostl zobák.
Kap, kap
Kap, kapKapka za kapkou padáPo oknech stékajíMoje a zároveň cizí slzyKap, kapTo jen má mizerná náladaJe dnes víc mokrá než ty kapkyPo kterých se oči lesknou…Kap, kapDva proudy slin se mísí s deštěm Proud neutichá, zdroj je nevyčerpatelnýDeštník se mi už včera zlomilKap, kapPadají kapky bez ustáníDéšť nepřestává v mojí dušiI když slunce venku svítíMůj život se stal kapkouKap, kap a kapVlévá se do řeky jménem svět a zanikáMoje mysl, duše i tělo - všechno se topíMé bezvládné tělo vyhodí na břehPrávě ten shluk dešťovách kapekKap, kap a kapKap, kap.
Letokruhy
Letokruh
Kruhy let - letokruhy
Kroužky se střídají
Na pařezech v lese
Jak epidemie počítačové závislosti ničí naši generaci…
Jak epidemie počítačové závislosti ničí naši generaci…
Osnova:
1. ) Znám jeden neřešený problém
2. ) Co je vlastně závislost.
Prokleté náměstí
Prokleté náměstí
Postarší muž vklobouku, opíraje se o svou vycházkovou holi, kráčí domů. Den byl těžký a parný, práce spoustu, žádný odpočinek. Už se těší domů, spěchá, cestu si zkracuje přes náměstí. Náměstí se už zdáli zdálo být černé a ponuré.
Toulka po Litovelském Pomoraví
Toulka po Litovelském Pomoraví
Kolo dnes bylo její jedinou společností. Vydala se do lesa sama, každopádně to tak bylo nejlepší a každopádně měla samotu ráda. Fotografové jsou jistí blázínci, kteří se po lesích toulají sami, aby se mohli klidně věnovat své práci. Bylo ráno jedné jarní soboty – asi 8 hodin.
Hra v karty
Hra
Deprese je zhoubný hráč
Esa vrukávech skrývá
Zavři oči nebo se mrač
Konec jednoho antimatematika
Matika - obor děsivýKaždému úsměv zesivíJen co pomyslí na číslaZabolí jej u tříslaHrůza, děs a skázaJak ty čáry svázat. Kam ten bodík dát. Jak má výška stát.
Plus, mínus, dělítkoto a to je rovnítkoAť to vrznu kamkoliDycky jsou to blábolyPolopřímka čiúsečkaNa mě to však nesečkáJá to nikdá nepochopímPakdo ruky nůž chopímNarýsuju dvě přímé čáryKouzlo, čáry márySranda je to odvěkáPrej čísla světí člověka.
Smrt chemika
Červená, modrá, fialaKdes tu chemiu nabrala. Zkumavka zkoumáChemik ju koumáA svým očím nevěříProč se mu to nečeří. Chybinka se vloudilaKapalinka bloudilaŠpatné místo našlaZa rožek si zašla. A teď tu není vůbec nicChemiku, to teda PIC.
Fyzikovo drama
Ampérmetr zelená. Sakra, co to znamená. Rozjede se vpřed. Doleva, na střed.
Kazisvětova
Kam se hrne tento svět. ptal se mě kazisvětNehledaje odpověďBeztak už to věděl teďA já jen tupě zíralaNa něj jsem jen výralaPak jsem pusu zavřelaA zmizela docela
On se hrne do hájíčkaU hrnečku kakajíčkaKazisvět se bude smátOstatníjen naříkat. :-)
Medvědí blues
Medvědí blues
Vesele, vesele
Každý ráno na tele
Přiblble se koukám
Kalná voda
Kalná voda
Kalná voda skrývá strach
Netvor třímá ve spárách
Tělo mladé, mrštné, krásné
Karikatura
Karikatura
Karikatura tebe
Ne mě se šklebí
Co čumíš, vřede.
Život je jedna dlouhá struna
Život je struna
Tak dlouho, dlouhá
Struna se pnula
Na obloze duha
Kde bloudíš?
Kde bloudíš.
Kde mi to bloudíš.
Kam jsi to šel.
Kde se dnes budíš.
