V mlhách

Ztraceni v mlhách lásky

bloudí milenci svými sny,

v doprovodu tajemné krásky,

která zkrášluje jim dny.

Společně cestu hledají,

dál, do neznámých blat.

Po dlouhé cestě pauzu si dají

a ona odhazuje svůj šat.

"Pojď ke mně, má milá,

a zatanči mi.

Jak malá lesní víla."

oslovil ji.

Mlha jak závoj

mezi ně spadla,

láska jak květina

v tom mžiku zvadla.

Odešla víla,

odešla neznámá,

jen touha zůstala,

touha nepoznaná.

...

Lampa v pokoji pomalu skomírá,

on sedí u stolu, popíjí, vzpomíná.

Na svou krásnou, na svou tajemnou,

na jedinou touhu, jedinou, nepoznanou.