Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRoštín
14. 06. 2008
12
14
2799
Autor
IVO
Jiskří to u kovadlin
hromová kladiva pracují na poutech
Ale kdepak
vítr nezamřížuješ
Chechtá se žalářům
albatros
Na nebi hukot
v korunách chvění
v nás prahorní ticho
předtucha ledových dob
Uprostřed hnědých vírů
dvě suché haluze
urputní marní hledači třetích cest
Jen padáček pampelišky
zkušební pilot
zachránil se ti ve vlasech
okamžik před
havárií
14 názorů
Dík za ocenění, to je víc, něž kdybys připojil pouhý tip. Semo tamo jsem publikoval v 60. letech, nejvíc v krajském deníku Svoboda. Pak jsem 35 let nanapsal verš, načež jsem náhodně našel na stránkách jedné písmácké autorky odkaz na tento server. A tak jsem tady, plavu mimo hlavní proud a snažím se neutopit sebe ani jiné.
Pane Ivo,je to pěkné. Tak by měla vypadat přírodní lyrika! Ani slovíčko navíc! A ten spád!Vydal jste něco?
Tak jsem si jí oblékla
a tančila
také hledám tu třetí
někdy si myslím že je
třecí
T
aleš-novák, avox, Diana, Oldjerry: trefili jste se přesně, naděje zbývá do posledního okamžiku, i když potlučená a pošlapaná
moorgaan: ticho prý léčí, ale někdy může i zabít
Janina6, Veselina: dík za uznání a návštěvu
Iveta: viz nahoře, ale některé jevy nejde logicky objasnit, tak jako "některé skvrny nelze odstranit bez porušení podstaty látky".
aleš-novák
16. 06. 2008
Líbí se mi, nutí to k přemýšlení,moc bych uvítala objasnění skrývaných pocitů ve slovech..díky
hromové kladivo neroztluče semínko pampelišky, tohle si odtud odnáším. /*
Nadchlo mě to, ale marně dumám, jak to vyjádřit, napadají mě samé negace: nesentimentální, nerozplizlé, neotřelé... :-)*
Ten smutek přehluší i to řádění živlů, ale ano, přece i kousíček naděje */