Jak je lysý ocas krysí
Jak je lysý ocas krysí
Zastav se, člověče, a hleď
Jak vhnusu žije ona havěť
Ten velký národ krysí
Kruté jako život sám
Kruté jako život sám…
Chci žít
Jen tak ze zvyku
Vsrdci mít
OKNO
Okno
Pro toto okno chci opustit světJen toto okno by mohlo vyprávětJak venku blesky létaly, vítr dulA já venku stála jako vůlKdyž kaluže mi ústa čistíA kolempadá černé listíDál stojím v dešti slzy roněU stáje houpacího koněTenklíč dávno ztratil časA do hlavy šel čistý kvasA rez už rudne kolkolemA kroupy plení vlastní zemTo okno všechno viděloJako hluché dveře drželoAni se neohlédlo na měJak stojím tam klamněa tváříc se šťastněV zlobě slastněTopím se dáleA kapky padají stáleMou hlavu nevyčistíAni to černé listíJež stále padáDuše uvadáNápady se rázem ztratíVlaky dále jedou tratíNe jak já, cestu neztrácíVšak báseň smysl vytrácí
Okno jež zná mě celičkou
A ví tu pravdu prostičkou
Na vysvětlenou
Kdomoudrý je, ten pochopí
že básníci, jež pera se chopí
Nikdy jejnenechají na papíru lkát
Já musím stále psát, psát psát.
Divadlo mojeho života
Divadlo
Sedíce vhledišti
Jako na cvičišti
Dobře se mají
Krvavé doupě
Krvavé doupě
Ten dům byl jako každý jiný. Tedy až na jednu maličkost - byl bez oken. Sama jsem byla zvědavá, jaká podivínská rodina tam může žít. "Paní Woodsová.
Nevinně
Nevinně
Chci pryč jítTak tiše snítA nikdy nezaklítSamotná tamDuši svou dámPověsím na hřebík
Otázek mám mrakyV hlavě samé drakySkryté v kocovině
Mlžím teď a tadymarně hledám kladyv ranní mlhovině
Desatero dnešní mladé moderní skautky
Desatero moderní skautky jak správně rozdělat oheň
1. ) Vezmi polní lopatku (=to je takový ten nástroj, který má dřevěnou násadku nahoře a plech dole) a pořádně si jej prohlédni, ohmatej, pozdrav ho a optej se na zdraví. Poté ji uchop za násadu,přilož KOLMO do měkké zeminy (Nesmí vní být žádný kámen, jinak bys mohla nástroj poškodit) a vší silou na něj dupni. Samozřejmě myslíme plechovou část…
Vítej, poutníče
Vítej, poutníče. Když zavítal jsi v tento kraj, slyš mou prosbu, chraň se jía udrž ji ve své hlavě. *Otevři teď své oči naplno. Co vidíš.
U šálku čaje
U šálku čaje….
U šálku čaje
Sedíme spolu
U stolu kraje
Velká démonická
Velká démonická… JZe zakalené vody
Démon na mě kouká
Všechny moje soudy
Mám teď vhlavě brouka
Jedné noci hloupé...
Jedné noci…
Koukám, jak mraky jdou
Táhnou noční oblohou
Čímž hvězdy schovají
Fascinovaná....
Fascinovaná básničkaTvé oči mě vždy fascinujíKdyž se tak do nich koukámTa krása a čistota mioponujíMá duše je tak hloupá. A jak jde čas, ve výrazu strádášVšak nejsi sama, kdo tady stárneKoukáš na mě a tiše mě žádášJá neříkám nic,však jeto marné.
Kdo si myslí, že jsem blázínekTen pravdu způli vlastně máOči krásné, ty vlastní můj hafinekTvář krásná, moudrá, stará, němá.
Náladová básnička
Náladová
Jednou po zelené trávě
Dvě chodidla právě
Procházejí dále
Krásné ránko
Krásné ráno.
Přeji ti ráno krásné
Dnes začíná nový den
Slunko je venku jasné
Po kolejích
Trochu smutku a hnusu do dnešního dne…
Společně na stejné cestě
Smyslí zabalenou v těstě
Po kolejích spolu táhneme
Smutná...
