Vampire kiss (with love)

… Přišla jsem blíž. Už zdálky jsem viděla jeho siluetu v okně. Čekal na mě. Nemohl se už dočkat? Musela jsem se smát. Bylo to tak pošetilé. Mí bratři si ze mě dělali v jednom kuse legraci. Že jsem si našla moc živou hračku.

Zahlédl mě, jak se blížím přes ulici. Váhavě zvedl ruku k pozdravu. Zasmála jsem se nahlas a zamávala mu. Pousmál se. Ten úsměv jsem milovala. Byl šťastný. Zbožňovala jsem, když se takhle usmál, a já věděla, že je spokojený, šťastný. A to díky mě.

Otevřel okno a udělal krok stranou. Bláznivě jsem se rozesmála a vyhoupla se po větvích stromu, co rostl před jejich domem snad sto let, do otevřeného okna. Prolétla jsem kolem něj a přistála na podlaze. Jak jsem vstávala, otočila jsem se, abych zahlédla, jak zavírá okno a otáčí se ke mně.

„Ahoj,“ řekl tichým hlasem. Nikdy se mi neomrzelo poslouchat jeho hlas. Byl tak příjemný, hluboký, sametový. Někdy jsem lehávala vedle něj a nechala si vyprávět pohádky a jeho oblíbené historické příběhy o Napoleonovi.

„Nazdar.“ Říkával, že můj hlas je melodický. Nebyla jsem si jistá, co to vlastně znamená. Ale to slovo melodický, melodie, se mi líbilo. Zpívala jsem moc ráda. No, možná to nebylo nejlepší, ale nebylo to ani nejhorší.

Udělal krok ke mně a vztáhl ke mně své velké teplé ruce. Nechala jsem se obejmout, schovala se v jeho náruči, jako už tolikrát.

„Jak jsi se měla?“

„Skvěle. Došla jsem domů, dala si sprchu, poslechla si svou oblíbenou písničku a přišla za tebou. Co ty jsi dělal, co jsme se neviděli?“ Nechala jsem v té otázce lehoučký náznak ironie. Neviděli jsme se zhruba dvacet minut.

„Vlastně skoro nic.“ Pustil mě a sedl si na postel. Peřiny měly tmavě modrý povlak. Musela jsem se usmát. Věděl, že tu barvu miluju. Naschvál vyměnil povlečení.

Posadila jsem se vedle něj. „Tak co budeme dělat?“ zeptala jsem se provokativně a nahodila nevinný úsměv a žďuchla do něj.

„Nešťouchej do mě,“ ohradil se a rýpnul mě do žeber. Oplatila jsem mu to a už jsme se váleli po posteli a šťouchali se.

„Aaaaaah, nech mě, nech mě, nech mě!“ prosila jsem. „Já už budu hodná, vážně.“ Znovu jsem nasadila nevinný výraz.

„Ty a hodná?“ zasmál se, ale pustil mě. Seděli jsme na posteli s modrým povlečením, koukali na modrou zeď a házeli po sobě nenápadné pohledy. Neodolala jsem a rýpla ho do žeber.

„Hodná co?“ smál se a zase jsme se rvali. Najednou mě držel za obě zápěstí, uvězněnou pod sebou, bláznivě se smál a ve volných chvilkách mě laškovně kousal do krku.

„Ty mě budeš kousat?“ zavrčela jsem a taky se zasmála. „No počkej.“ Uvolnila jsem si zápěstí a kousla ho do krku. Ostré zuby prořízly kůži.

„Au,“ překvapeně zasténal. Okamžitě jsem ho pustila.

„Ježíši promiň, promiň.“

„To nic.“ Usmál se. „Mmmmm,“ namotal si pramen mých vlasů na prst a přičichl, „voníš po kokosu. Zase. Mmmmm.“ Líbilo se mi, jak broukal. Byl to příjemný zvuk. Přitáhl si můj obličej a políbil mě. Nechtěla jsem se znova nechat strhnout. Musela jsem být opatrná. Mohla bych ho zranit. Mohla bych ho svojí neopatrností zničit.

Zabořil hlavu do mých vlasů. „Mmmmm, miluju tvoji vůni.“ Objal mě a přitiskl k sobě. Ten pohyb to zavinil. Mohl za to všechno.

„Aaaaaaah…“ výkřik pomalu dozníval. „To… bolelo,“ zamumlal ospalým hlasem.

„Odpusť.“

„Neeeee, bylo to… krásný.“ Vydechl a znova se ke mně přitiskl, ruce pod mojí halenkou přejížděly po mých zádech. Cítila jsem, jak mu pod kůží na krku tepe krev. Jeho horoucí kůže voněla nějakou divokou vůní. Nechala jsem jeho krev stékat po mých rtech a poslouchala tlukot jeho srdce, omámená vůní jeho kůže…