Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePříběh víly a žraloka
15. 06. 2008
4
6
1667
Autor
Enethen
Skutečně prožito, tentýž den zaznamenáno. Srpen 2007
Šla víla, šla po dálnici. Kráčela se skloněnou hlavou a pomalu. Vlasy jí padaly do obličeje, co krok, to zacinkání šňůrek korálků, které jí s motýlem na samém počátku krášlily drobná ouška. Šla víla po krajnici silnice a nikdo ji neviděl. Přešla na cestu mezi poli, klasy jí kývaly na pozdrav. Kráčela dál, až došla na sotva znatelnou pěšinu lemující hřbitovní zeď zarostlou břečťanem. Vtom ji upoutalo cosi modrého, co se jako opuštěné ptáče krčilo v trávě. Zdvihla to a prohlédla, co nalezla. Byl to žraloček. Takový ten tmavě modrý plyšový žralok s otevřenou tlamou a spoustou zubisek, jak má a bříšku díru a vy si ho můžete navléct na prst. Zaradovala se. Někdo jí poslal tenhle dárek, aby jí nebylo smutno. Odteď budeme kamarádi, zašeptala mu. Pak žraloka pevně stiskla v rukou a pokračovala dál. Po pár krocích však vílu zaujalo cosi blýskavého na ratolesti jednoho listnáče. Když se podívala blíže, zjistila, že tam někdo dárkovou mašlí přivázal malý stříbrný zvonek. To tudy určitě šla skupinka hodných lidí, kteří rozdávali nešťastným bytostem malá potěšení a doufali, že si je tu naleznou. Víla vzala svého žraločka do dlaní, stoupla si na špičky a nasadila jej na větev v místech, kam se strká prst, hned vedle zvonku. Určitě je spousta stvoření, kteří tě potřebují více. A s úsměvem na tváři šla dál.
6 názorů
Víla se mi líbí (i bez fotky, viďím ji jinak)
Nestalo se to 17. srpna 1969?
jehlas pichlas
22. 06. 2008
Prožila. Na místě víly si představte mě (na fotce). Přesně to, co je napsáno, se mi honilo hlavou, když jsem potkala ty dvě hračky. A že je to přeslazené, to je možné. Prostě tak uvažuji =o)