Smutná…
Když krev se sedá
Tvá tvář je bledá
A tělo tě bolí
Moje jarní nostalgie
Moje jarní nostalgieZima už spinkat šla za velkou horuJaro už vychází z hornických dolůTu trávilo celý rok v ukrutné samotěve staré díře, ve špíně, temnotěTeď vychází a s ním všechna krásaVšechno se směje a hlasitě jásá. Na stromech začíná rašiti listíZčernalá obloha se pomalu čistíV posledním sněhu něco se dějeNa ztuhlý kožich slunko se smějeMezi oblaka se vrátili první ptáciVšechno se do starých kolejí vrací.
Mizérie moje
Mizérie moje
Mizerná báseň
Dneska mě napadá
Bezduché verše
Absťák na volnost
Absťák na volnost
Abstinenční příznaky
Přiběhly jak přízraky
Ač jde pouze o volnost
Z advokátní kanceláře
Zadvokátní kanceláře
Za pracovním stolem kanceláře sedí slečna, je to vysoká, dlouhonohá blondýnka, je jí okolo 30 let. Má na sobě decentní bílý kostým a bílé lodičky. Vypadá, jako by ji někdo vtrhnul zplakátu. Sedí tiše, nohu přes nohu, a kouká do soudních spisů.
Na dobrou noc
Zavři oči
Už pomalu začíná noc
Vždyť už se ti víčka sklání
Kránu času není moc
Náladovka
Momentální náladovka
Vzít svou černou tužku na oči
A na papír nakreslit pár čmáranic
Malý mlýnek, co ve vodě se zatočí
Co mi říkaji Tvé oči?
Co mi říkají tvé oči.
Co mi říkají tvé oči.
Ptám se a odpověď nečekám
Vidím však, že svět se točí
Bez tebe
Bez TEBE….
Bez tebe jsem jako duše bez tváře
Nic nevidím a nikoho nevnímám
Bez tebe jsem dopis bez adresy
Splíny mé
Splíny mé……Aneb pokus o básničku…
Řekl jsi naposled „COŽE. “
Jsme teď jak dva cizí státy
Zvlnilo se to naše moře
Pohádka o zimním spánku Želw
Milé děti. Povím vámPOPRVÉ pohádku s dobrým koncem. Byla zima. Šel leden za prosincem, a za nimi únor.
Na dostřel III.
Na dostřel…(Potřetí a nakonec)
Koukáme a stále jen koukáme. Nyní mám dojem, že se už ani ta hladina jezera nehýbe. Všechno jakoby se zastavilo. Jen dech dvou lidí je slyšet a ani bych se nedivila, kdyby se tříštil po hladině… Jak depresivní, nezdá se….
Na dostřel II.
Na dostřel II.
Cítím, kterak mi tuhnou rysy a mé srdce se zpomaluje. Na čele mi vyráží první kapky potu, třesu se po celém těle, ale nemůžu přestat. Mám strach jako nikdy předtím.
Na dostřel
Na dostřel
Dnes se chci odpoutat, utéct pryč a na chvíli zapomenout na tento svět. Odcházím proto zvesnice mě rodné, jdu vřed za svým cílem. Je to to místo, které mám tolik ráda. Dneska jsem na svém pomyslném útěku skoro sama, je tu se mnou můj věrný a věčný přítel-můj pes.
Vina
VINA
Prší… A já, Vina Tvého života, se plížím podle stěn. Kapky deště se odráží od pootevřených oken a dopadají na Tvou hlavu. Padají a vpíjí se. Utápí se a mizí vTvých myšlenkách.
Kdo ví
KDO VÍ
„Už delší dobu měla bolesti břicha. “ oznámili rodiče, jakmile ji přivedli klékaři. Ten ji jen důkladně prohlédl a přivolal si na pomoc několik mediků a sester. Všichni ji sledovali jako cvičenou opičku vzoologické zahradě.
Posel přichází
POSEL PŘICHÁZÍ
„Ano, toto je to správné místo…“ pomyslela si, ale nedala na sobě nic znát. Ta místnost ji vždy přitahovala nějakou nadpozemskou silou. Měla okolo sebe jistou auru, která jí však zůstala jednou pro vždy utajena. Útulnost této místnosti se utápěla vjejí temnotě… Snad každý doušek vzduchu tu překypoval nějakým neobjasněným tajemstvím.
Stárneš
STÁRNEŠ
A je to tady. Máš dnes narozeniny. Zase po roce můžeš slavit. Můžeš slavit, že stárneš.
