Možná...

Možná…

            Možná mě dnes přejede auto, možná taky ne. Možná najdu kufr plný peněz, ale možná se to nestane. Možná se dnes zvládnu naučit chemii, ale o tom fakt pochybuji. A nebo se mi možná teď podaří sesmolit fejeton a hádejte o čem? Ano, je to o ze začátku hodně používaném „možná“, tedy možná, pokud se nepletu.

            Odkud vlastně tohle „možná“ vzalo? No, mám pocit, že se možná „možná“ vzalo ze slovesa „moci“, protože „možná“ je něco jako padesát na padesát. „Možná se to povede, možná ne.“ a to mi připomíná smysl „můžu, ale nemusím“ zkrátka padesát na padesát. Osobně tohle „možná“ strašně rád používám, protože když se mi do něčeho moc nechce, tak se vymluvím tímhle „možná“ – Možná to udělám, možná ne.

            Když si to tak vezmu, tak „možná“ je hodně používané slovíčko. Například jenom v reklamách: „Možná se tak narodila, možná je to Maybeline“ nebo „Možná už máš dost televize a chceš něco zažít na vlastní kůži. A tak se rozhodneš projít. Třeba si v parku zahraješ frisbee a možná ho hodíš do řeky a poplaveš pro něj. Přitom tě možná sebere proud a možná se zachráníš na jachtě. Možná se na té jachtě bude fotit katalog plavek a možná se zamiluješ do jedné z modelek. A potom s ni utečeš. Třeba strávíte líbánky v balonech. Možná doplníte palivo na další cestu a budete pokračovat na velbloudech. Možná večer při stavění stanu najdeš ropu, a možná tu ropu prodáš šejkovi. A hned po tom se stavíš pro pár kámošů. Možná uděláš párty ve vesmíru. A možná tak dáš životu nový rozměr. Bonaqua – Možná ti ulehčí cestu. Bon voyage.“ Zkrátka „možná“ je hodně používané slovo a slýcháváme ho všichni často, slýcháváme ho sice neradi, protože pak si nemůžeme být ničím jistí, ale všichni ho rádi používáme.

            Tohle všechno je možná úplně o ničem, možná ne. Možná mi z toho všeho „možná“ přeskočí a já budu za každým slovem říkat „možná“. A možná je tohle fejeton. Teda snad!