NETYPICKÉ HRANÍ NA HUDEBNÍ NÁSTROJE

Když jsem se dozvěděl, že sídlištní organizátor pan Bělásek dává dohromady orchestr pro hraní všech hudebních žánrů, tak jsem se hned běžel přihlásit. Představa muzicírování, plných sálů a ječících fanynek, mne zcela pohltila. Doma jsem měl vlastnoručně sestrojenou elektrickou baskytaru, která se však na první pohled od jiných kytar poněkud odlišovala. A nebylo divu, jelikož vznikla předěláním kontrabasu.

 Můj příchod na první zkoušku do sklepa panelového domu vyvolal úžas, když všichni spatřili můj nástroj a k tomu nástrojovou aparaturu.

„Jste si jistý, že tenhle nástrojový hybrid bude hrát?“ zeptal se mne s vytřeštěnýma očima pan Bělásek.

„Měl by. Nechte se překvapit!“ zněla má odpověď. Když jsem vše zapojil do pěti prodlužovaček, všem přítomným ztuhnul výraz v obličeji.

„Tak vážení kolegové muzikanti, mé kytarové sólo začíná!“ vyhrkl jsem, aniž bych tušil, co se vzápětí stane. Místností se záhy rozlehly příšerné zvuky, do nichž se počalo ozývat moje ječení, protože mi neunikla ta skutečnost, že baskytara probíjí. Zároveň se v aparatuře zablesklo, ozvala se ohlušující rána, načež zavládla tma v místnosti i v celém panelovém domě.

  Po téhle zkušenosti mne přešla chuť hrát na jakoukoliv kytaru a hodlal jsem přesedlat na jiný nástroj. Protože pan Bělásek byl při penězích, ke kterým přišel tunelováním, tak zakoupil velké množství rozličných nástrojů. Mne zaujala harfa, na níž jsem hodlal po nocích pilně cvičit. Bohužel se mi ji nepodařilo dostat do bytu, tudíž jsem na ní hrál na chodbě. To však znervózňovalo sousedy v bytech. Když však někteří opilci vracející se do bytů nechtěně prošli jejími strunami, tak jsem byl nucen se přeorientovat na jiný nástroj.

 Sympatický mi byl dechový nástroj pozoun. Hraní na něj jsem zcela propadnul, což mělo za následek rozbitá skla vitrínek, oken i boule na hlavách těch, co seděli přede mnou. A při jednom mém hraní se k mému překvapení ta jeho pohyblivá část prudce vzdálila od nástroje a skončila zaražená v ústech pani Blažkové, která byla majitelkou domu, v němž bydlím. Ta mne poté chvíli honila po sídlišti, načež vtrhla na pohotovost, kde službu konající lékař nevěřil vlastním očím a myslel si, že má takový předkus.

 Dechové nástroje mě zaujaly, tudíž jsem začal cvičit na tubu. Jelikož se mi podařilo v tomhle nástroji uváznout, tak jsem po dva dny s ním všude chodil i spal v posteli. Teprve naštvaný dav lidí v autobusu mě z něho dostal a já se pak zcela soustředil na hraní.

 Zanedlouho přišel první koncert v kulturním domě sídliště. Pan Bělásek buď v předtuše ostudy, nebo kvůli hrozícímu zatčení za tunelování zmizel neznámo kam. Nám však nechybělo sebevědomí a nastoupili jsme na podium před plný sál. Chtěl jsem vyzkoušet spojení tuby s měchy, jimiž jsem hodlal do nástroje vhánět vzduch a tím si šetřit dech. Od prvních okamžiků, kdy orchestr začal hrát, tak se z hlediště ozývalo pískání. Já mezitím manipuloval s měchy, načež jsem stlačený vzduch pustil do tuby. Zvuky všech ostatních nástrojů i hluk publika přerušilo ohlušující troubení, při němž vznikla tlaková vlna. Ta smetla všechny z podia a zasáhla i lidi v předních řadách. Záhy jsem zůstal ke svému úžasu na podiu sám se stále troubícím nástrojem. Ohlušený jsem pozoroval naprostý zmatek, při čemž mi neuniklo, že se podium rozpadá. Dočasně ohluchlí lidé svou pozornost soustředili na mne a já jsem za okamžik prchal z kulturního domu před davem, jehož křik nikdo neslyšel.