Strach
BOJÍM SE.
Pomalu padá soumrak a já jsem sama. Přichází… A ten zneklidňující pocit ho doprovází jako věrný přítel. Je to On.
Hledání svíčky
HLEDÁNÍ SVÍČKY
Nevím, jak to udělat…
Nevím, jak to přesně říci…
A vlastně nemám ani tolik času…
TMA
TMA
Ztrácíš se mi…. Ztrácíš se mi ve tmě…. Chci tě zachytit, ale už jsi daleko… Už to fakt nejde… Tvá ruka je pořád dál a dál… Už jsi tak daleko… Není už cesty zpět… Už je tu jenom ta tma… Nějaké černé, tajuplné nic… Nebo spíš něco. Ale co to přesně je.
Pro kamaráda
„Nerad jsem, když mysl něčí trápí se, neboť pokud ten člověk nějak blízký jest, tak i něco přenáší na okolí své on. “
Tento citát mi vrtá hlavou. Je vněm takové životní moudro, nebo je to jen přelud. Snad jen blázen by řekl, že je to prostá věta… Je vtom tolik moudrých myšlenek, že slova blázna, jak jsem já, tomu zdaleka nestačí.
Rádcovská škola Olomouc
RŠO (Rádcovská škola Olomouc)
Básnička začíná, rádcovská končí, lehce se vzpomíná, těžce se loučí.
Láska vsrdcích, skauting vduši, někdo poznal, někdo tuší.
Rádcovská skončila, zázrak se stal, lidičky sblížila, život jde dál.
Proč bych obhajovala skauting
Abeceda o skautingu – úvaha
Ano, tak toto byl, je a bude můj životní směr.
Budoucnost bez komplikovanosti.
Cíl bez hranic…
Život za zdí
Život za zdí
Mám nápad. Chytám se pera a papíru, a píšu. Zdám se vám trochu šílená. Ne, to já se jen pomalu dostávám do druhého světa.
Moje tichá prosba
Moje tichá prosba
Psssst… A nastalo ticho.
Bez ticha
A přesto stichem
Zavírám oči
Zavírám oči…
Zavírám své oči.
Na dlouhou chvíli
mě tu nečekejte.
Velká neznámá
Velká neznámá…
Bloudím…
Po světě plném špíny
Sneuskutečnitelným životním cílem:
Životní smůla
Životní smůla
Svět na mě posílal déšť,
Krupobití, blesky i sníh.
Však má víra mě nezradila
Můj život s Jívou
Můj život sJívou
Ze všeho nejdříve bych chtěla představit takovou perfektní dívčinu sjménem Ivana. Toto jméno však nikdo nebere na těžkou váhu (a kupodivu ani jeho nositelka. ), a proto se velmi rychle ujala přezdívka Jíva. Už jí tak říkají snad všichni.
Proč...???
PROČ….
„"Skočit nebo neskočit. " ptám se sebe sama.
Vždyť tu nikdo jinej ani není.
Amerika - ta země zaslíbená
Ta země zaslíbená
Ach ano, to je Ona. Před mou přídí se tyčí, v celé své kráse – Ona. Na její povrch padá souměrný svit vycházejícího slunce. Je nádherná i odporná, prohloubaná i neznámá.
Ona přišla z temnoty
A ONA PŘIŠLA Z TEMNOTY.
Přichází persóna ze tmy, má tichý krok, ale ji není vůbec vidět. Zato její zvučný hlas se nese tmou jako dunící řeka kaňonem.
„Co koukáš.
Stanice jménem Civilizace
Stanice jménem Civilizace
Odcházím a opouštím tu vše,
Co mám tolik ráda.
Je to to, co dělá můj život tolik odlišným.
Nový začátek na pokraji konce
Novej začátek na pokraji konce…
Přilétla ke mně muška. Byla příliš nápadná na to, abych si jí nevšimla. Měla zlatavé křidýlka a možná až moc velkej zadeček. Přiletěla ke mně, obsadila čestné místo na mém levém rameni a začala bzučet.
V oblacích
Voblacích
Opustil mě zdravý rozum.
Odlétly mi myšlenky.
Mysl mě zradila.
V "plné polní"
V„plné polní“
Jen tak obyčejně vyrážím na procházku. Za důvěrně známým rohem zabočuji doprava a vydávám se na polní cestičku. Je sice bahnitá, kamenitá a úzká, ale mě to nevadí. Potichu si pískám, abych zahnala všední myšlenky.
Na Halloween
Halloween je za dveřmi
Přichází Halloween, svátek všech mrtvých, současných, minulých i budoucích. Je to knevíře, kolik jsou lidé schopni obětovat pro své drahé zesnulé… Co tím ale získají. Proč si na „své milované mrtvoly“ vzpomeneme jen jedenkrát do roka. Není to až příliš ubohé.
Láska je jako Večernice
Láska je jako Večernice
Ta krásná a nezapomenutelná píseň tiše zněla tmou. Provází náš zájezd po celičkou dobu, co jsme ve Španělsku. Line se znedalekého plážového lokálu. Odtud se nese i směska lidských hlasů.
Červená - jako naše láska
Červená
Ach ano, červená, navždy červená… Právě taková byla naše láska. Vždycky to tak bylo a vždycky bude. I když si to ani jeden neuvědomuje. Beznadějně rudá…
Už když jsme se poprvé potkali , zrudla jsem jako rak.
Kterak jsem hnala kočku
Kterak jsem hnala kočku
Tento příběh, neřku-li groteska, se stala docela nedávno mojí devítileté fence bígla. Tato moje čtyřnohá kamarádka nese jméno Lady. Jak tuto mě vtipnou historku asi prožívala ona. Jaké pocity to vní vyvolalo.
Povídka z autobusu číslo 765
Povídka zautobusu číslo 765
Je asi polovina listopadu. Slunce svítí už jen slabě, zato vítr je silný až příliš. Po ránu už bývají mrazíky. Listí ze stromů už dávno opadalo.
Toulky po zimní krajince
Toulka po zimním království
Dnes se chci odpoutat, a proto vyjdu do lesů. Tu se skrývá tolik nádhery, o které se národu ani nezdá. Je tu i vysvětlení na většinu otázek. Je zrovna leden a všude hustě sněží.
Reportáž z tábora
Vzpomínka na léto = Vzpomínka na Letní junácký tábor
V dnešní reportáži bych chtěla zavzpomínat na letošní prázdniny a na náš již 8. letní junácký tábor, který se konal na konci prázdnin. Tentokrát jsme se vydali do CHKO Kokořínsko do vesničky Dolní Vidim… Naše celotáborová hra nesla název Plavba kolem světa. Všichni byli rozděleni do tří družstev neboli posádek, o šesti plavčících s jedním kapitánem na každé lodi, všichni svorně pod jednou vlajkou.
Reportáž z tábora
Vzpomínka na léto = Vzpomínka na Letní junácký tábor
V dnešní reportáži bych chtěla zavzpomínat na letošní prázdniny a na náš již 8. letní junácký tábor, který se konal na konci prázdnin. Tentokrát jsme se vydali do CHKO Kokořínsko do vesničky Dolní Vidim… Naše celotáborová hra nesla název Plavba kolem světa. Všichni byli rozděleni do tří družstev neboli posádek, o šesti plavčících s jedním kapitánem na každé lodi, všichni svorně pod jednou vlajkou.
Ze školních lavic
Ze školních lavic -Kači, co to kreslíš. Je to docela hezký… Kači. … No tak Kačo. -Ehm, co.
Depka
Ahoj Holka… Tak tady mě máš. Vždyť se přece známe. Mé jméno je Deprese… Vždyť si mě moc dobře pamatuješ. Považuj mě za svou soupeřku.
Život je cesta
Život je cesta. Má cesta-má pouť života. Jdu stále dál. Nechci se vzdát.
Věřila jsem, doktore
Věřila jsem, doktore. Chápete, doktore. Já sem Vám fakt věřila… Ale k čemu to… Neměla jsem být tak naivní… Už to vím… Ale předtím sem to nevěděla… Ležela jsem tehdy na nemocniční lůžku, jen v pyžamu a úplně bezbranná… Předtím u mě byli přátelé, známí, rodina… Drželi mě za ruce a povzbuzovali mě. Říkali: Jen neboj, to bude dobrý… Zvedli mi náladu, potěšili mě… A mě pomalu přecházel strach a obavy… Jenže mě ten strach neměl přejít… NE.